Kniha: Po pádu
Autor: Arthur Miller
Přidal(a): Shiva
Arthur Miller
Arthur Miller (1915 – 2005)
- 3 x ženatý, 5 let manžel Marilyn Monroe
- rodiče polští židovští emigranti, narodil se do blahobytu, krach na burze -> rodina přišla o vše
- člen komunistické strany USA, v 50. letech problémy s Výborem pro neamerickou činnost McCarthyho (vyslýchán, odmítl vypovědět jména kolegů-soudruhů)
- přátelství s režisérem jeho her Elia Kazanem (ten ho potom před Výborem jmenoval jako komunistu – pak spolu 10 let nemluvili)
- psal i scénáře k filmům
Dílo
- nejdříve psal v realistickém stylu (à la Ibsen), později víc symbolismu, společensko-kritické hry, jeho hrdinové jsou obyčejní lidé zmítaní historií a zanechaní bez duchovního základu
- pro Marilyn napsal scénář k filmu Mustangové, krátce poté se rozvedli
- Všichni moji synové (1947)
- Smrt obchodního cestujícího (1949)
- Zkouška ohněm/Čarodějky ze Salemu (1953) – středověká paralela k „honu na komunisty“
- Pohled z mostu (1955) – jednoaktovka, později předěláno na dvouaktovku
Literárně-historický kontext
Kontext – americké drama 20. století
- další autoři: Eugene O’Neil, Tennessee Williams, absurdní drama: Edward Albee
- divadla na Broadwayi v New Yorku, slavné muzikály (My Fair Lady, Cats, Jesus Christ Superstar a další)
Rozbor díla: Po pádu
Po pádu (1964)
- 2 jednání, hlavní hrdina-vypravěč Quentin, mluví směrem k Posluchači v hledišti (nebo ke svému alteregu?)
- hodně autobiografické, skvělá předmluva – vysvětlení
- zajímavá scéna: v pozadí plošiny, na nich všechny postavu po celou dobu hry, vždy se jedna rozsvítí, mezitím ostatní stojí ve stínu nehybně -> dojem vynořování vzpomínek
- původní „pád“ – opuštění Ráje se opakuje v každém z nás, když „spadne“ do uvědomění si sebe a světa a tím i do možnosti volby
Motivy
- VINA, vina za rozpad manželství, vina všech lidí za hrůzy nacistické minulosti, vina za osud přítele, první ženy a hlavně Maggie
- touha ovládat slabšího, využívat ho a nalhávat si, že mu pomáháme
Postavy
- Quentin – vypravěč, právník, zpytuje sebe a svou minulost, chtěl být dobrý, milovat a být milován, ale nějak to nevyšlo, postupně odhaluje vlastní krutost
- matka, otec – matčino pohrdání otcem (neuměl číst, když si ho vzala, ale pak vydělával, poté krach, řekne mu, že je k ničemu)
- přátelé komunisté, první manželka Louisa
- Holga
- Maggie – asi Marilyn Monroe
Děj
- vše, co se děje na scéně, je v Quentinově hlavě
- vzpomínky z dětství – na otce a matku, její pohrdání otcem poté co zjistí, že zkrachoval
- krize s první manželkou – její emancipace
- komunistický kamarád, jenž se chce veřejně hájit, Quentin mu má právně pomáhat, poté náhle zemře pod metrem (sebevražda?)
- seznámení a vztah s Maggie, závislost na prášcích, hysterické scény
- další rovina – zamilování do Němky Holgy, návštěva koncentračního tábora, strach ze vztahu, z toho, že by se to opět pokazilo
Člověk je vlastně to, zač se stydí.
S možností volby končí nevinnost.
Quentinovo zoufalství je tak vážné, že mu nedovolí dát vinu druhým.
- v předmluvě příklady Kaina a Oswalda, tíha volby, uvědomění si hříšnosti
- hra je „proces s člověkem, jehož soudí jeho vlastní svědomí“
- na konci vyřčena naděje, že je možné překonat strach, i po vyhnání z ráje fungovat a milovat
Doplňující interpretace:
Drama je vystavěno jako zpytování Quentinovy paměti a svědomí. Jednotlivé situace se proto neřadí jako běžné chronologické vyprávění, ale vynořují se jako vzpomínky, které hlavní hrdina znovu hodnotí z odstupu. Scénické řešení s postavami čekajícími v přítmí podporuje dojem, že sledujeme dění uvnitř jeho mysli. Quentin se při návratech k rodičům, prvnímu manželství, politickým přátelům i Maggie postupně zbavuje jednoduchého rozdělení viny mezi sebe a druhé a připouští vlastní podíl na selhání vztahů.
Název Po pádu souvisí s motivem ztráty nevinnosti, který text výslovně připomíná obrazem vyhnání z ráje. Poznání sebe sama znamená zároveň možnost volby a odpovědnost za její důsledky. Osobní vina se v dramatu propojuje s širší otázkou odpovědnosti člověka za násilí a politické dějiny 20. století. Závěr přesto není pouze pesimistický: Quentin hledá možnost přijmout vlastní nedokonalost a navzdory strachu z dalšího zranění znovu navázat vztah a milovat.
Významnou roli má také Posluchač, k němuž Quentin směřuje svou výpověď. Nejde o běžnou postavu děje, ale o prostředek, který proměňuje vzpomínání v osobní bilanci: hrdina své zkušenosti nejen znovu prožívá, ale také je formuluje a pokouší se jim porozumět. Tím se soukromý příběh manželských a rodinných krizí mění v obecnější úvahu o lidské odpovědnosti.
