Jméno: Literatura českých zemí od 14. století do roku 1620
Zařazení: Literatura
Přidal(a): Nikola V.
SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ
- české země se vyrovnávaly s odkazem husitské revoluce a s důsledky dlouhodobé kulturní a politické izolace, a proto se v nich renesance začala rozvíjet později
- zpočátku byly renesanční vlivy v českých zemích přijímány váhavě, ale od poloviny 16. století zcela převládly jak v umění, tak i v životním stylu vyšších vrstev obyvatelstva
- do českých zemí přicházeli umělci, řemeslníci a stavitelé
- znovu začala získávat na důležitosti estetická hlediska nejen v umělecké tvorbě, ale i v řemesle
- stejně jako po evropského renesančního umělce bylo i pro české myslitele a spisovatele typické, že se zabývali několika druhy umění a věd a svou tvorbou do nich zasahovali
- období 15. a 16. století je v českých zemích charakteristické sporem šlechty a měst o vliv na řízení země a poklesem vlivu královské moci (vláda Jagellonců 1471-1526)
- Habsburkové nastoupili na český trůn v roce 1526 zvolením Ferdinanda I. Habsburského
- 16. století a 1. polovina 17. století byla dobou vzrůstajících církevních nepokojů (katoličtí habsburští panovníci versus nekatolická česká šlechta a města, reformační úsilí)
- důležitý byl rozvoj řemeslné výroby a vznik prvních manufaktur
- k rozvoji renezance přispělo omezení monopolu církve, prosazení práva jedince na samostatnější výklad bible a rostoucí význam měšťanstva
- kolem polovina 16. století se u nás renesance prosadila v kultuře i životním stylu
- Praha se v době vlády Rudolfa II. (vládl 1576-1612) stala významným centrem vědy, výtvarného umění, literatury a hudby
- na císařském dvoře se soustředila řada známých evropských umělců a vědců
RENESANCE
- v českých zemích se rozvíjela až v 16. století, protože se české země velmi dlouho vyrovnávaly s odkazem husitské revoluce a dlouhodobou kulturní a politickou izolací
- období renesance končí nástupem baroka v době pobělohorské
JAZYK
- méně častá byla originální díla, většinou vznikaly překlady, převládala naučná literatura a rozvíjelo se vydávání knih
- spíše než filozofický ráz humanismu se u nás posadila jeho mravoučnost, která našla svůj výraz v činnosti Jednoty bratrské; v českém prostředí se prosadily spíše myšlenky reformační a humanistické
- univerzita zpočátku nepřála novým myšlenkovým proudům, takže se humanismus rozvíjel mimo ni, hlavně díky studentům a učencům z italských univerzit
- humanistická čeština byla vyspělým spisovným jazykem
- jejím vzorem a ideálem byla antická latina
- díla byla psána tzv. bratrským pravopisem (pravopis, který se ustálil v tiscích vydávaných Jednotou bratrskou), ve kterém byl např. zaveden háček místo teček nad souhláskami a j se psalo jako g
- v hláskosloví se téžeslabičné aj změnilo v ej (např. vajce-vejce, daj-dej) atd.
- v tomto období se též zdokonalila interpunkce (tečka na konci věty, čárka pro členění uvnitř věty, přibyl otazník atd.)
- 1533 – vyšla první česká mluvnice Gramatika česká (autor Beneš Optát, Petr Gzell, Václav Philomates)
- kritickými poznámkami toto dílo opatřil Jan Blahoslav, který sám napsal její druhý díl
LITERATURA
- v 2. polovině 15. století se v české literatuře projevovaly dvě linie tvorby, a to díla psaná latinsky a díla vytvořená v národním jazyce
- nejdříve se prosazoval latinský humanismus (především v době vlády Jagellonců), který byl určen nejvzdělanějším vrstvám; až později se rozvíjel český humanismus
- latinsky píšící autoři a učenci:
- vyšehradský probošt Jan z Rabštejna (v díle Dialogus klade lidskost nad náboženské vyznání)
- Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (filozofická próza, básně)
- Jan Blahoslav
- Jan Amos Komenský (svým dílem literárním, filozofickým a pedagogickým stál už na počátku baroka)
- Jan Skála z Doubravky (historik a spisovatel, soubor humanistických rad panovníkovi)
- Jan Campanus Vodňanský (básník a dramatik, hudební skladatel)
- Jan Jessenius – ve svých latinsky psaných dílech popularizoval přírodní vědy, lékař a matematik
- česky píšící autoři:
- překladatelé Řehoř Hrubý z Jelení, Mikuláš Konáč z Hodiškova
- Hynek z Poděbrad (básník, syn Jiřího z Poděbrad, překládal a také napodoboval dílo G. Boccaccia)
- tvorba cestopisné literatury: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Václav Vratislav z Mitrovic
- historii zachycovali Václav Hájek z Libočan, Mikuláš Dačický z Heslova
- velmi oblíbená byla zábavná próza – knížky lidového čtení (např. Historie o bratru Janu Palečkovi)
- tvorba učenců:
- lékařství – Jan Černý (psal česky)
- astrologie – Tadeáš Hájek z Hájku
- řečnictví – Karel Starší ze Žerotína
- tiskařská (vydavatelská) činnost Jiříhho Melantricha, Daniela Adama z Veleslavína, Jana Günthera (Melantrich, Veleslavín – Praha, Günther – Prostějov a Olomouc)
JAN BLAHOSLAV
- 1523 (Přerov) – 1571 (Moravský Krumlov)
- biskup Jednoty bratrské, básník, překladatel, historik, pedagog, jazykovědec a hudební teoretik
- psal česky
- významně přispěl k vývoji českého jazyka a jazykovědy
- nelibě nesl užívání hovorových slov a nářečních tvarů, dbal o ustálený způsob mluvy, ale nezavrhoval ani slova cizí a archaismy
DÍLO
- věnoval mnoho úsilí pořádání pramenů pro bratrský archiv
- výsledkem jeho činnosti jsou tzv. Akta Jednoty Bratrské, soubor historických zpráv a pramenů k dějinám Jednoty
- Akta jsou významná historiografická práce, která měla velký význam pro poznání dějin Jednoty Bratrské
- dohromady jde o 8 svazků, ve kterých zapsal i výklady o autorech duchovních písní a jejich literární charakteristiky, a tak přispěl rovněž do literární historie
- jako velmi vzdělaný člověk bojoval za vyšší vzdělání všech členů Jednoty
- výsledkem je Filipika proti misomusům, tj. proti nepřátelům vzdělání
- spis byl mířen především proti bratrskému biskupovi Janu Augustovi, který nebyl nakloněn vyššímu vzdělávání bratří
- Blahoslav vzdělání podporoval, oceňoval jeho význam pro rozvoj člověka i církve
- vzdělání má být ale spojeno se zbožností
- Blahoslav přeložil do češtiny Nový zákon, čímž ovlivnil i další překladatele, kteří do češtiny převedli také Starý zákon
- oba překlady jsou součástí Bible kralické
- její jazyk a styl se staly vzorem spisovné češtiny až do konce 18. století
- v souvislosti se zájmem o duchovní píseň vydal spis Musica, učebnici hudební teorie pro zpěváky, kteří neuměli latinsky
- obsahovala i rady pro skladatele písní
- Blahoslav se věnoval hudbě a skládání i prakticky, vedl redakci Šamotulského kancionálu, sám do něj přispěl desítkami písní
- kancionál byl o tři roky později vydán v Ivančicích
- obsahuje lidové duchovní písně a později byl v upravené verzi nazván Kancionál ivančický
- v Gramatice české soustředil pozornost na frazeologii, skladbu a slovník
- Gramatika česká je polemickým a doplňujícím komentářem ke starší Gramatice české Beneše Optáta, Petra Gzela a Václava Philomatese
Gramatika česká
- 1551-1571
- rozsáhlé dílo o jazyce, vzniklo na základě starší mluvnice trojice autoru Optáta, Gzella a Philomatese
- Gramatika posloužila jako jazyková příručka při překladu Nového zákona
- autor přistupoval k jazyku citově, oceňoval na něm především vybroušenost a krásu, proto připouštěl i tvary knižní
- hovorovou mluvu a dialekty sice neodmítal, ale šlo mu o jejich jasné odlišení od spisovné normy
- dílo je výsledkem dlouholetého studia mateřského jazyka
- měřítkem jazykové správnosti je krása řeči
- podle tohoto měřítka a na základě starší jazykové tradice rozhoduje, co je správné a co nikoli, usiluje o ustálenou jazykovou normu
- nejvíce se snaží pěstovat kulturu mluveného projevu jazyka, čímž navazuje např. na Kornela ze Všehrd
- v knize je stručná zmínka také o ostatních slovanských jazycích
- dále se autor zabývá metaforou, užíváním cizích slov, hodnotí jazyk starších českých autorů
- zajímavá je i sbírka dobových českých přísloví
Překlad Nového zákona
- 1564
- stal se vzorem pro bratrskou bibli, která byla vytištěna později v Kralicích v 6 dílech (proto byla také nazývána Šestidílka), a po Bílé hoře byla na dlouhou dobu normou jazykové správnosti
- Blahoslav při překladu uplatnil zásadu přesného textu a projevil se jako kritický odborník a výborný znalec jazyka
- neuměl dost dobře řecky, a nemohl tedy dostát humanistickému požadavku pracovat přímo s pramenem (tj. v tomto případě překládat přímo z řečtiny); poučoval se proto o smyslu řeckého textu jednak ze soudobého vědeckého překladu Nového zákona do latiny, který pořídil francouzský kalvínský teolog Théodore Béze, jednak z oficiálního textu římské církve, tzv. Vulgáty, který byla reformátory a humanisty kritizovaná
- svým překladem navazoval na tradici biblických překladů, které vytvářely zvláštní biblický jazyk odlišný od jazyka běžně dorozumívacího, a měl na mysli především bohoslužebnou funkci textu, zvlášť důležitou měl v evangelických církvích
Filipka proti misomusům
- 1567, krátký polemický spis proti Janu Augustovi
- spis proti Janu Augustovi, dřívějšímu biskupovi Jednoty bratrské, a jeho názoru o zbytečnosti vzdělání
- filipka je útočná řeč, jejíž název pochází z doby starověkého Řecka, konkrétně šlo o Demosthenovu řeč proti makedonskému králi Filipovi
- obecně je to výmluvná řeč s pádnými důkazy
- za misomusy považuje Blahoslav všechny nepřátele vzdělání
- jeho výklady nabyly i významu obecně kulturního, protože je zaměřil k objasnění síly vědění a vzdělanosti vůbec
- tím Blahoslav obrátil zřetel k hodnotám pozemského života
- Jednota bratrská se tím otevřela vyššímu vzdělání, a vytvořila podmínky pro rozvoj náročné literární tvorby
Musica, to jest Knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající
- zabývala se hudební teorií, obsahovala ale také praktické rady ohledně duchovního zpěvu a skládání duchovních písní
- Musica doplňovala Šamotulský kancionál
- byla určena především pro ty, kdo neuměli latinsky
Šamotulský kancionál
- soubor písní, které kvůli cenzuře byly vydány v polských Šamotulech
- v pozdější upravené verzi byl zpěvník vydán v moravských Ivančicích, a proto se nazývá Kancionálem ivančickým
- Blahoslav sám několik desítek písní složil či podstatně upravil
- kancionál ivančický je považován po typografické stránce za nejkrásněji upravený bratrský kancionál
- bratrské kancionály jsou výjimečné svým rozsahem i kvalitou, výrazně inspirovaly např. vznik kancionálů v Německu či Polsku
Vitia concionatorum, tj. Vady kazatelův
- praktická kazatelská příručka pro kněze Jednoty bratrské
- během bohoslužeb Jednoty bratrské hrál významnou roli vedle kázání právě zpěv duchovních písní v národním jazyce
VÁCLAV HÁJEK Z LIBOČAN
- ? – 1553 (Praha)
- katolický kněz, vlastenec, vynikající vypravěč a kronikář
- jeho česky psaná Kronika česká byla známá a oblíbená po celá staletí
DÍLO
Kronika česká
- výpravná beletrizující kronika
- není to vědecká práce založená na práci s prameny, a tudíž není historicky věrohodná
- Hájek si některá fakta upravoval podle svých autorských potřeb a fantazie a některá důležitá data zapomněl zmínit úplně
- kronika nicméně podává díky autorovým literárním schopnostem kompaktní obraz o české minulosti
- díky své čtivosti a ucelenosti byla oblíbená po celá staletí a mnozí umělci se z ní inspirovali ve svých dílech
- 1541
- Hájek vylíčil české dějiny od bájného praotce Čecha (příchod Čechů datuje k roku 644) až do korunování Ferdinanda I. Habsburského českým a uherským králem (1526)
- autor oslavuje šlechtu a katolicismus
- z nekatolických církví nejvíce odsuzuje luteránství
- právě díky katolictví autora nebyla Kronika česká v době pobělohorské na seznamu zakázaných děl
- kronika výrazně ovlivnila české umění v 19. století
- inspirovala např. napsání Rukopisu zelenohorského
- Hájek ve svém díle zachycuje lidové pověsti, a logicky se tak vzdaluje historickým faktům
- dodával české minulosti slávu a lesk, chtěl se tak zavděčit bohaté a vlivné šlechtě
- při psaní svého díla shromáždil sice množství pramenů (české i cizí kroniky, výpisy z listin zemských desek a další důležité dokumenty), avšak tam, kde neměl dostatek materiálů, si příběh domyslel podle své vlastní fantazie
- v těžkých chvílích v dějinách českých zemí pomáhaly Hájkovy příběhy udržovat v lidu národní cítění
- kronika byla dlouho považovaná za hodnověrný pramen
- opírala se o ni řada historiků, za všechny např. Bohuslav Balbín
- historickou důvěryhodnost díla vyvrátil v 18. století osvícenský historik Gelasius Dobner
VIKTORIN KORNEL ZE VŠEHRD
- 1460 (Chrudim) – 1520 (Praha)
- působil na pražské univerzitě jako mistr, byl významným úředníkem a právníkem
- psal česky i latinsky (začínal latinskými verši)
- hlavní představitel národního humanismu, usiloval o rozvoj literatury v češtině
DÍLO
- zakladatelem a teoretikem českého humanistického překladatelství
- v předmluvě k překladu spisu O napravení padlého (psáno latinsky) od řeckého arcibiskupa Jana Zlatoústého vytyčil požadavek, aby český vzdělanec nepracoval v oblasti literatury latinské, ale aby usiloval o rozvoj srozumitelné literatury psané česky
- předmluva je formulována jako apologie (obrana) českého jazyka a jeho krás
- překládal i díla církevních Otců a antických autorů
- Přípis knězi Jírovi – dílo, ve kterém vyjádřil názor, že posláním humanismu není napodobování klasických vzorů latinským jazykem, ale jejich uplatňování v česky psané tvorbě
Knihy devatery
- právnické dílo
- vzniklo na základě jeho právnické praxe u zemského soudu
- v díle se snaží podpořit úsilí měšťanstva v zápase měst se šlechtou
- touto knihou příliš neuspěl, protože byla dokončena v roce 1499 a už v roce 1500 bylo uzákoněno Vladislavské zřízení zemské, které hájilo zájmy šlechty proti zájmu měst
- Kornel se i proto vzdal jakékoli veřejné činnosti
- kniha tiskem ve své době nevyšla
- celý název O práviech, súdiech i o dskách země české knihy devatery
- čerpal materiál v zemských deskách (český právní zákoník)
- popisuje vztah měšťanů a šlechty ve své době
- chtěl podpořit měšťanstvo, ale v soudobé politické situaci neuspěl
- hojně cituje antické autory (především Cicerona)
- pro Kornelovo pojetí humanismu je přízračné, že následuje Římany v obdivu k římskému právu tím, že obdivuje po jejich vzoru i právo české
- v původní podobě vzbudil spis silný odpor šlechty, protože neváhal zaútočit proti jejím snahám ovládnout moc v zemi
- prosazoval v něm posílení politických práv měst
- uzákonění tzv. Vladislavského zemského zřízení (rok 1500) naopak podpořilo zájmy šlechty a pro Kornela znamenalo odchod z veřejného života
- v důsledku změněné politické situace Kornelův spis ztratil své ostré vyhrocení
- jeho přepracované znění věnoval autor roku 1508 českému a uherském králi Vladislavu Jagellonskému
Přípis knězi Jírovi
- 1495
- autor zformuloval program uplatnění humanistických myšlenek a principů v česky psané tvorbě
- šlo především o to, aby česky píšící humanisté překládali řecké a římské autory do českého jazyka a aby byl zachován duch jejich originálů
Překladatelská činnosti
O napravení padlého
- program a myšlenky v něm hlásané sám realizoval především v překladech dvou raně křesťanských spisovatelů, Jana Zlatoústého (řecky Chrysostomos) a Cypriana
- do češtiny přeložil Zlatoústého dílo Knihy o napravení padlého a opatřil je předmluvou