Kniha: Římanka
Autor: Alberto Moravia
Přidal(a): terez
Autor – Alberto Moravia
Alberto Moravia byl italský prozaik 20. století. V Římance se soustředí na jednotlivce sevřeného společenskými a materiálními podmínkami; rozbor zdůrazňuje především lhostejnost okolí, narušování mezilidských vztahů a proměnu Adrianina života pod tlakem prostředí a osobních zklamání.
Literárně-historický kontext
Děj je zasazen do Itálie mezi světovými válkami. Společenské pozadí není jen kulisou: text propojuje chudobu, prostituci, politické napětí i zásahy policie s osudy hlavní hrdinky. Tím vzniká obraz člověka, jehož soukromý život je ovlivňován sociálním postavením a nestabilitou okolního světa.
Pro interpretaci je důležitá i ich-forma. Adriana nejen popisuje události, ale zároveň je hodnotí ze své vlastní zkušenosti, takže čtenář sleduje společenské poměry skrze osobní příběh a proměnu jedné konkrétní postavy.
Rozbor díla: Římanka
Literární druh:
Epika – o skutečnosti vypravuje (to je stejné i pro drama, nikoli pro lyriku). Má děj, příběh, určení, časové a příčinné souvislosti. Příběh rozvíjen vypravěčem a postavami.
Literární žánr:
Román – rozsáhlý příběh psaný prózou, hlavní a vedlejší dějové linie, epizody, mnoho postav, do děje vstupuje vypravěč.
- V popředí je syntaktické členění promluvy, logická stavba vět, obvyklá intonace, gramatická pravidla
- Připomíná přirozenou formu běžné řeči
- Základní stavební jednotka je věta zapisovaná do řádek
- Typické pro vyprávění nebo v dramatu, pro vypravěče a postavy, text je členěn do odstavců, kapitol
- Prózu nelze ztotožňovat s epikou (epika může být prozaická i veršovaná)
Vzhledem k tomu, že zde mluví mnoho postav je i jazyk různorodý. Typickým příkladem je Gino, který v době, kdy se přetvařuje mluví velmi spisovně, až je z jeho řeči cítit povýšenost, objevují se tu i nespisovné výrazy.
MYŠLENKA DÍLA:
V této knize autor obviňuje soudobou společnost z lhostejnosti, z nezájmu o člověka, z ničení „normálního“ lidského života a lidských vztahů.
Vypravěč: Adriana
Děj a kompozice:
- Román je psán v ich formě
- Příběh je zde vyprávěn v první osobě jednotného čísla, to znamená, že příběh vidíme z pohledu jedné z postav.
- Hlavní postava románu, dívka Adriana, zároveň vypráví i komentuje děj
Hlavní postavy:
- Adriana – krásná a naivní dívka z chudé rodiny
- Gino – řidič, snoubenec Adriany
- Gisella – kamarádka Adriany
- Giacomo – mladík z dobré rodiny, do kterého se Adriana zamiluje
- Astarita – policejní komisař
Doba a místo děje: Itálie mezi světovými válkami
Tento příběh vypráví o dívce jménem Adriana, která žije se svou matkou v Římě. Adriana plní přání své matky a pracuje jako modelka u malířů, kteří malují akty. Adriana se zamiluje do Gina, ale později zjistí od Astarity, že Gino už má manželku a syna. Opustí ho a je plná smutku. Přestává pracovat jako modelka a stává se z ní prostitutka. Každý večer si vodí domů pánské návštěvy. Až jednoho dne šla se svou přítelkyní Gisellou po ulicích Říma a zastavilo je auto s dvěma muži. Adriana se zamilovala na první pohled do Giacoma (Mina). Giacomo byl k ní trošku odtažitý, ale to se časem změnilo. Po několika měsících ovšem zjistila, že je těhotná, ale ne s Minem, ale se Sonzognem. Sonzogno byl muž, kterého potkala při jednom setkání s Ginem. Od té doby ji pořád navštěvoval. Ona se mu snažila vyhýbat poté, co se jí Sonzogno přiznal, že zabil zlatníka. Adriana měla z něj strach, a proto mu dala vždy, co si přál. Postupem času se už Sonzogno neukázal. Mina jednoho dne zadržela policie, protože měl jiné názory na politickou situaci v zemi. Druhého dne ho sice propustili z vězení, ale on si nikdy nedokázal odpustit, že zradil své přátele, a proto radši spáchal sebevraždu. Adriana ho celé dny hledala, a o několik dní později dostala domů dokonce jeho dopis, ale on už byl mrtev. Adriana se rozhodla, že si její dítě zaslouží lepší život, než měla ona, a proto napíše Minovým rodičům o dítěti, aby se o něj a ji postarali.
Příběh však ještě vrcholí tragickou událostí, kdy Sonzogno zavraždí komisaře Astaritu a následně je sám při útěku zastřelen policií.
