Svaz českých spisovatelů

literatura

 

Jméno: Svaz českých spisovatelů

Zařazení: Literární pojem

Přidal(a): David Hampl

 

Svaz českých spisovatelů byl oficiální název organizace, která v letech 1969 až 1970 sdružovala spisovatele, literární vědce a kritiky.

 

Vznik Svazu českých spisovatelů

Jako oficiální datum vzniku Svazu českých spisovatelů se udává 10. červen roku 1969, jeho vznik byl důsledkem tehdejších snah o federalizaci. Společně se Svazem slovenských spisovatelů měl nahradit do té doby fungující celostátní Svaz československých spisovatelů, který existoval již od roku 1949. Sjezd spisovatelů, který se konal v Praze, ustanovil za předsedu tohoto nově vzniklého Svazu českých spisovatelů Jaroslava Seifert. Místopředsedy svazu se poté stali spisovatel Karel Ptáčník a literární kritik a historik Jiří Brabec. V době svého vzniku měl Svaz českých spisovatelů více než pět set členů. Vzhledem k tomu, že vznikl v počátcích normalizace, vycházely jeho hlavní principy z idejí, které byly spojeny s Pražským jarem 1968. To bylo také důvodem, proč již za necelý rok a půl, koncem roku 1970, komunistický vládnoucí režim Svaz českých spisovatelů rozpustil, a svaz tak zanikl.

Celé společenské a politické pozadí vzniku Svazu českých spisovatelů bylo poněkud zvláštní. I když český i slovenský svaz spisovatelů byl řádně ustanoven v rámci svých zakládajících sjezdů, do té doby existující Svaz československých spisovatelů právně nezanikl, existoval dál, a zároveň nedošlo ani k jeho nahrazení jinou organizací na federální úrovni. Nové svazy, český i slovenský, rovněž nebyly přijaty do Národní fronty a jejich stanovy nebyly státními orgány nikdy schváleny. Tehdejším režimem byly chápány pouze jako jakési přechodné organizace, které budou brzy nahrazeny novou organizací celostátní.

 

Činnost Svazu českých spisovatelů

I přes nesnadné podmínky své existence se nový svaz snažil převzít veškerou administraturu spojenou s bývalým Svazem československých spisovatelů na českém území. Spravoval tak například nemovitý majetek svazu, zejména tak zvané domovy spisovatelů, organizoval výjezdy do zahraničí, vedl agendu a také zastupoval své členy v nejrůznějších autorskoprávních záležitostech. Kromě toho svaz projednával také vznik nových literárních novin či časopisů a také ustanovení nových literárních skupin. Jednou z nejvýznamnějších činností, kterou se svaz zabýval, byla rovněž snaha o to, aby spisovatel Vladimír Holan získal Nobelovu cenu za literaturu. Svaz vydával také svůj vlastní bulletin, ve kterém informoval členy o své činnosti a aktivitách.

 

Konec Svazu českých spisovatelů

I když byl Jaroslav Seifert velmi uznávanou a veřejně respektovanou osobností, k řešení situace v souvislosti s nejasným postavením Svazu českých spisovatelů to nestačilo. Naopak od konce roku 1969 začaly státní orgány postupně podnikat kroky, ze kterých bylo patrné, že se snaží činnost svazu co nejvíce limitovat. Mezi tyto kroky patřilo především zrušení práva vyřizovat pasovou agendu svých členů, znemožnění  samostatného styku svazu se zahraničím, převedení domovů spisovatelů na Český literární fond či zákaz vydávání vlastních periodik. Rozhodujícím krokem k naprostému omezení činnosti svazu bylo poté v dubnu roku 1970 převedení svazového nakladatelství Československý spisovatel pod Český literární fond, v důsledku toho svaz ztratil ekonomické zázemí. Veškeré odvolání či námitky, které Svaz českých spisovatelů proti těmto krokům podal, byly ignorovány, veškeré snahy se ukázaly být jako marné. V prosinci roku 1970 svaz uspořádal poslední oficiální akci. Za zmínku stojí také to, že vzhledem k nejasné právní situaci došlo k oficiálnímu formálnímu ukončení činnosti Svazu českých spisovatelů až v prosinci roku 1990, kdy to nové poměry umožňovaly.