Svatý Xaverius – rozbor díla k maturitě (4)

rozbor-díla

 

Kniha: Svatý Xaverius

Autor: Jakub Arbes

Přidal(a): Andrea

 

 

Doba a směr – REALISMUS (19. století)

Tendence – realistický postup – setkáváme se s ním už v literatuře nejstarších dob

Umělecký směr – nastupuje po romantismu

  • Velký rozvoj vědy (hlavně přírodní) a techniky, rychlá aplikace poznatků do praxe
  • Nástup a rozvoj kapitalismu
  • Oslava rozumu, vědění a poznání
  • Revoluce – 1830 Francie – zrušeno nevolnictví, odkrývání nových nedostatků → zobrazovány v dílech
  • Revoluce u nás – 1848 – neúspěch → období bachovského absolutismu
  • Z latinského reális = skutečný, věcný
  • Umění se stává méně subjektivní → autor ustupuje do pozadí → do popředí objektivnost – problémy a názory lidí okolo
  • Postavy zachycovány ve vývoji – studium člověka a společenského života
  • Umění – hudba (Verdi, Puccinni, Janáček, …) a výtvarné umění (Mánes, Švabinský, Purkyně, Courbert, Manet, …)

 

Rysy:

  • Pravdivost
  • Věrné zobrazení skutečnosti
  • Objektivnost – názory autora ustupují do pozadí
  • Autor se neobrací k minulosti, řeší problémy současnosti
  • Soustředí se na obyčejné lidi
  • Typizace – autor nekopíruje skutečnost, ale snaží se vybrat příznačné rysy postav, prostředí, chování, …
  • Postava líčena ve vývoji, pod vlivy se mění charakter, chování, výstup, …
  • Častý popis a charakteristika

 

Filosofické předpoklady  – pozitivismus – skutečné je jen to, co lze dokázat¨

  • Karel Marx – německý filosof – dialektický materialismus – ve světě neexistují hotové věci, pouze nepřetržité vznikání a zanikání (svět je v pohybu)
  • Materialismus – prvotní je hmota, duch je pouze výtvor hmoty → historický materialismus → dialektický materialismus aplikovaný na lidskou společnost → základ je společenské bytí, společenské vědomí je jen odraz skutečnosti

 

Typy:

  • Kritický realismus – záměrné zobrazení střízlivé skutečnosti plné sociálních konfliktů, sledování člověka i s jeho vztahů k okolí, analyzování poměrů ve společnosti
  • Socialistický realismus – ukazuje na špatné podmínky, možnost nápravy vidí ve změně režimu → socialistická revoluce
  • Naturalismus – umělecký směr (2. polovina 19. století)
    • vyhraněná podoba realismu
    • potlačena typizace
    • hlavně v literatuře
    • morbidní obrazy
    • vznik ve Francii, dál do celé Evropy + Amerika
    • snaha ukázat stránky skutečnosti v pozitivismu
    • zdůrazňována biologická podstata člověka
    • „Jednání člověka není výsledkem racionálního přístupu ke světu, ale je pozitivním obrazem toho, co člověk zdědil a v jakém sociálním prostředí žije, instinkty a pudy.“
    • na člověka mají vliv dědičnost, prostředí a rasa – tyto 3 věci jsou v naturalismu hodně zveličovány
    • znázornění – patologické jevy, krajní situace, kruté a morbidní scény
    • Emile Zola – zakladatel a průkopník naturalismu (Experimentální román, Zabiják, Nana)

 

Český realismus:

  • 1848 – neúspěšná revoluce → Bachův absolutismus – Alexander Bach – ministr vnitra, spravoval české země, císařem mladý František Josef
  • Cenzura časopisů a knih → odchod autorů do exilu nebo aspoň z měst
  • Přesto podpora průmyslu, reformy školství
  • 1860 – Bach odstoupil → uvolnění → císař vydal Říjnový diplom – potvrzení konstitučního zřízení – české země součástí monarchie, ale vlastní správa
  • 1867 – Rakousko – Uherské vyrovnání → vznik Rakouska – Uherska
  • 1855 – vydán almanach (=sborník) Lada Niola – spíše buditelský význam (organizátorem Josef Václav Frič)
  • 1858 – almanach Máj → májovci: Neruda, Hálek, Karolína Světlá + přispívali: Erben, Karel Sabina, Fryč, Němcová

 

> význam a cíle:

  • prolomit mrtvé období (Neruda nazval toto období časy zaživa pohřbenými)
  • odkaz Karla Hynka Máchy (název)
  • zařazení české literatury d světového kontextu, nechtěli ale napodobovat (překlady)
  • nový typ literatury (realismus)
  • vyjádření nespokojenosti se společenským a kulturním životem dílem → snaha prosazovat demokracii

1868 – almanach Ruch (vyšel na počest založení základního kamene ND, redigoval Sládek) → ruchovci: Eliška Krásnohorská, Svatopluk Čech, Ladislav Quis

> škola národní:

  • propagace českých ideálů, názorů a pocitů
  • inspirace v české historii

ve stejném období (70. a 80. léta) časopis Lumír → lumírovci: Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer

> škola kosmopolitní:

  • snaha zapojit českou literaturu do kontextu světové literatury
  • hodně překládali
  • snaha psát i mnoho cizích útvarů
  • inspirace v západoevropské literatuře

> neustále spory mezi oběma skupinami se řešili v tisku

 

Další autoři:

Jan Neruda – nejvýznamnější představitel májovců

  • Hřbitovní kvítí – pesimistické básně
  • Písně kosmické – úvahová (reflexivní) lyrika, Jak lvové bijem o mříže
  • Povídky malostranské – sbírka povídek, vrcholné prozaické dílo

Vítězslav Hálek – spolu s Nerudou zakladatel české moderní poezie

  • Večerní písně – milostná vyznání ženě Dorotě

Karolína Světlá – spisovatelka (nejen) vesnického románu

    • Kříž u potoka

Karel Havlíček Borovský – český básník, novinář a politik

  • Epigramy – krátké pointované veršované skladby
  • Král Lávra – satirická skladba

Svatopluk Čech – představitel ruchovců

  • Broučkiády: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století

Jaroslav Vrchlický – představitel lumírovců

  • Okna v bouři – lyrická básnická skladba
  • Zlomky epopeje – cyklus epických nebo lyricko-epických básní
  • Noc na Karlštejně – divadelní hra pro ND, komedie z českého prostředí

 

Autor díla: Jakub Arbes (1840 – 1914)

  • český spisovatel a novinář
  • sympatizoval s májovci, ale nepatřil k nim, protože tvořil za jiných okolností než oni
  • pocházel z chudých poměrů (z Prahy) → měl se učit obuvnictví, ale dobré známky → studia (seznámil se s Juliem Zeyerem + učit češtiny Jan Neruda)
  • začínal v redakci časopisu Hlas, později redaktorem Národních listů
  • za své články a vedení Národních listů byl německou porotou odsouzen na 15 měsíců, které strávil ve vězení v České Lípě, po propuštění z vězení se do redakce Národních listů nevrátil
  • krátce působil v staročeském časopisu politik → propuštěn
  • patřil k okruhu satirických novinářů – spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek, obdobných časopisů založil několik
  • v průběhu své literární činnosti si vytvořil velice oddaný vztah k Janu Nerudovi, kterého považoval za svůj vzor
  • dalším vzorem mu byl Karel Hynek Mácha, ke kterému choval obrovský obdiv (rozluštil Máchův deník, který popisoval jeho sexuální hrátky s milenkou Lory a vůbec jeho sexuální život)
  • volil náměty ze současného pražského života
  • jako člověk byl velmi svérázný a podle toho vypadají i některá jeho témata
  • zavedl nový způsob literární tvorby – romaneto
  • pro prvky fantastiky ve svém díle (zejména Newtonův mozek a Poslední dnové lidstva) je dnes řazen i mezi autory sci-fi

 

Další autorova díla:

Romaneta:

  • Ďábel na skřipci
  • Ukřižovaná
  • Newtonův mozek
    • Kamarád hlavního hrdiny jde do války a je zabit
    • Hlavní hrdina má potom sen, že kamarád dostal Newtonův mozek, sestrojil stroj času a spolu s ním podnikl cestu do minulosti
    • Zjistil, že dějiny lidstva jsou dějinami válek

Protiválečné dílo

  • Kandidáti existence
    • Utopie o socialismu
    • Parta mladých mužů sní o sociálně lepším světě
    • Když však jeden z nich zdědí fabriku, chová se jako kapitalista a ostatní mu to vyčítají
  • Štrajchpudlci
    • nedokočeno – román z prostředí smíchovských tiskařských dělníků, líčí zde jejich existenční problémy a nelidské poměry v továrnách

 

Rozbor díla: Svatý Xaverius (1873)

Žánr – romaneto

Literární druh–próza – souvislý text, neveršovaný

Literární žánr – romaneto – novela s dobrodružným, napínavým a fantastickým dějem, s výraznou pointou; zdánlivě nepochopitelné záhady jsou vysvětleny logicky, vědecky (Arbes je prvním autorem romaneta, název vymyslel Neruda)

Literární forma – epika – důraz na děj

 

Děj

  • Praha, 2. polovina 19. století

Děj začíná ve Svatomikulášském chrámu. Arbes se prochází se svým přítelem z Vídně po pražských kostelech a zastavují se v chrámu. Kritizují zde žalostný stav českého malířství, o kterém se ve světě pramálo ví, za světovou neznalost viní Němce, kteří ve svých publikacích české malíře a jejich díla buďto vůbec nezmiňují, nebo jen jako okrajovou poznámku, světové velmoci jako Francie a Anglie jsou pak příliš daleko, a tak čerpají právě z německých zdrojů. Dohodnou se na plánu, že pořídí barevné kopie všech obrazů z pražských kostelů a vydají je ve vázaném barvotisku.

Přítel však odjíždí a z plánu sejde. Po několika měsících zavítá Arbes znovu do kostela a je v něm omylem zavřen. Zde se setkává poprvé s Xaveriem. Arbes zatím jeho jméno nezná, první setkání navíc nedopadlo přátelsky – když pro Arbese neznámý muž přijde před obraz a vytáhne podezřelý stříbrný předmět a stoupne si přímo k obrazu, strhne se potyčka. Arbes se domnívá, že muž drží nůž a obraz chce zničit. Ukáže se však že jde pouze o kružítko, Xaverius se snaží obraz překreslit.

Po několika nedůvěřivých setkáních se konečně stávají přáteli. Xaverius při jedné společné návštěvě začne Arbesovi líčit svůj příběh. Dozvídáme se, že se jmenuje Xaverius, jméno mu vybrala jeho babička. Xaverius pochází z bigotní rodiny, jeho matka i babička byly velmi zbožné, zasvětily celý svůj život obrazu svatého Xaveria. Babička Xaveria jako mladá pracovala u malíře obrazu Františka Balka (František Xaver Palko[4]), těsně před smrtí jí malíř vyzradil tajemství ukryté v obrazu. “Obraz umírajícího svatého Xaveria nebyl malován pouze pro oko a pro povznesení mysli zbožných křesťanů. Je v něm více, nežli bývá v obrazech největších mistrů, je v něm cosi, nad čímž by tisícové s pohrdáním krčili ramenoma, z čehož však by přece mohla vzejíti spása milionům . . . Kdo dovede třeba po léta dlíti před obrazem tím, kdo upne veškerou svou mysl na obraz, aby tajemství v obrazu skryté vypátral a komu se podaří tajemství to vypátrati, nemůže zůstati pro lidstvo bez ceny, neboť duch jeho nabude oné síly a průpravy, jaké je potřebí k obrovskému dílu na prospěch veškerého lidstva. Jediné však věci je především třeba: Vytrvalosti a železné vůle. Kdo těmito obrněn bude před obrazem dlíti, by vypátral tajemství obrazu, tomu svatý Xaverius zjeví neocenitelný poklad.”[5] Tak zní poslední slova malíře. Babička uvěří a zasvětí obrazu celý život, pravidelně se k němu chodí modlit. Tuto zbožnost pak předá své dceři, stejně tak se pak víra přenáší i na Xaveria.

Mladý Xaverius již však náboženskému vysvětlení nevěří, věří spíše na rozum, jeho obory jsou logika a matematika. Celý život se tak snaží vypátrat pomocí matematiky tajemství, o němž je přesvědčen, že mu přinese veliké bohatství. Jeho celoživotní práce vrcholí ve chvíli, kdy jsou s Arbesem skvělí přátelé. Xaverius vyluští jakýsi plánek, který vede do Malvazinské vinice za Smíchovem. Oba jsou přesvědčeni, že najdou poklad.

Ještě tu noc, kdy Xaverius vyluští mapku, se vydávají na výpravu do Malvazinek a na určeném místě začnou kopat. Nacházejí pár vzácných kamenů a tak horlivě pokračují. Nedopatřením se však od zahozené sirky vznítí suchá tráva. Požár je po chvíli uhašen, Xaverius však blouzní, vidí v ohni postavu Svatého Xaveria a utíká i s vykopaným pokladem.

Příběh pokračuje o tři roky později, Arbes vstupuje do redakce Národních listů a je kvůli některým článkům vězněn. V roce 1868 má Arbes nastoupit do věznice ve Vídni, setkává se znovu se svým přítelem z Vídně. Do věznice nastupuje s vidinou, že za tři dny proběhne amnestie. Ve věznici se potkává s Xaveriem, který je vězněn za podezření z krádeže v Svatomikulášském chrámu. Omlouvá se Arbesovi za úprk, že prý blouznil a že se mu zdálo, jak z ohně vystupuje Svatý Xaverius a říká mu, aby prchl. Později zjistil, že v truhle nic cenného není. Arbes si po vyprávění vzpomíná, že datum, kdy měl Xaverius spáchat krádež vychází přesně na noc, kdy kopali poklad. Zasazuje se proto o jeho propuštění a s pomocí přítele z Vídně pro něj získá propuštění. Xaverius je však těžce nemocný, trápí ho tubera. V den jejich společného propuštění Xaverius umírá.

Na konci se ještě Arbes přiznává, jak se poté pokusil zničit obraz, který zapříčinil smrt jeho přítele.

 

Postavy

  • Vypravěč – autor
    • S rozhledem filosofickým, vědeckým, uměleckým, vyznačuje se zvídavostí, citovou zaujatostí – touha rozluštit záhadu
  • Xaverius
    • Nevinný a bezbranný, obává se vlastní odvahy (napětí mezi racionálním a iracionálním v člověku)
    • Záhadná podoba s obrazem mučedníka na oltáři

 

Další informace o díle

  • Vysvětlení zdánlivě nepochopitelných záhad → vítězství rozumu, úvaha o důležitosti racionální přirozenosti
  • Symbolicky – oltářní obraz je symbolem moderního lidství: strasti a utrpení v duši přemýšlivého člověka pod vlivem civilizace
  • Novost – napínavá dějová konstrukce + pointa (ponaučení)
  • Romantické rysy, prvky utopie, detektivky a hororu
  • Autobiografičnost, dramatické napětí, dobrodružství (záhady)
  • Vždy kombinace dvou vypravěčů:
    • Smyšlená postava s určitým jménem a příběhem (svěřuje se postupně se zkušenostmi + vypravěč „já“
    • (ich-forma) znaky autora (Pražan, novinář, člověk s rozhledem, spoluúčastník děje) → zvyšuje záhadnost (pohled z různých úhlů, nové souvislosti, symbolická platnost věcí a výroků)
    • Výstřední hrdinové vždy uprostřed neobvyklých (hrůzostrašných) scenérií
  • Inspirace – příběh E. A. Poa (povídka Zlatý brouk), detektivky A. C. Doyla
  • Kombinace chronologického a retrospektivního postupu

 

Realistické prvky:

  • Vlastenecký úvod, oplakávání českého malířství
  • Logické vyřešení záhad
  • Realistické vyobrazení postav
  • Dlouhé popisné pasáže

 

Romantické prvky:

  • Rozvrácený hlavní hrdina
    • Xaverius z pochybné bigotní rodiny, neznámý otec i děd, poblouzněný představami
    • Prostředí nočního kostela, noční výprava do Malvazinek
    • Líčení přírody při cestě za pokladem
    • Tragický konec – hrdina umírá, poklad není poklad, promarněný život

 

Zdroje:

  • sešit, Wikipedia, Čtenářský deník (Marie Sochrová)





Další podobné materiály na webu: