Přízraky (Strašidla) – rozbor díla k maturitě

 

 Kniha: Přízraky (Strašidla)

 Autor: Henrik Ibsen

 Přidal(a): Simona

 

 

Literární druh a žánr

Drama, tragédie

 

Místo a doba děje

Děj se odehrává na norském venkově v autorově současnosti (2. polovina 19. století).

 

Vztah názvu díla k textu

Přízraky jsou oživlou minulostí, která skrývá jistá tajemství, postupně vyplývající na povrch a ovlivňují přítomnost.

 

Děj

  • seznámení s postavami: služka Regina Engstrandová, truhlář Engstrand, Helena Alvingová, Osvald Alving, pastor Manders
  • Helena Alvingová, vdova po komořím Alvingovi, chystá otevřít dětský domov pojmenovaný na jeho památku. Ve stejnou dobu se vrací domů z Paříže její syn Osvald, Na večeři přijde také rodinný přítel pastor Manders, který vše vše okolo domova formálně zařizuje a pomáhá paní Alvingové. Ještě před večeří se začnou otevírat staré rány.
  • Dozvídáme se, co se odehrálo ještě před Osvaldovým narozením. Paní Alvingová, zoufalá ze života s mužem, kterého si vzala pro peníze a který si manželské soužití představoval jinak než ona, utekla k rodinnému příteli pastoru Mandersovi. To byl jediný člověk, jemuž věřila, a navíc ho milovala. Ale Manders ji poslal zpátky za manželem.
  • Paní Alvingová se tedy k muži vrátila, podřídila se názoru, že žena, která jednou vstoupila do manželství, z něj nemá právo odejít. Rozhodla se žít ve lži. Osvalda už jako malého chlapce poslala do ciziny, aby ho uchránila před vlivem jeho otce – opilce a prostopášníka.
  • V závěru 2. dějství je odhalen původ Reginy, která je oficiálně dcerou truhláře Engstranda, ale ve skutečnosti byl jejím otcem komoří Alving.
  • Sirotčinec shoří ještě před otevřením. Viníkem je Engstrand, ale obviní Manderse a lstí ho donutí, aby financoval jeho útulek pro námořníky.
  • Osvald a Regina v sobě nacházejí zalíbení, což paní Alvingovou přinutí zbavit Osvalda ideálů o otci, které v něm sama dopisy živila. Šokovaná Regina odchází „využít svého mládí“ bez ohledu na možné důsledky.
  • Osvald se matce svěří, že je těžce nemocný a pro všechny případy má morfium. Hra končí Osvaldovým záchvatem, po kterém se z něj stane apatická troska, „živá mrtvola“. Jeho matka řeší dilema, zda se o dementního syna dále starat, nebo mu pomoci zemřít.

 

Kompozice

3 dějství, dodrženy tři aristotelské jednoty: dějištěm celého příběhu je pouze salon v domě paní Alvingové, dramaticky sevřený děj (pouze 5 postav) odehrávající se během jediného dne

 

Charakteristika hlavních postav

Hlavní hrdinkou je Helena Alvingová, která byla v manželství odsunuta „na druhou kolej“, musí snášet nezájem, lhostejnost a opovržení svého manžela, dávajícího přednost bujarým pitkám a domácím služtičkám před vlastní manželkou. Paní Alvingová žije ve světě iluzí a přetvářky, které ale odpovídají společenským pravidlům, morálce, tomu, co se „sluší a patří“. Proti těmto věcem se původně chtěla vzepřít, přesto se však po Mandersově naléhání vrací zpět k manželovi a tyto zákony společnosti přijímá a žije v domově „jen naoko“, tedy v předstírání a ve lži. Rozhodla pro lež za každou cenu místo možná kruté a pro mnohé nepřijatelné pravdy. Kdyby však kdysi svému rozhodnutí dostála, ušetřila by sobě (a nakonec i Osvaldovi) mnohé nepříjemnosti. Až po Alvingově smrti si jeho žena vytvořila své vlastní názory na život, v nichž se neohlížela na pastora Manderse ani na společenské zákony, které on tak tvrdě prosazoval (vytýká jí, že je volnomyšlenkářka a že schvaluje život v hříchu).

Pastor Manders měl možnost stát se mužem číslo jedna v životě paní Alvingové, k čemuž ovšem neměl dostatek odvahy, zůstává tedy v pozici jakéhosi rodinného přítele. Sice není zlý, ale nestálý ve svých názorech a myšlenkách a zbaběle podléhající nesmyslným předsudkům a konvencím.

 

Hlavní myšlenky a témata

  • Hlavním tématem této hry je, zda se člověk dokáže vyrovnat s důsledky svých rozhodnutí, nebo zda se jimi nechá neustále pronásledovat, zda jich bude neustále litovat, pokud se zpronevěřil svým názorům.
  • Dramatik instituci manželství, poukazuje na přetvářku, faleš a pokrytectví, k níž se manželé před okolním světem uchylují, aby zachovali zdání normálnosti a šťastného, fungujícího svazku, který je (či minimálně ženu) ve skutečnosti spoutává, omezuje a ničí.
  • Ibsen (ústy své postavy) hájí volnou lásku a připouští, že „neposvěcený“ svazek může být nakonec šťastnější a lepší než manželství plné falše, které se přehnaně ohlíží na společenské konvence.
  • Ibsen je také jedním z prvních autorů, který nastolil téma incestu, euthanasie a motiv postižení pohlavní chorobou.

 

Jazykové prostředky

Drama je psáno prózou. Každá z postav mluví podle svého vzdělání a sociální příslušnosti (truhlář Engstrand x pastor Manders). Jazyk má nepopiratelnou charakterizační funkci – v Přízracích je to snad nejvýraznější v postavě služebné Reginy, která se začne učit francouzsky ve vidině společné cesty s Osvaldem do Paříže, a francouzská slova nyní hojně používá i v běžné mluvě, často aby dala najevo nadřazenost a povýšenost vůči svému otci.

 

Literární kontext

Henrik Ibsen byl norský dramatik, realista. V tomto díle jsou patrné i prvky naturalismu (vliv dědičnosti – Osvaldova choroba). Námětově má tato hra blízko ke starší Ibsenově hře Nora (Domeček pro panenky). Ibsen chtěl ukázat divákům, kteří protestovali proti Nořinu odchodu od rodiny, jak by mohla hrdinka dopadnout, kdyby se řídila tím, co se „dělá“, a ne vlastním rozumem.





Další podobné materiály na webu: