Quo vadis? – rozbor díla k maturitě (5)

 

Kniha: Quo vadis?

Autor:  Henryk Sienkiewicz

Přidal(a): youngladyn

 

 

 

 

 

 A.

Název díla: Kam kráčíš?

Originální název díla: Quo Vadis?

Literární druh :Epika

Žánr:Román(historický)

Zařazení:Pozitivismus(realistické dílo,konec 19 st. a počátek 20.st.)

Národní literatura:Polská

Vznik díla: 1896

Překladatel: Erich Sojka

Nakladatelství: Český klub

Rok vydání: 2003

 

B:

B.1.

Kompozice: chronologická

/ rámcové / retrospektivní / paralelní

 

Výstavba děje:

expozice – kolize – krize – peripetie – katastrofa (úvod – zápletka – vyvrcholení – rozuzlení – závěr)

 

Členění:

Každý díl se dále skládá z kapitol: 1. díl 22 kapitol, 2. díl 21 kapitol, 3. díl 31 kapitol. Na konci knihy je ještě epilog. V prvním díle se Marcus zamiluje do Lygie a s Petroniovou pomocí ji dostane do Nerova paláce.  Lygie odtud uteče a Marcus ji zoufale hledá, nakonec ji objeví, ale při únosu je zraněn silákem Ursem, který Lygii chrání. Druhý díl líčí Marcovo postupné obracení se na křesťanskou víru a proměnu jeho povrchní lásky k Lygii na lásku opravdovou a hlubokou. Třetí díl popisuje požár Říma, pronásledování křesťanů (je zajata i Lygie) a končí happy endem – Nero je svržen a Lygie a Marcus se vezmou a budou žít spokojeně v upřímné lásce a s vírou v Krista.

 

Místo:Řím za vlády šíleného Nera

 

Čas:kolem roku 64.n.l.

 

Děj:

I. DÍL:

Za Petroniem přichází jeho synovec Vinicius pro radu. Zamiloval se totiž do Lygie, dcery krále Lygů, o kterou se stará Aulova rodina. Vinicius se s ní seznámil, když ho Aulova rosiny ošetřovala po bitvě. Vinicius chce Lygii získat lstí, Petronius se dohodne s Nerem a ten vezme Lygii jako rukojmí a pak ji věnuje Viniciovi. Ale při cestě Lygie uteče a skrývá se. Mezitím zemře Nerovi dcera a on se vydává s Petroniem na cesty, aby vystupoval v divadlech. Vinicius si najde detektiva Chilóna, aby našel Lygii. Společně s ním proniká mezi křesťany a dostane se až na tajný sjezd, kde Lygii spatří. Sleduje jí a podplatí atleta Krotóna, aby zabil její ostrahu a unesl ji. Proniknou do jejího domu, ale otrok Ursus zabije Krotóna a zajme Vinicia.

II. DÍL:

Nad Viniciém se smilují, ušetří ho a propustí. Když se Vinicius uzdraví, začne se zajímat o křesťanství. Posléze se dozvídá, kde se Lygie skrývá a chce ji znovu unést, ale uvědomí si, že by to bylo proti křesťanství a tak jde do jejího domu a požádá ji o ruku. Také se rozhodne učit se křesťanství a nechat se pokřtít. Chystají se zásnuby, ale Vinicius musí odjet na cesty doprovázet Nera, protože neuposlechnout by mohlo znamenat smrt. Na cestách se Nero snaží dokončit své písně, ale schází mu inspirace, chce vidět hořící město. Jednoho dne vtrhne do Nerovy vily posel, že Řím je v plamenech. Zděšený Vinicius se rozjede zpět do Říma, protože tam je jeho milovaná Lygie. Po cestě potkává zděšené prchající lidi, všude panuje panika a značný chaos a spodina provolává, že Řím nechal zapálit Nero. Vinicius se dostane až do domu, kde Lygie bydlí, ale ta už se stačila s Ursem zachránit. Vinicius tedy běží zpět za řeku do bezpečí, ale plameny, žár a kouř mu cestu značně stěžují. Je vysílen a vypadá to, že padne, ale naštěstí ho zachrání dělníci, kteří bourají domy, aby se požár dál nešířil.

 

III. DÍL:

Město už 6. den hoří a Nero, aby uklidnil rozbouřené obyvatelstvo, prohlásí, že Řím zapálili křesťané a že je pochytá a uspořádá s nimi velkolepé hry. Tak se do vězení dostává i Lygie s Ursem, které Vinicius nestihl zachránit. Hry začaly a denně umírají stovky křesťanů. Vinicius je už na pokraji zoufalství, že nemůže Lygii zachránit. Mezitím ale ve vězení vypukne epidemie a další křesťané umírají ve vězení v horečkách. Vinicius tedy podplatí stráže a dohodne se s nimi, že v noci vynesou Lygii v rakvi ven jako mrtvou. Tak Vinicius čeká v noci na smluveném místě, ale stráže se mu omlouvají, že ji nemohly přinést, protože je převeleli do jiného vězení. Vinicius zoufá, protože den kdy má Lygie v hrách přijít na řadu se blíží. Navštíví ji ve vězení a slíbí si lásku po smrti. Pak už se konají poslední hry a do arény vstoupí Ursus, proti němu pošlou býka, který má na rohách přivázanou Lygii. Vinicius to nevydrží a omdlí. Ursus však zázrakem vyhraje a zlomí býkovi vaz, tím zachrání i Lygii.
Lid je nadšen a dožaduje jim milost. Nero nemá na vybranou. Lygie je tím volná a stěhuje se s Viniciem do hor, kde se vezmou a žijí spokojeně. Řím jde ale do záhuby, lid je nespokojený a Nero se cítí ohrožen. Tak tedy zabije všechny své blízké, ale nakonec ví, že je opravdu konec a spáchá sebevraždu.

 

 
Charakteristika hlavních postav:

Marcus Vinicius – mladý, pohledný mladík, Petroniův synovec; vojenský tribun a augistián. Je velmi inteligentní, bohatý a nade vše miluje válku. Rád se účastní okázalých slavností a pitek, s oblibou „špásuje“ s děvčaty. Bezhlavě se zamiluje do Lygie a chce ji vlastnit jako milenku. Její útěk z Nerova paláce těžce nese, protože byla raněna jeho pýcha a ješitnost. Je to pro něj porážka a on nesnese žádnou prohru. Vždy musí být po jeho stůj co stůj a musí dostat vše, co si umane. Je slepý, bezohledný, sobecký. Tím, že Lygie utekla, se postavila jeho vůli; byla to taková „vzpoura“. Pátrání po Lygii ho nesmírně psychicky vyčerpává, je plný smutku a stezku po ní. Na druhé straně má někdy takové stavy, kdy si představuje, jak Lygii mučí nebo dokonce zabíjí. Když se ale dostane do křesťanské komunity, celý svět se mu obrátí vzhůru nohama. Uvědomuje si, že udělal obrovskou chybu (že Lygii vytrhl z kruhu milující rodiny a uvrhl ji do chudoby a strastí), a konečně v sobě nachází pokoru. Začíná vnímat, že existuje i krása duchovní a že právě proto je Lygie mnohem krásnější než všechny sebejisté a smilné římské ženy, a opravdu a hluboce se do ní zamiluje. Ze začátku křesťanské učení moc nechápe a ani se mu nelíbí (odporuje jeho zvykům, morálce, myšlení…), ale postupem času otevře své srdce Bohu a dokáže se změnit. Blahobyt a radovánky, které dříve tolik miloval, jsou mu dnes odporné a cizí. Těchto pár měsíců znamená pro Vinicia úplný obrat v jeho dosavadním životě, dokonce i Petronius nad ním ztrácí svůj dřívější vliv. Osud svůj i osud Lygie vkládá do Kristových rukou a plně mu důvěřuje (i ve chvíli, kdy má být Lygie popravena – těší se na jejich shledání v nebi). Naštěstí vše dobře dopadne a z Vinicia a Lygie se stanou horliví Kristovi vyznavači.

 

Lygie – barbarská princezna z kmene Lygů. Je hodně plachá, ale přitom chytrá (mluví řecky). Žije jakoby v úplně jiném světě; je to způsobeno výchovou v Aulově domě, tím, že žijí v jednotě s Kristem a nejsou zkaženi společností. Je to nesmírně hrdá a odvážná dívka plná síly, kterou jí dává její víra, pro kterou by byla ochotna i zemřít. Marcem je v první chvíli úplně okouzlena a začíná k němu pociťovat lásku. Její důvěru ale velmi zklame svým opileckým výstupem na Nerově oslavě, a proto raději volí útěk před rolí jeho milenky. Je to takové „poupátko“, nevinné děvčátko, a proto se velmi poleká, když zjistí, že i přesto všechno Vinicia miluje (nevěří totiž v Boha, žije prostopášným životem a má pokřivené myšlení). Nechce, aby ji její city strhly do záhuby. Má ale obrovskou radost, když vidí, jak se Vinicius mění, jak na sobě pracuje a snaží se změnit k lepšímu. Jejich příběh mi připomíná lásku Romea a Julie (dva lidé, každý z úplně jiného světa, svým způsobem znepřáteleného; mají však v sobě dostatek odhodlání a lásky k tomu, aby tyto společenské rozdíly překonali, aby se nad ně povznesli a žili vlastní svobodný život).

 

Petronius – přezdívaný Arbiter elegantiarum (= soudce vkusu); římský patricius; velice schopný, inteligentní, výřečný, rázný, spravedlivý a oblíbený. Má všechny fyzické i duševní vlastnosti dokonalého člověka. Učení křesťanů nechápe a s jejich odpouštěním a milosrdenstvím je pokládá za slabochy. Je pomocník a rádce Nera (Nero si ho oblíbil zvláště kvůli jeho orientaci v literatuře a umění), vždy dokáže energicky zasahovat do všech sporů a potom mu na řečnickém poli není nikdo rovný. Nemá typické rysy člověka z úpadkové společnosti. Vždy mu jde především o prožitek estetický, a to i v hodině smrti (rafinovaně sehraná scéna umírání, když si na své oslavě podřeže žíly).

 

 

Další postavy:

Nero – na mě tahle postava svým komediantstvím, egoismem, sebezbožňováním a sebezbožněním působila ryze záporně. Nero je člověk, kterého nezajímá nic jiného, než bujaré oslavy a samozřejmě jeho verše, jeho zpěv, jeho tanec. Za maskou krutého tyrana, který dá bez mrknutí oka zabít každého, kdo se mu jen trochu znelíbí, se však skrývá slaboch a zbabělec. Nechává se velmi snadno ovlivňovat druhými, na nic si nedokáže udělat vlastní názor.

 

Ursus-otrok Lygie,který má nemsírnou sílu a je jí oddaný,položil by za ni svůj vlastní život

 

Chilon-Řek,nadprůměrná inteligence,ale zárověn pokřivený charakter,žebrák

 

Petr a Pavel-apoštolové

 

B.2.

Hlavní myšlenka:

Hlavním myšlenkou je zde boj křesťanské víry a lásky proti neřestmi zkaženému Římu a šílenému césarovi

(Pohled na život v době krutovlády císaře Nerona ve starověkém Římě, kde se ukazuje, že nezáleží na tom jakým člověk je, ale že záleží na jeho původu, že nezáleží na tom jak je chytrý, ale jak dokáže pochlebovat těm správným lidem a že vlastnosti jako ctnost, lidská slušnost a poctivost jsou zde zcela opomíjeny. Dále ukazuje celkovou krutost tehdejšího obyvatelstva Říma, které se považuje za neotřesitelné vládce světa a ostatní národy jsou pouze jejich otroky. Velmi důležité je v celé knize také role právě se rozšiřujícího křesťanství.)

 

Hlavní téma – láska Vinicia a Lygie, kontrast křesťanství a pohanského Říma; vedlejší téma – např. Petronius a Eurydiké, Neronovo šílenství a výtržnosti, obrácený zrádce a otrok, křesťanská komunita v Římě

 

 

Rozbor:

Jazykové prostředky,které autor využívá:

latinské výrazy: insula (rodinný dům), balneator (lázeňský otrok), mensa (stůl), gemma (broušený drahokam), histrio (herec), Porta Capena (Kapenská brána), Eheu! (citoslovce; Och! Běda!),…

řecké výrazy: oleothekion (lázně, veřejné nebo soukromé), diatriba (diskuse, polemika), Eros (bůh lásky), kryptoportik (podloubí), Heuréka! (Našel jsem!), koncha (lastura, škeble),…

přirovnání: vycházel jako znovuzrozený; oči se v nich ztrácely jako v lese; jako splašený kůň ho teď unesla prchlivost; je mocný jako caesar;…

přechodníky: probudiv se tedy pozdě; rozkázav, aby mu ho přinesli; nemoha dlouho promluvit ani slovo; zvednuv svou lysou lebku;…

nespisovná mluva: barbarská sebranka; jsou to taškáři; drazí bratránci; vladaříčka; holota ulice;…

personifikace: sloupy chrámů položených výše hrály proti blankytu do zlatova; měsíc shlížel na hynoucí světovládné město; požár bral útokem pahorky; požár šílel;…

metafora: pyramido milosrdenství; kolose slitování; po okrajích Fora tekla řeka lidí; Tiber tekl živým ohněm; v hřívách plamenů;…

metonymie: ty jarní pupenče na stromě života; ty první zelená větévko ve vinohradu; v žilách cítil plameny, které se marně snažil uhasit vínem;…

Forma,jazyk ,styl : historický román, realistické dílo

3 díly + závěrečný epilog

Psáno ve 3.osobě, též dialogy,monology, kterými autor oživuje děj, věrný popis života v Římě ,detailní popisy,skuteční historické postavy(nero,petronius)

text proložen latinskými výrazy,archaismy

  • objevují se zde i vulgarsimy(prase,opice,mule,trubče,pse-jako ostré nadávky)

vystupují zde proti sobě dvě strany: křesťanství X zlo

 

C:

Společensko literární kontext autora

Henryk Sienkiewicz(1846 – 1916)

 

Skvělý novinář, novelista a světově proslulý historický romanopisec, pochází z velkostatkářské šlechtické rodiny s významnou patriotickou tradicí. Publikovat začíná roku 1872. Píše povídky a novely v duchu gogolovských satir. Po návratu z cest po Evropě, Severní Americe a Africe ho začínají i v novelistice více zajímat náměty dobrodružné a historické. Podstatnou část tvůrčího života zasvětil historickému románu. Jeho nejpopulárnějším dílem je Trilogie, tři volně na sebe navazující romány. Ohněm a mečem (Ogniem a mieczem, 1883 – 1884) zobrazuje boj polské šlechty za potlačení povstání Bohdana Chmelnického, Potopa (Potop, 1886) líčí nesmiřitelný odpor Poláků proti švédským nájezdníkům a Pan Wolodyjowski (1887 – 1888) válečný konflikt polsko-turecký. Po krátkém návratu k současné tématice romány Bez dogmatu (1891) a Rodina Polanieckých (Rodzina Połanieckich, 1895), v nichž varuje polskou šlechtu před dekadentními náladami, podrobuje si autorovu fantazii exotické prostředí Neronova Říma. Za román Quo Vadis (1896), své umělecky nejzávažnější dílo, byl autor roku 1905 odměněn Novelovou cenou. Následují Křižáci (Krzyżacy, 1897 – 1900), čerpající z hrdinské polské historie 15. století. Na samém sklonku života dosáhl Sienkiewicz dalšího velkého úspěchu: napsal dobrodružný román pro mládež Pouští a pralesem (W pustini i w pusczy, 1911), který brzy získal světovou proslulost a jehož přímočaří, čistí a stateční hrdinové si vlastně podávají ruku s hrdiny románu Ohněm a mečem. Sienkiewicz zemřel ve Švýcarsku. Převoz jeho ostatků se stal nejen polkou národní slavností, ale díky zastavení v Praze i manifestací polsko-českého přátelství.

 

povídky: Z deníku poznaňského učitele, Strážce majáku, Honzík muzikant aj.

Přijetí:Obrovský úspěch,poprvé vyšel v letech 1994-96,pak následovala hned knížní vydaní a v dalších letech překlad do světových jazyků,udělení nobelovy ceny v roce 1905

Okolnosti:

Název:Vychází se staré křešťanské legendy,která je vylíčena na konci románu.Sv.Petr  je v době Neronova pronásledování křesťanů přesvědčen svými stoupenci,aby odešel z Říma do bezpečí.Cestou potkává Ježíše a Petr  se ho ptá :,,Quo Vadis,domine?´´(Kam kráčíš, pane?)

Ten mu říká,že když on opouští svůj lid,tak jde za ním on a nechá se ukřižovat podruhé.Petr se vrací a nechá se ukřižovat,ale hlavou dolů.

Realismus

 

umělecký směr, který převládl v literatuře ve 2.polovině 19.st. z lat. realis = věcný, skutečný

Znaky realismu:

 

pravdivý obraz skutečnosti /bez idealizace/

přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka

realistický hrdina je typický jednotlivec /zatímco romantický hrdina byl člověk výjimečný/, v průběhu děje se mění a vyvíjí, někdy je ústřední hrdina nahrazen kolektivem

autor se přímo neúčastní děje, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav

kritika nedostatků ve společnosti – kritický realismus

nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy

Pozitivismus-filozofický proud dokazující,že jen to skutečné,co lze dokázat smysly a zkušeností

Podobná tématika:

Adam Mickiewicz v Polsku a Victor Hugo ve Francii.

Inspirace: divadelní dramatizace i filmové verze,na jeho motivy složena opera H.Caina

Filmové zpracování:

 

2001,Quo Vadis,Polsko,režie Jerzy Kawalerowicz

1951,-//-,USA,režie Mervyn LeRoy

Další zpracování z roku1925,1912(Italie)

Autoři v kontextu:

Anton Pavlovič Čechov /1860-1904/povídky-nudná historie,divalení hry-Višňový sad

Fjodor Michajlovič Dostojevskij /1821-1881/román-Zločin a trest,Idiot

Charles Dickens /1812-1870/Oliver Twist

Emil Zola /1840-1902/Zabiják

Honoré de Balzac /1799-1850/Otec Goriot

 

Ukázka:

Strana 289
Šli tedy. Prošli kolem lupanarů zářících světly, prošli hájem, řetězem praetoriánů na koních a vyhledali své lektiky.
„Zajdu k tobě,“ řekl Petronius.
Usedli spolu do jedné lektiky. Avšak cestou oba mlčeli. Teprve když byli v atriu Viniciova domu, řekl Petronius.
„Víš, kdo to byl?“
„Rubria?“ zeptal se Vinicius, pobouřen už pouhým pomyšlením na to, protože Rubria byla vestálka.
„Ne.“
„Kdo tedy?“
Petronius ztlumil hlas:
„Vestin oheň byl zneuctěn, protože Rubria byla s caesarem. Ale s tebou mluvila…“ A dokončil ještě tišeji:
„Diva Augusta.“ Nastala chvíle mlčení.
„Caesar,“ řekl Petronius, „ nedovedl před ní skrýt svou touhu po Rubii, snad se mu tedy chtěla pomstít. A já jsem vás vyrušil proto, že kdybys Augustu poznal a odmítl ji, nebylo by pro tebe záchrany: pro Lygii a možná ani pro mne.“
Avšak Vinicius vybuchl:
„Mám dost Říma, caesara, hostin, Augusty, Tigelina i vás všech! Dusím se! Nemohu tak žít! Chápeš mě?!“
„Ztrácíš hlavu, soudnost, rozvahu! Vinicie!“
„Na celém světě miluji jenom ji!“
„Nu a?“
„Nechci tedy jinou lásku, nechci váš život, vaše hostiny, vaši nestoudnost a vaše zločiny!“
„Co se s tebou děje? Jsi snad křesťan?“ A mladý muž si sevřel hlavu rukama. „Ještě ne!“ 

 

Tuto ukázku jsem si vybrala,protože se mi velice líbila slova Viniciuse,který je schopný pro svou lásku Ligiy udělat cokoliv,je z této ukázky jednoznačné,že jeho srdce tluče pouze pro ni:-) a velice jsem se vcítila do jeho pocitů

 

 

CITÁTY Z KNIHY NA ZAPAMATOVÁNÍ

Petronius po prohraném pokusu o záchranu křesťanů, kdy chápe, že musí zemřít.

“Kdo uměl žít, musí umět i zemřít.”
Proč si lámat hlavu nad něčím o čem nevíme kdy přijde,ale když už se tak stane,je uměním to přijmout.

“Štěstí je vždy tam, kde ho člověk vidí.”

Další z citátů,který mě velice zaujal.Je to asi o tom,že si musíme uvědomit,že život není procházka višňovým sadem,že se nesmíme zastavovat nad nečím co nám podlomí kolena,ale vstát a vidět v tom něco dobrého,pokud v tom uvidíme něco dobrého,dělá nás to šťastnými.Záleží jak se na věci budeme dívat,pak je tak budeme i přijímat.





Další podobné materiály na webu: