Quo vadis? – rozbor díla k maturitě (3)

 

Kniha: Quo vadis?

Autor:  Henryk Sienkiewicz

Přidal(a): Karolína

 


 

 
 

 

Henryk Sienkiewicz (1846 – 1916)

– polský autor historické literatury
– jeho knihy měly sloužit zejména k posílení národního sebevědomí
– získal Nobelovu cenu za literaturu
– spadá do období realismu 19. Století

Znaky realismu:  – základními prvky realismu jsou pravdivost a věrnost skutečnosti
(realismus nechce kopírovat), např. vláda císaře Nera
– autor vybírá jenom typické jevy = typizace (týká se prostředí, postav,
jednání, myšlení..)
– umělecká díla jsou více objektivní – autor není v díle účastněn, ale
není z něho vyloučen, do díla vkládá své názory (vybral prostředí,
vlastnosti postav) – výběr Říma, protože polský lid se ztotožňoval
s porobenými prvními křesťany
– autor zobrazuje průměrného člověk (hlavními hrdiny jsou obyčejní
lidé = křesťané)
– autor sleduje vývoj jedince (např. proměna Vinicia)
– autor se zajímá o skutečnost – zná ji totiž nejlépe – to v tomto románu
neplatí
– nejvíce vyhovuje román
– převažuje er forma

 

QUO VADIS?

Jedná se o historický román, který získal světový ohlas. Název díla – Quo vadis? – vychází ze staré křesťanské legendy, která vypráví, jak se svatý Petr chystal opustit Řím, ale cestou potkal samotného Ježíše Krista. Překvapený se ho ptá: “Quo vadis, Domine?”, tedy “Kam kráčíš, Pane?”. Ježíš mu odpovídá, že do Říma, když on jej opouští. Petr se tedy vrátil zpět do Říma, kde byl ukřižován.
Román je situován do starověkého Říma za vlády císaře Nerona, kdy byli pronásledováni křesťané. Autor zobrazuje střet dvou odlišných kultur – zhýralého života císaře a římské společnosti a rodícího se křesťanství, ke kterému autor pociťuje sympatie. Jde o rozsáhlý obraz starořímské společnosti, která směřuje nezadržitelně ke svému konci.

Hlavní myšlenka: Hlavní myšlenkou tohoto díla je ukázat, že člověk se díky lásce k člověku nebo k Bohu dokáže změnit (př. Vinicius – jeho povrchni láska k Lygii se proměnila v lásku opravdovou a hlubokou a také se stal křesťanem). Jedinou jeho nadějí a útočištěm je Bůh.

Postavy:  – ústřední dvojící románu jsou Vinicius a Lygie, milenecký pár, jehož vztah dojde
ke šťastnému konci

Vinicius – je to voják a římský patricij, který souhlasí s názory římské společnosti
na otrokářství
– v průběhu románu je Vinicius vášnivou láskou k Lygii, kvůli níž byl
ochoten udělat cokoliv (např. unést Lygii), přiveden ke křesťanství

Lygie – byla to dcera krále Lygů, která byla držena v Římě jako rukojmí
– byla to krásná, jemná a oddaná křesťanka, v její víře jí nic nedokáže zlomit
– za své přátele by dala život
– zpočátku se lekla lásky k Viniciovi a tak před ním utekla a začalo ho
nenávidět, ale když zjistila, že se Vinicius změnil, znovu se do něj
zamilovala

– vystupuje zde také mnoho historicky doložených postav jako například
císař Nero – marnivý člověk, měl rád pouze sebe, neunesl kritiku, přál si být
neustále chválen a oceňován
– byl také krutý, cholerický, brutální, svalil vinu vzniku požáru v Římě
na křesťany, nechal je pronásledovat, uvěznit a zabíjet při krutých
hrách
– miloval hudbu
– aby měl o čem psát, nechal zapálit Řím
– i když hlásal jakou má moc, ve skutečnosti si uvědomoval svou malost

básník Petronius – arbiter elegantiarum (soudce vkusu)
– byl moudrý, ale pohrdal vším, co nemělo estetickou hodnotu
– Nerův oblíbenec, díky své chytrosti dokázal manipulovat
s Nerem, vynikající řečník
– byl také mazaný, pomáhal Viniciovi získat Lygii
– na konci románu spáchal se svou milenkou sebevraždu, nechal
si podřezat žíly

– další postavy: silák Ursus – oddaný ochránce Lygie
Řek Chilón – mazaný, prohnaný, nakonec se stal křesťanem, považoval se za
filozofa, pomáhal Viniciovi najít Lygii
Pavel z Tarsu – vůdce křesťanů v Římě

Prostředí: Střídají se zde obrazy z paláce císaře Nerona, z domu básníka Petronia, z domu rodiny Aulů, kde žije Lygie, a z chudých domů, ve kterých žijí křesťané, kteří jsou vedeni apoštoly Petrem a Pavlem.

Obsah: Román je rozdělen do tří částí a epilogu. Do historických událostí starověkého Říma kolem roku 64. Vstupuje milostný příběh Marca Vinicia a Lygie. Vinicius se při návštěvě rodiny Aulů zamiloval do Lygie, dcery krále Lygů, a chtěl ji získat. S Petroniovou pomocí ji Vinicius dostal do císařského paláce, ale Lygie utekla a schovávala se u křesťanů. Po délším pátrání ji Vinicius našel, ale byl zraněn silákem Ursem. Lygie ho ošetřovala. Zde začala Viniciova proměna v křesťana. Lygie se jeho lásky lekla a znovu utekla. V té době propukl v Římě mohutný požár a začalo pronásledování křesťanů. Lygie se s ostatními křesťany ocitla ve vězení, kde onemocněla. Zde ji Vinicius navštívil. Poté byla Lygie přivázána na býka, ale její ochránce Ursus býka zabil a Lygie byla zachráněna. Nakonec Lygie a Vinicius odešli na Sicílii a žili šťastně až do smrti. Nero byl zabit svými blízkými a Petronius si společně se svou Eunike podřezal na hostině žíly.

Kompozice: je chronologická – děj jde v časové posloupnosti
1. Expozice – Autor nás uvádí do děje. Představuje Petronia, Vinicia Lygii. Líčí Viniciovu lásku, jeho touhu učinit z Lygie svou milenku, Lygiiny obavy a její následný útěk z Nerova paláce.
2. Kolize – Vinicius Lygii několik týdnů hledá a nakonec se mu podaří ji s pomocí Řeka Chilona najít. Skrývá se u křesťanů.
3. Krize – Při pokusu o Lygiin únos je Vinicius těžce zraněn Ursem. Lygie se nad ním smiluje a pečlivě ošetřuje jeho zranění. Vinicius poznává život křesťanů, jejich vzájemnou lásku a obětavost a sám se obrátí na křesťanskou víru.
4. Peripetie – Křesťané jsou obviněni ze zapálení Říma a jsou pronásledováni. Zavírají je do žalářů, mučí je a nakonec popravují v aréně. Mezi vězni je i Lygie s Ursem. Vinicius se je snaží všemožnými způsoby osvobodit, ale nedaří se. Ursus nakonec Lygii zachrání v aréně, když zabije býka. Lid si vyžádá jejich omilostnění.
5. Katastrofa – Vinicius a Lygie žijí spokojeně na Sicílii. Petronius spáchá sebevraždu; nechá si podřezat žíly a umírá jako poslední velký a vznešený římský občan. Nero je svržen a zabit.

Jazyk díla:
– spisovný jazyk, jazyk je velmi bohatý, děj je přerušován popisy míst a postav např. ,Náš břichatý, tenkonohý, nedostižný, božský caesar, Augustus Periodonik Herkules Neron!“
– latinské výrazy: insula (rodinný dům), balneator (lázeňský otrok), mensa (stůl), gemma (broušený drahokam), histrio (herec), Porta Capena (Kapenská brána), Eheu! (citoslovce; Och! Běda!),…
– řecké výrazy: oleothekion (lázně, veřejné nebo soukromé), diatriba (diskuse, polemika), Eros (bůh lásky), kryptoportik (podloubí), Heuréka! (Našel jsem!), koncha (lastura, škeble),…
– přirovnání: vycházel jako znovuzrozený; oči se v nich ztrácely jako v lese; jako splašený kůň ho teď unesla prchlivost; je mocný jako caesar;…
– přechodníky: probudiv se tedy pozdě; rozkázav, aby mu ho přinesli; nemoha dlouho promluvit ani slovo; zvednuv svou lysou lebku;.“





Další podobné materiály na webu: