Jméno: Zofia Nałkowska
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Významná polská spisovatelka a novinářka, která za svůj život získala mnoho literárních cen. Díky překladům je známou i v českém prostředí. Nejuznávanější jsou její psychologické romány a také reportáže, ve kterých zachycovala těžké osudy lidí během druhé světové války.
Život
Zofia Nałkowska se narodila 10. listopadu 1884 ve Varšavě v jedné z tehdy významných polských rodin, její otec byl uznávaným geografem. Zajímavostí je, že její matka pocházela z Moravy. Díky rodinnému zázemí se mohla naplno věnovat studiu filozofie, historie, jazykovědy, zeměpisu i ekonomie. Zároveň se od mládí aktivně zapojovala do nejrůznějších ženských iniciativ a organizací. Psala především prózu, povídky, novely a romány, ale v její tvorbě nalezneme také básnické sbírky či dramata. Do literatury vstoupila již jako čtrnáctiletá básněmi, které byly zveřejňovány v časopisech.
Na začátku třicátých let se stala členkou Polské literární akademie, později pak přicházela i členství v dalších významných institucích, například v PEN klub či v Patronatu, což byla společnost zabývající se péčí o vězně. V roce 1936 získala státní cenu polské literatury za svůj román s názvem Hranice. V průběhu druhé světové války byla aktivní v tak zvaném kulturním podzemí. Po skončení války se stala nestranickou poslankyní Zákonodárného sněmu a pracovala rovněž v tak zvané Hlavní komisi německých zločinů v Polsku. Jedním z výsledků práce v této komisi byla i sbírka povídek, které jsou jakýmsi dokumentem doby druhé světové války.
Pokud jde o osobní život, Zofia Nałkowska byla dvakrát vdaná. Jejím prvním manželem byl publicista a pedagog Leon Rygier, druhým pak Jan Jur-Gorzechowski, který byl vojákem. Zofia Nałkowska zemřela 17. prosince 1954 na zdravotní komplikace související s jejími zdravotními problémy, kvůli kterým již předtím pobývala v léčebně.
Dílo
Hranice
Psychologický román z roku 1935 je nejvýznamnějším dílem Zofie Nałkowské a zachycuje tragický příběh manželského trojúhelníku, který je doplněn o téměř detektivní zápletku. Román retrospektivním způsobem vypráví o osudech mladého nadějného šlechtice Zenona Žemběviče, jehož bývalá milenka Justýna se ocitne před porotou, kde vypráví o jeho životě. Zenon původně odjel na studia, ve městě se ale seznámí s Alžbětou, dívkou z bohaté rodiny, a naváží spolu intimní vztah. Po návratu ze studií v Paříži Zenon poznává další dívku Justýnu, která je dcerou chudé kuchařky. Přesto se ale do sebe zamilují a prožijí krátký románek. I když se poté rozejdou, osud jejich cesty znovu spojí, když se po nějaké době náhodně setkají. Znovu spolu naváží poměr. Alžběta, která je v té době již Zenonovou manželkou, se o tomto románku dozví, ale rozhodně se s ním zůstat. Situaci zkomplikuje Justýnino těhotenství, ona se ale rozhodne pro potrat, později svého činu lituje a rozhodne se Zenonovi, který se mezitím stal starostou města a zároveň otcem Alžbětina dítěte, pomstít. Zoufalá Justýna navštíví Zenona v kanceláři a jako pomstu za zničený život mu vylije do obličeje kyselinu, čímž ho oslepí. Zenon pak pro výčitky svědomí spáchá sebevraždu.
Medailony
Soubor osmi povídek, který vyšel krátce po skončení druhé světové války v roce 1946. Jedná se o velmi působivé dílo, které na příbězích obyčejných lidí ukazuje vyhlazování Židů v koncentračních táborech v Polsku. Zofia Nałkowska při psaní vycházela ze svědectví, která vyslechla jako členka komise pro vyšetřování nacistických zločinů od přeživších obětí. Na pravdivě, sugestivně, ale zároveň bez přílišného patosu a moralizování popsaných osudech jednotlivých osob ukazuje zrůdnost fašismu. Svou autentičností a způsobem podání se dílo blíží literatuře faktu.
