Reportážní román

literatura

 

Jméno: Reportážromán

Zařazení: Literární pojem

Přidal(a): David Hampl

 

Reportážní román je specifickým literárním žánrem, který v sobě propojuje uměleckou literaturu s prvky publicistiky a literatury faktu. Jeho cílem je zajímavé a věrohodné zachycení skutečnosti, rozvinul se především v průběhu dvacátých a třicátých let dvacátého století.

 

Základní znaky reportážního románu

Základním znakem reportážního románu je to, že se novinářským, reportážním způsobem zpracovává daný materiál, který spisovatel získal především autentickým způsobem, tedy že danou věc skutečně prožil či ji velmi detailně nastudoval. Většina reportážních románů se snaží o objektivní a pravdivé zachycení skutečnosti, ale obsahují často i určitý subjektivní názor a náhled autora. Určité prvky reportážního románu lze najít i v románech cestopisných. Mnoho reportážních románů se odehrává v prostředí, do kterého se běžný čtenář příliš často nepodívá, ale které ho láká, například věznice.

 

Nejvýznamnější reportážní romány a jejich autoři

Zajímavým reportážním románem je román Džungle amerického spisovatele Uptona Sinclaira, který aby mohl tento román napsat, strávil sedm týdnů v přestrojení v chicagských masokombinátech. Hlavním tématem románu bylo popsání těžkého života lidí, většinou přistěhovalců, kteří zde pracují v naprosto nelidských a nevyhovujících hygienických podmínkách. V české literatuře je příkladem reportážního románu kniha Zamřížované zrcadlo, která popisuje zážitky spisovatele Ivana Olbrachta z vězení ve Slezské Ostravě, kam se dostal za své příliš revoluční komunistické názory v polovině dvacátých let. Název Zamřížované zrcadlo je určitou metaforou, kdy věznice pro Olbrachta představovala zamřížované zrcadlo, odkud je možné pozorovat vnější svět, ale zároveň sama o sobě přestavuje svět uzavřený.

Dalším autorem reportážního románu byl Jiří Weil, jeho román Moskva-hranice realisticky zachycuje poměry v Rusku ve třicátých letech, tedy atmosféru a průběh stalinských čistek. Weil jeho prostřednictvím kritizoval tamější politiku a společnost, hlavní postavou je neprávem obviněný komunista. Pravděpodobně neznámějším reportážním románem v české literatuře je kniha Reportáž psaná na oprátce, jejímž autorem byl Julius Fučík. Kniha byla sestavena z motáků, které psal Fučík roku 1943 ve vězení gestapa v Praze na Pankráci. V románu, který je na pomezí mezi svědectvím a sebestylizací, dramaticky a emotivně líčí protinacistický odboj, výslechy, popisuje postavy spoluvězňů a dozorců.





Další podobné materiály na webu: