Literatura českých zemí od 14. století do roku 1620

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

literatura

 

Jméno: Literatura českých zemí od 14. století do roku 1620

Zařazení: Literatura

Přidal(a): Nikola V.

 

 

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

  • české země se vyrovnávaly s odkazem husitské revoluce a s důsledky dlouhodobé kulturní a politické izolace, a proto se v nich renesance začala rozvíjet později
  • zpočátku byly renesanční vlivy v českých zemích přijímány váhavě, ale od poloviny 16. století zcela převládly jak v umění, tak i v životním stylu vyšších vrstev obyvatelstva
  • do českých zemí přicházeli umělci, řemeslníci a stavitelé
  • znovu začala získávat na důležitosti estetická hlediska nejen v umělecké tvorbě, ale i v řemesle
  • stejně jako po evropského renesančního umělce bylo i pro české myslitele a spisovatele typické, že se zabývali několika druhy umění a věd a svou tvorbou do nich zasahovali
  • období 15. a 16. století je v českých zemích charakteristické sporem šlechty a měst o vliv na řízení země a poklesem vlivu královské moci (vláda Jagellonců 1471-1526)
    • Habsburkové nastoupili na český trůn v roce 1526 zvolením Ferdinanda I. Habsburského
  • 16. století a 1. polovina 17. století byla dobou vzrůstajících církevních nepokojů (katoličtí habsburští panovníci versus nekatolická česká šlechta a města, reformační úsilí)
    • důležitý byl rozvoj řemeslné výroby a vznik prvních manufaktur
    • k rozvoji renezance přispělo omezení monopolu církve, prosazení práva jedince na samostatnější výklad bible a rostoucí význam měšťanstva
  • kolem polovina 16. století se u nás renesance prosadila v kultuře i životním stylu
    • Praha se v době vlády Rudolfa II. (vládl 1576-1612) stala významným centrem vědy, výtvarného umění, literatury a hudby
    • na císařském dvoře se soustředila řada známých evropských umělců a vědců

 

RENESANCE

  • českých zemích se rozvíjela až v 16. století, protože se české země velmi dlouho vyrovnávalyodkazem husitské revoluce a dlouhodobou kulturní a politickou izolací
  • období renesance končí nástupem baroka v době pobělohorské

 

JAZYK

  • méně častá byla originální díla, většinou vznikaly překlady, převládala naučná literatura a rozvíjelo se vydávání knih
  • spíše než filozofický ráz humanismu se u nás posadila jeho mravoučnost, která našla svůj výraz v činnosti Jednoty bratrské; v českém prostředí se prosadily spíše myšlenky reformační a humanistické
  • univerzita zpočátku nepřála novým myšlenkovým proudům, takže se humanismus rozvíjel mimo ni, hlavně díky studentům a učencůmitalských univerzit
  • humanistická čeština byla vyspělým spisovným jazykem
    • jejím vzorem a ideálem byla antická latina
    • díla byla psána tzv. bratrským pravopisem (pravopis, který se ustálil v tiscích vydávaných Jednotou bratrskou), ve kterém byl např. zaveden háček místo teček nad souhláskami a j se psalo jako g
    • v hláskosloví se téžeslabičné aj změnilo v ej (např. vajce-vejce, daj-dej) atd.
  • v tomto období se též zdokonalila interpunkce (tečka na konci věty, čárka pro členění uvnitř věty, přibyl otazník atd.)
  • 1533 – vyšla první česká mluvnice Gramatika česká (autor Beneš Optát, Petr Gzell, Václav Philomates)
  • kritickými poznámkami toto dílo opatřil Jan Blahoslav, který sám napsal její druhý díl

 

LITERATURA

  • 2. polovině 15. století se v české literatuře projevovaly dvě linie tvorby, a to díla psaná latinsky a díla vytvořená v národním jazyce
  • nejdříve se prosazoval latinský humanismus (především v době vlády Jagellonců), který byl určen nejvzdělanějším vrstvám; až později se rozvíjel český humanismus
  • latinsky píšící autoři a učenci:
    • vyšehradský probošt Jan z Rabštejna (v díle Dialogus klade lidskost nad náboženské vyznání)
    • Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (filozofická próza, básně)
    • Jan Blahoslav
    • Jan Amos Komenský (svým dílem literárním, filozofickým a pedagogickým stál už na počátku baroka)
    • Jan Skála z Doubravky (historik a spisovatel, soubor humanistických rad panovníkovi)
    • Jan Campanus Vodňanský (básník a dramatik, hudební skladatel)
    • Jan Jessenius – ve svých latinsky psaných dílech popularizoval přírodní vědy, lékař a matematik
  • česky píšící autoři:
    • překladatelé Řehoř Hrubý z Jelení, Mikuláš Konáč z Hodiškova
    • Hynek z Poděbrad (básník, syn Jiřího z Poděbrad, překládal a také napodoboval dílo G. Boccaccia)
    • tvorba cestopisné literatury: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Václav Vratislav z Mitrovic
    • historii zachycovali Václav Hájek z Libočan, Mikuláš Dačický z Heslova
  • velmi oblíbená byla zábavná próza – knížky lidového čtení (např. Historie o bratru Janu Palečkovi)
  • tvorba učenců:
    • lékařství – Jan Černý (psal česky)
    • astrologie – Tadeáš Hájek z Hájku
    • řečnictví – Karel Starší ze Žerotína
  • tiskařská (vydavatelská) činnost Jiříhho Melantricha, Daniela Adama z Veleslavína, Jana Günthera (Melantrich, Veleslavín – Praha, Günther – Prostějov a Olomouc)

 

JAN BLAHOSLAV

  • 1523 (Přerov) – 1571 (Moravský Krumlov)
  • biskup Jednoty bratrské, básník, překladatel, historik, pedagog, jazykovědec a hudební teoretik
  • psal česky
  • významně přispěl k vývoji českého jazyka a jazykovědy
  • nelibě nesl užívání hovorových slov a nářečních tvarů, dbal o ustálený způsob mluvy, ale nezavrhoval ani slova cizí a archaismy

DÍLO

  • věnoval mnoho úsilí pořádání pramenů pro bratrský archiv
    • výsledkem jeho činnosti jsou tzv. Akta Jednoty Bratrské, soubor historických zpráv a pramenůdějinám Jednoty
    • Akta jsou významná historiografická práce, která měla velký význam pro poznání dějin Jednoty Bratrské
    • dohromady jde o 8 svazků, ve kterých zapsal i výklady o autorech duchovních písní a jejich literární charakteristiky, a tak přispěl rovněž do literární historie
  • jako velmi vzdělaný člověk bojoval za vyšší vzdělání všech členů Jednoty
  • výsledkem je Filipika proti misomusům, tj. proti nepřátelům vzdělání
    • spis byl mířen především proti bratrskému biskupovi Janu Augustovi, který nebyl nakloněn vyššímu vzdělávání bratří
    • Blahoslav vzdělání podporoval, oceňoval jeho význam pro rozvoj člověka i církve
  • vzděláníbýt ale spojeno se zbožností
  • Blahoslav přeložil do češtiny Nový zákon, čímž ovlivnil i další překladatele, kteří do češtiny převedli také Starý zákon
  • oba překlady jsou součástí Bible kralické
  • její jazyk a styl se staly vzorem spisovné češtiny až do konce 18. století
  • v souvislosti se zájmem o duchovní píseň vydal spis Musica, učebnici hudební teorie pro zpěváky, kteří neuměli latinsky
  • obsahovala i rady pro skladatele písní
  • Blahoslav se věnoval hudbě a skládání i prakticky, vedl redakci Šamotulského kancionálu, sám do něj přispěl desítkami písní
    • kancionál byl o tři roky později vydán v Ivančicích
    • obsahuje lidové duchovní písně a později byl v upravené verzi nazván Kancionál ivančický
  • Gramatice české soustředil pozornost na frazeologii, skladbu a slovník
    • Gramatika česká je polemickým a doplňujícím komentářem ke starší Gramatice české Beneše Optáta, Petra Gzela a Václava Philomatese

 

Gramatika česká

  • 1551-1571
  • rozsáhlé dílo o jazyce, vzniklo na základě starší mluvnice trojice autoru Optáta, Gzella a Philomatese
  • Gramatika posloužila jako jazyková příručka při překladu Nového zákona
  • autor přistupoval k jazyku citově, oceňoval na něm především vybroušenost a krásu, proto připouštěl i tvary knižní
  • hovorovou mluvu a dialekty sice neodmítal, ale šlo mu o jejich jasné odlišení od spisovné normy
  • dílo je výsledkem dlouholetého studia mateřského jazyka
  • měřítkem jazykové správnosti je krása řeči
  • podle tohoto měřítka a na základě starší jazykové tradice rozhoduje, co je správné a co nikoli, usiluje o ustálenou jazykovou normu
  • nejvíce se snaží pěstovat kulturu mluveného projevu jazyka, čímž navazuje např. na Kornela ze Všehrd
  • v knize je stručná zmínka také o ostatních slovanských jazycích
  • dále se autor zabývá metaforou, užíváním cizích slov, hodnotí jazyk starších českých autorů
  • zajímavá je i sbírka dobových českých přísloví

 

Překlad Nového zákona

  • 1564
  • stal se vzorem pro bratrskou bibli, která byla vytištěna později v Kralicích v 6 dílech (proto byla také nazývána Šestidílka), a po Bílé hoře byla na dlouhou dobu normou jazykové správnosti
  • Blahoslav při překladu uplatnil zásadu přesného textu a projevil se jako kritický odborník a výborný znalec jazyka
  • neuměl dost dobře řecky, a nemohl tedy dostát humanistickému požadavku pracovat přímo s pramenem (tj. v tomto případě překládat přímo z řečtiny); poučoval se proto o smyslu řeckého textu jednak ze soudobého vědeckého překladu Nového zákona do latiny, který pořídil francouzský kalvínský teolog Théodore Béze, jednak z oficiálního textu římské církve, tzv. Vulgáty, který byla reformátory a humanisty kritizovaná
  • svým překladem navazoval na tradici biblických překladů, které vytvářely zvláštní biblický jazyk odlišný od jazyka běžně dorozumívacího, a měl na mysli především bohoslužebnou funkci textu, zvlášť důležitou měl v evangelických církvích

 

Filipka proti misomusům

  • 1567, krátký polemický spis proti Janu Augustovi
  • spis proti Janu Augustovi, dřívějšímu biskupovi Jednoty bratrské, a jeho názoru o zbytečnosti vzdělání
  • filipka je útočná řeč, jejíž název pochází z doby starověkého Řecka, konkrétně šlo o Demosthenovu řeč proti makedonskému králi Filipovi
    • obecně je to výmluvná řeč s pádnými důkazy
  • za misomusy považuje Blahoslav všechny nepřátele vzdělání
  • jeho výklady nabyly i významu obecně kulturního, protože je zaměřil k objasnění síly vědění a vzdělanosti vůbec
    • tím Blahoslav obrátil zřetel k hodnotám pozemského života
    • Jednota bratrská se tím otevřela vyššímu vzdělání, a vytvořila podmínky pro rozvoj náročné literární tvorby

 

Musica, to jest Knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající

  • zabývala se hudební teorií, obsahovala ale také praktické rady ohledně duchovního zpěvu a skládání duchovních písní
  • Musica doplňovala Šamotulský kancionál
  • byla určena především pro ty, kdo neuměli latinsky

 

Šamotulský kancionál

  • soubor písní, které kvůli cenzuře byly vydány v polských Šamotulech
  • v pozdější upravené verzi byl zpěvník vydán v moravských Ivančicích, a proto se nazývá Kancionálem ivančickým
  • Blahoslav sám několik desítek písní složil či podstatně upravil
  • kancionál ivančický je považován po typografické stránce za nejkrásněji upravený bratrský kancionál
  • bratrské kancionály jsou výjimečné svým rozsahem i kvalitou, výrazně inspirovaly např. vznik kancionálů v Německu či Polsku

 

Vitia concionatorum, tj. Vady kazatelův

  • praktická kazatelská příručka pro kněze Jednoty bratrské
  • během bohoslužeb Jednoty bratrské hrál významnou roli vedle kázání právě zpěv duchovních písnínárodním jazyce

 

VÁCLAV HÁJEK Z LIBOČAN

  • ? – 1553 (Praha)
  • katolický kněz, vlastenec, vynikající vypravěč a kronikář
  • jeho česky psaná Kronika česká byla známá a oblíbená po celá staletí

DÍLO

Kronika česká

  • výpravná beletrizující kronika
  • není to vědecká práce založená na práci s prameny, a tudíž není historicky věrohodná
  • Hájek si některá fakta upravoval podle svých autorských potřeb a fantazie a některá důležitá data zapomněl zmínit úplně
  • kronika nicméně podává díky autorovým literárním schopnostem kompaktní obraz o české minulosti
  • díky své čtivosti a ucelenosti byla oblíbená po celá staletí a mnozí umělci se z ní inspirovali ve svých dílech
  • 1541
  • Hájek vylíčil české dějiny od bájného praotce Čecha (příchod Čechů datuje k roku 644) až do korunování Ferdinanda I. Habsburského českým a uherským králem (1526)
  • autor oslavuje šlechtu a katolicismus
  • nekatolických církví nejvíce odsuzuje luteránství
  • právě díky katolictví autora nebyla Kronika česká v době pobělohorské na seznamu zakázaných děl
  • kronika výrazně ovlivnila české umění v 19. století
  • inspirovala např. napsání Rukopisu zelenohorského
  • Hájek ve svém díle zachycuje lidové pověsti, a logicky se tak vzdaluje historickým faktům
  • dodával české minulosti slávu a lesk, chtěl se tak zavděčit bohaté a vlivné šlechtě
  • při psaní svého díla shromáždil sice množství pramenů (české i cizí kroniky, výpisy z listin zemských desek a další důležité dokumenty), avšak tam, kde neměl dostatek materiálů, si příběh domyslel podle své vlastní fantazie
  • těžkých chvílích v dějinách českých zemí pomáhaly Hájkovy příběhy udržovat v lidu národní cítění
  • kronika byla dlouho považovaná za hodnověrný pramen
  • opírala se o ni řada historiků, za všechny např. Bohuslav Balbín
  • historickou důvěryhodnost díla vyvrátil v 18. století osvícenský historik Gelasius Dobner

 

VIKTORIN KORNEL ZE VŠEHRD

  • 1460 (Chrudim) – 1520 (Praha)
  • působil na pražské univerzitě jako mistr, byl významným úředníkem a právníkem
  • psal česky i latinsky (začínal latinskými verši)
  • hlavní představitel národního humanismu, usiloval o rozvoj literatury v češtině

DÍLO

  • zakladatelem a teoretikem českého humanistického překladatelství
  • předmluvěpřekladu spisu O napravení padlého (psáno latinsky) od řeckého arcibiskupa Jana Zlatoústého vytyčil požadavek, aby český vzdělanec nepracoval v oblasti literatury latinské, ale aby usiloval o rozvoj srozumitelné literatury psané česky
    • předmluva je formulována jako apologie (obrana) českého jazyka a jeho krás
  • překládal i díla církevních Otců a antických autorů
  • Přípis knězi Jírovi – dílo, ve kterém vyjádřil názor, že posláním humanismu není napodobování klasických vzorů latinským jazykem, ale jejich uplatňováníčesky psané tvorbě

 

Knihy devatery

  • právnické dílo
  • vzniklo na základě jeho právnické praxe u zemského soudu
  • v díle se snaží podpořit úsilí měšťanstvazápase měst se šlechtou
  • touto knihou příliš neuspěl, protože byla dokončena v roce 1499 a už v roce 1500 bylo uzákoněno Vladislavské zřízení zemské, které hájilo zájmy šlechty proti zájmu měst
    • Kornel se i proto vzdal jakékoli veřejné činnosti
    • kniha tiskem ve své době nevyšla
  • celý název O práviech, súdiech i o dskách země české knihy devatery
  • čerpal materiálzemských deskách (český právní zákoník)
  • popisuje vztah měšťanů a šlechty ve své době
  • chtěl podpořit měšťanstvo, ale v soudobé politické situaci neuspěl
  • hojně cituje antické autory (především Cicerona)
  • pro Kornelovo pojetí humanismu je přízračné, že následuje Římanyobdivuřímskému právu tím, že obdivuje po jejich vzoru i právo české
  • v původní podobě vzbudil spis silný odpor šlechty, protože neváhal zaútočit proti jejím snahám ovládnout moc v zemi
  • prosazoval v něm posílení politických práv měst
  • uzákonění tzv. Vladislavského zemského zřízení (rok 1500) naopak podpořilo zájmy šlechty a pro Kornela znamenalo odchod z veřejného života
  • v důsledku změněné politické situace Kornelův spis ztratil své ostré vyhrocení
  • jeho přepracované znění věnoval autor roku 1508 českému a uherském králi Vladislavu Jagellonskému

 

Přípis knězi Jírovi

  • 1495
  • autor zformuloval program uplatnění humanistických myšlenek a principůčesky psané tvorbě
  • šlo především o to, aby česky píšící humanisté překládali řecké a římské autory do českého jazyka a aby byl zachován duch jejich originálů

 

Překladatelská činnosti

O napravení padlého

  • program a myšlenky v něm hlásané sám realizoval především v překladech dvou raně křesťanských spisovatelů, Jana Zlatoústého (řecky Chrysostomos) a Cypriana
  • do češtiny přeložil Zlatoústého dílo Knihy o napravení padlého a opatřil je předmluvou