Kniha: Svatý Xaverius
Autor: Jakub Arbes
Přidal(a): Sláďa
Děj:
-odehrává se přibližně v 60. letech 19. stol
Vypravěč (Arbes) se prochází se svým přítelem z Vídně po pražských kostelech. Baví se o českém malířství, že by si ve světě zasloužilo větší pozornost než je mu věnována a dohodnou se na plánu, že pořídí barevné kopie všech obrazů z pražských kostelů a vydají je jako publikaci. Nejvíc je zaujme Balkův obraz svatého Xaveria v chrámu sv. Mikuláše.
Přítel odjede zpět do Vídně a o plánu si spolu už ani nepíší. Po několika měsících zavítá Arbes znovu do chrámu sv. Mikuláše a je v něm omylem zavřen, když ze zpovědnice pozoruje Balkův obraz. Spolu s ním zůstane v chrámě neznámý mladý muž, který přistoupí k obrazu s jakýmsi lesklým nástrojem. Arbes se domnívá, že muž drží nůž a obraz chce zničit. Strhne se potyčka. Arbes posléze zjistí, že onen mladý muž držel pouze kružítko, aby mohl obraz překreslit. Arbes mu moc nedůvěřuje a nechá se dovést až k němu domů.
Po několika nedůvěřivých setkáních se stávají přáteli. Neznámý z chrámu při jedné společné návštěvě začne Arbesovi líčit svůj příběh. Dozvídáme se, že se jmenuje Xaverius, jméno mu vybrala jeho babička. Xaverius pochází z přísně věřící rodiny, jeho matka i babička byly velmi zbožné, zasvětily celý svůj život obrazu svatého Xaveria. Babička Xaveria jako mladá pracovala u malíře obrazu Balka, těsně před smrtí jí malíř vyzradil tajemství ukryté v obrazu. „Obraz umírajícího svatého Xaveria nebyl malován pouze pro oko a pro povznesení mysli zbožných křesťanů. Je v něm více, nežli bývá v obrazech největších mistrů, je v něm cosi, nad čímž by tisícové s pohrdáním krčili rameny, z čehož však by přece mohla vzejíti spása milionům. Kdo dovede třeba po léta dlíti před obrazem tím, kdo upne veškerou svou mysl na obraz, aby tajemství v obrazu skryté vypátral a komu se podaří tajemství to vypátrati, nemůže zůstati pro lidstvo bez ceny, neboť duch jeho nabude oné síly a průpravy, jaké je potřebí k obrovskému dílu na prospěch veškerého lidstva. Jediné však věci je především třeba: Vytrvalosti a železné vůle. Kdo těmito obrněn bude před obrazem dlíti, by vypátral tajemství obrazu, tomu svatý Xaverius zjeví neocenitelný poklad.“ Tak zní poslední slova malíře. Babička uvěří a zasvětí obrazu celý život, pravidelně se k němu chodí modlit. Tuto zbožnost pak předá své dceři, stejně tak se pak víra přenáší i na Xaveria.
Mladý Xaverius již však náboženskému vysvětlení nevěří, věří spíše na rozum, jeho obory jsou logika a matematika. Celý život se tak snaží vypátrat pomocí racionálního uvažování tajemství obrazu, o němž je přesvědčen, že mu přinese velké bohatství. Jeho celoživotní práce vrcholí ve chvíli, kdy jsou s Arbesem skvělí přátelé. Xaverius sestaví na základě svých poznatků o obrazu jakýsi plánek a oba jsou přesvědčeni, že tam najdou poklad.
V noci se vypraví za pokladem a na určeném místě začnou kopat. Nacházejí pár vzácných kamenů a tak horlivě pokračují. Nedopatřením se však od zahozené sirky vznítí suchá tráva. Požár je po chvíli uhašen, ale Xaverius je duševně nepříčetný, vidí v ohni postavu Svatého Xaveria a utíká i s vykopaným pokladem, malou truhlou. Arbes se chvíli snaží Xaveria následovat, ale proti poblouzněnému nemá šanci. Od oné noci se už v Praze nepotkají.
Příběh pokračuje o tři roky později, Arbes vstupuje do redakce Národních listů a je kvůli některým článkům vězněn. V roce 1868 má nastoupit do věznice ve Vídni, setkává se znovu se svým přítelem z Vídně. Do věznice nastupuje s vidinou, že za tři dny proběhne amnestie. Ve věznici se potkává s Xaveriem, který je vězněn za podezření z krádeže v Svatomikulášském chrámu. Omlouvá se Arbesovi za úprk, že prý blouznil a že se mu zdálo, jak z ohně vystupuje Svatý Xaverius a říká mu, aby prchl. Později zjistil, že v truhle nic cenného není. Arbes si po vyprávění vzpomíná, že datum, kdy měl Xaverius spáchat krádež, vychází přesně na noc, kdy kopali poklad. S pomocí svého vídeňského přítele se snaží Xaveria ospravedlnit. Xaverius je však těžce nemocný, trápí ho tubera. V den propuštění se chce Arbes ještě rozloučit s Xaveriem, ale není mu dovoleno jít za ním, protože už je svobodný. Pouze tedy vidí, jak Xaverius leží na vězeňském dvorku smrtelně nemocný. V tento okamžik mu Xaverius silně připomíná sv. Xaveria na obraze.
Arbes jede za svým přítelem, aby zjistil, jestli bude Xaverius propuštěn. Přítel mu oznámí, že Xaverius právě zemřel.
Na konci se Arbes vrací do Prahy. Když se po dlouhém přemáhání zajde podívat na obraz sv. Xaveria, zaplaví jej vlna nenávisti a pokusí se zničit obraz, který zavinil smrt jeho přítele.
Postavy:
vypravěč – ich forma – asi sám Jakub Arbes, není nikde upřesněno, zajímá se o malířství a vědu, po zjištění, že poklad je bezcenný považuje, plánek za náhodu a slova umírajícího Balka za blábol
Xaverius – mladý, chudý, vzhledem podobný sv. Xaveriovi na obraze, žije sám, nemá přátele (kromě Arbese), je bezmezně oddán myšlence, že obraz ukrývá klíč k pokladu, jeho luštěním stráví několik let, později (po neúspěchu) považuje za „poklad“ to, že jej obraz donutil logicky uvažovat, naučil jej vytrvalosti a píli a tím jeho duch „nabyl oné síly a průpravy, jaké je potřebí k obrovskému dílu na prospěch veškerého lidstva.“
Rozbor:
- romaneto
- (románek) v Česku rozšířil právě Arbes (název romaneto zavedl Neruda)
- kontrast záhady a tajemství s logickým a vědeckým rozuzlením
- prozaické, epické, v podstatě novela s detektivními a fantastickými prvky, malý počet postav, subjektivní vypravěč (angažovaný), konkrétní čas a místo, záhada, dramatický děj vrcholící pointou
- hrdinové jsou nevšední a odvážní lidé silného ducha
- ich forma, chronologické vyprávění, do minulosti se vrací pouze v přímé řeči (retrospektiva)
- autobiografičnost (např. vypravěč působil jako novinář Národních listů a byl vězněn)
- přímá řeč, místy hodně dlouhá (když jeden něco vypráví druhému)
- vědecké výklady (rozhovor o malířství)
- dílo obsahuje romantické i realistické prvky
romantické:
- romantický hlavní rodina, komplikovaný, pochybná rodina
- prostředí potemnělého chrámu (zachytil atmosféru), noční výprava za pokladem, příroda žhne
- tragický konec, zemřel a nenašel poklad
realistické:
- popis stavu českého malířství v úvodu, vlastenecké
- dlouhé popisy
- řešení záhad logickou cestou
– jazyk díla – přechodníky, pro nás neobvyklá slova – medle
Jakub Arbes (1840 Praha – 1914 Praha)- Bachův absolutismus
- spisovatel, krátce psal poezii a dramaturg (v Prozatímním divadle), žurnalista, člen skupiny májovců? (sympatizoval s nimi, Xaverius vyšel v Lumíru)
- redaktor Národních listů (opoziční, proti soudobým poměrům, Arbes tam kritizoval, byl za to několikrát vězněn)
- ovlivněn anglickým gotickým románem (tajemno, nadpřirozené jevy, způsob popisu místa – ponuré atd.) a E. A. Poem
- dva roky vydával s Mikolášem Alšem satirický časopis Šotek
- zajímal se o vědu a techniku, nové objevy a vynálezy
- psal i sociální romány (Kandidáti existence, Moderní upíři)
- psal kulturně historické studie o Havlíčkovi, Mánesovi, Máchovi (rozluštil jeho šifrovaný deník)
- Neruda a Mácha byli jeho vzory
- vůdčí osobnost avantgardního spolku Máhabhárata
Další díla:
Ukřižovaná – romaneto o autorově příteli ze studií, kterého po celý život pronásleduje představa ukřižované dívky od doby, kdy byl jako dítě v kapli a poslouchal vyprávění pátera Schneidra. Tam se mu přízrak zjevil poprvé. Odstěhoval se a přízrak se neukázal až do doby, kdy znovu potkal pátera Schneidera. Ač se mu páter snažil vysvětlit neopodstatněnost jeho strachu, prožil mladík další záchvat. Odjel a celá věc utichla na pár let. Když se vrátil, vyhledal vypravěče (Arbese). Znovu se dali do studia a sblížili se ještě víc. Pak ovšem musel do války. S přítelem udržoval kontakt pomocí dopisů. V jednom z nich psal, že našel onu ukřižovanou dívku. Neradoval se však dlouho, neboť Rút, jak se jmenovala, byla mrtvá. Dívce, kterou celá ta léta tajně miloval, nemohl pomoci. Z války se vrátil raněn a uložili ho do stejné kaple, kde poprvé slyšel o ukřižované. Vypravěč za ním přišel, a když spolu rozmlouvali, zjevil se jim přízrak. Přítel na následky rozrušení zemřel. Vypravěč se dopátral, kdo ona ukřižovaná s vousy je. Jednalo se o mučednici, která z pohanské víry přešla na učení Kristovo. Pitva prokázala, že důvodem přítelova vidění byly oční nervy, které byly neobvykle zakončené. Při duševním vypětí způsobovaly vidění. Nad náboženstvím a nadpřirozenem zvítězila věda.
Newtonův mozek – Kamarád hlavního hrdiny jde do války a je zabit. Hlavní hrdina má potom sen, že kamarád dostal Newtonův mozek, sestrojil stroj času a spolu s ním podnikl cestu do minulosti. Zjistil, že dějiny lidstva jsou dějinami válek. Protiválečné dílo.
Šílený Job – Šílený Job je příběh o člověku, kterému shoda okolností ve spojení s jeho dobrými úmysly přinesly celoživotní utrpení. Job chtěl pomoci dívce, strhl na sebe hněv mocného šlechtice. Z romaneta čiší prohnilost a nespravedlnost světa.
