Vývojový román

literatura

 

Jméno: Vývojový román

Zařazení: Literární pojem

Přidal(a): David Hampl

 

Vývojový román zachycuje vývoj, zraní, utváření osobnosti člověka. Většinou se zaměřuje na zachycení vývoje a formování osobnosti hlavní postavy. Pojem vývojový román je překladem německého výrazu bildungsroman.

 

Základní znaky vývojového románu

V centru pozornosti vývojového románu stojí postava s bohatým vnitřním životem, jejíž osudy tvoří dějovou osnovu románu. Autor usiluje o zachycení osobnostního růstu této postavy z hlediska citového, mravního i psychologického. V typickém vývojovém románu často sledujeme osud hlavního hrdiny od jeho dětství až do zralého věku, nebo dokonce až do jeho smrti. Největší část děje se odehrává především v době dětství a dospívání, kdy člověk prochází nejintenzivnějším vývojem. V jeho průběhu dochází k nedorozuměním a zklamáním, hrdina naráží na tvrdou životní realitu. Tento vývoj nakonec vede ke smíření se sebou samým i se světem, a hlavní postava tak nachází své vlastní místo ve společnosti. K dalším důležitým znakům vývojového románu patří reflexe a zpětné hodnocení situací hrdinou samotným. Hlavní postava přemýšlí o tom, co se jí v životě přihodilo, jaké následky to pro ni mělo, případně co šlo udělat jinak, lépe.

 

Významné vývojové romány a jejich autoři

Za jakýsi prototyp vývojového románu je považováno dílo o Vilému Meisterovi, jehož autorem byl Johann Wolfgang Goethe. Goethe se zabýval osudy svého Viléma s přestávkami více než padesát let. Hlavním tématem je založení německého národního divadla a Goethe chtěl tímto románem promluvit k celému národu, pozvednout jeho sebevědomí a působit k jeho sjednocení. Dílo o Vilému Meisterovi tvoří romány Vilém Meister léta učednická a Vilém Meister léta tovaryšská aneb Odříkání. Goethe chtěl původně vylíčit hlavního hrdinu jako zakladatele německého národního divadla a zároveň autora národních her. Zjednodušeně lze říci, že se měl stát jakýmsi německým Shakespearem. Po letech učednických a tovaryšských měla následovat léta mistrovská, která ale již napsána nebyla.

Jiným příkladem vývojových románů jsou některá díla anglického spisovatele Charlese Dickense, například David Copperfield či Nadějné vyhlídky, ve kterých navíc hlavní postavy nesou i určité autobiografické rysy autora. Důležitým aspektem ve vývoji osobnosti člověka je podle Dickense „škola života“, tedy setkání s určitými situacemi a lidmi, které člověka mění a posouvají vpřed.





Další podobné materiály na webu: