Jméno: Rudolf Těsnohlídek
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): A. Malimánková
Rudolf Těsnohlídek (vlastním jménem Arnošt Bellis) byl český spisovatel, básník, novinář, dramatik, překladatel a amatérský speleolog. Jeho nejznámějším dílem je bajka o lišce Bystroušce, která se dočkala i mnoha dalších zpracování, například světově proslulé Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky nebo její různé rozhlasové adaptace.
Životopis
Narodil se 7. června 1882 v Čáslavi. Jeho otec vlastnil malé hospodářství a zároveň vykonával funkci pohodného, což s sebou přineslo vyčlenění rodiny ze společnosti. Pocit sociální podřazenosti a odmítnutí vyústil v psychické problémy, které provázely Těsnohlídka až do konce jeho života.
Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, po složení maturitní zkoušky studoval na filozofické fakultě v Praze češtinu, historii a francouzštinu, studium ale nedokončil. Během studia začal publikovat v časopisech Moderní život a Obzory. Zároveň se seznámil s Jiřím Mahenem, Eduardem Bassem a V. H. Brunnerem, zastánci anarchismu, a zapojil se do činnosti mladých autorů scházejících se ve vile S. K. Neumanna.
V r. 1905 se oženil s Jindrou Kopeckou, studentkou filozofie. Po její tragické smrti na svatební cestě se Těsnohlídkovo melancholické nahlížení na svět ještě prohloubilo, v jeho díle se objevovaly motivy nemoci, zmaru a smrti.
Těsnohlídek se v r. 1906 přestěhoval do Brna, kde začal pracovat jako soudní referent pro Lidové noviny. Za války s Tureckem působil jako dopisovatel v Srbsku a Albánii. Po svém návratu pokračoval v práci pro Lidové noviny a žil v Bílovicích nad Svitavou, kde uzavřel druhý sňatek s Annou Kutilovou. Z tohoto vztahu se narodil syn Milan, který se stal inspirací pro některá Těsnohlídkova díla určená dětem. Manželství však skončilo rozvodem.
V Bílovicích nad Svitavou také došlo k události, která vedla k založení domova Dagmar pro opuštěné děti. Těsnohlídek s přáteli při zimní procházce nalezl prochladlé děvčátko, které zachránil. Z titulu svého povolání se zúčastnil i soudního přelíčení s matkou odloženého dítěte. Na základě tohoto prožitku inicioval tradici každoročního rozsvěcení vánočního stromu na náměstí Svobody v Brně a pořádání charitativních sbírek pro opuštěné děti. Tato tradice se posléze rozšířila i do ostatních měst, výtěžek z ní umožnil založení zmíněného dětského domova. Po roce 1948 bylo stavění vánočních stromů zrušeno a tradice se znovu obnovila po pádu komunistického režimu v r. 1989.
V r. 1924 se Těsnohlídek oženil potřetí. Ačkoliv manželství bylo vydařené, vzešla z něj dcera a úspěch Lišky Bystroušky pozvedl spisovatelovo sebevědomí, Těsnohlídek již nedokázal zvládat své deprese kombinované se zdravotními problémy a 12. 1. 1928 spáchal přímo v redakci Lidových novin sebevraždu zastřelením. Jeho poslední manželka Olga událost neunesla a rovněž si vzala život, jako příčina se uvádí otrava svítiplynem. Manželé byli pohřbeni společně v Brně na Ústředním hřbitově.
Dílo
Těsnohlídkovu literární tvorbu zejména v počátcích ovlivnil impresionismus, dekadence a symbolismus. Zároveň se do ní promítala i jeho touha po svobodě. Ve svých dílech vyjadřuje životní pesimismus s důrazem na tragické životní události. Později se pod vlivem žurnalistické činnosti objevuje snaha o nadsázku a humor s výborným popisem postav vystihujícím lidské charaktery.
V novinářské tvorbě uplatňoval vytříbený jazyk a rozvíjel různé žurnalistické formy od fejetonu a kurzívy přes entrefilet až k tzv. baje (literárně pojaté zábavné čtení). Napsal přes tisíc soudniček z procesů, které sledoval, přičemž souzené činy popisoval s neobyčejným pochopením a přibližoval je jako velmi lidské.
Jako šéfredaktor v Lidových novinách působil Arnošt Heinrich, který byl pro Těsnohlídka inspirátorem k vytvoření několika vynikajících děl, mimo jiné psychologického seriálu fejetonového charakteru Poseidon, Poťóchlencovi příběhové a Kolonia Kutejsík (1916 – 1922). Tato trilogie zasazená do brněnské periferie původně vycházela v Lidových novinách jako četba na pokračování.
S prací pro noviny souvisí také jeho monografie Demänová (1926) o Demänových jeskyních na Slovensku, které sám zkoumal, a zpracované vzpomínky českého polárníka J. Welzla Eskymo Welzl (1928).
Poezie, básnická tvorba
Paví oko (1922)
- básnická próza s motivy deziluze, erotického pesimismu a životního ztroskotání
Den (1923)
- básnická sbírka věnovaná tragicky zemřelé první manželce, spojující představy lásky doprovázené smrtí
Rolnička (1926)
Rozbitý stůl (1935)
- sbírka, jejímiž ústředními tématy jsou celoživotní marné úsilí nalézt vnitřní klid a úvahy o smrti
Lyrická próza
Nénie (1902)
Dva mezi ostatními (1906)
Květy v jíní (1908)
Liška Bystrouška (1920)
je lyrická bajka původně určená dětem, která vycházela na pokračování v Lidových novinách. Vznikla na základě pokynu šéfredaktora A. Heinricha, kterému bylo předloženo kreslené pásmo Stanislava Lolka o chytré lišce a jejím vězniteli. Toto pásmo pro Lidové noviny zakoupil Jaromír John, ale ze strany Heinricha nebyla koupě považovaná za šťastnou. Aby situaci vyřešil a pásmo bylo možné využít, zadal Těsnohlídkovi doprovodit cyklus psaným slovem. Těsnohlídek po počáteční nechuti vytvořil mistrovské dílo kombinující formát humoresky, komického eposu a přírodní lyriky a zároveň plné hlubokého porozumění pro žánrově pojaté figurky lidí i zvířat.
Při první publikaci došlo k tiskařské chybě (hlavní postava se původně jmenovala Bystronožka), ale Těsnohlídek zkomoleninu Bystrouška začal používat ve všech ostatních pokračováních bajky.
Vrba zelená (1925)
- parodie na fantastické romány, ve které se uplatnila Těsnohlídkova výborná znalost zlodějského argotu
- považována za vynikající dílo v žánru sci-fi
Literatura pro děti
Čimčirínek a chlapci (1922)
Zlaté dni (1926)
Cvrček na cestách (1927)
Nové království (1927)
Panenky (1906)
Příval (1928)
Překlad
Bouřlivý život – z norštiny (autor: Knut Hamsun)
