Jméno: Jaroslav Seifert
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Caterine
Jaroslav Seifert (1901 – 1986)
Pokud byste se ve světě někoho na ulici zeptali, jestli nezná nějakého českého umělce, pravděpodobně by vám odpověděli právě Jaroslava Seifreta.
Životopis
Narodil se na pražském Žižkově, na jeho domě v Bořivotově ulici je dodnes k vidění pamětní deska s jeho jménem. Seifert se s rodinou často stěhovali po podnájmech, protože nebyli zrovna moc bohatí.
Seifert navštěvoval vyšší Žižkovské gymnázium, dnes zde sídlí obchodní akademie, a později studoval i gymnázium v Hálkově ulici, které je dnes už také zrušeno a budovu využívá základní škola. Svá studia ovšem nedokončil, především kvůli velkému množství neomluvených hodin. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v časopisech a novinách.
Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. Tentýž rok vstoupil Seifert do nově založené KSČ. V březnu r. 1929 byl ale vyloučen ze strany kvůli tomu, že podepsal „Manifest sedmi protestující proti bolševizaci“. Za války působil v Národní práci (1939–1945) a po válce v odborářských novinách Práce. Roku 1949 Seifert zanechal žurnalistiky a začal se věnoval pouze literatuře, choroba pohybového ústrojí mu však na začátku 50. letech tvůrčí ambice ztěžovala.
V roce 1928 se Seifert oženil s Marií Ulrichovou a měli spolu dvě děti, Janu a Jaroslava Seifertovi.
Roku 1966 byl jmenován národním umělcem a tři roky na to zvolen předsedou nového Svazu českých spisovatelů, který však fungoval jen jeden rok. Dne 9. září 1968 vystoupil proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Pro své názory byl Seifert novému režimu dosti nepohodlný, jeho díla procházeli cenzurou, tomu se v 70. letech začalo ulevovat. Patřil také mezi první signatáře Charty 77.
V roce 1984 obdržel Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu, kterou za něj přebírala jeho dcera kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu.
V lednu 1986 Jaroslav Seifert zemřel. Je pohřben v Kralupech nad Vlatavou, protože odtud pocházeli jeho prarodiče.
Díla
Město v slzách – Představy světa bez chudoby a nenávisti, snaha člověka získat šťastnější a lepší život. „Město v slzách“ má symbolizovat právě Prahu a chudobu si Seifert zažil na vlastní kůži.
Samá láska – Seifert už nevěnuje tolik pozornosti sociálním tématům, ale snaží se rozvinout krásu. Přestává v tomto díle zavrhovat velkoměsto a začíná ho obdivovat.
Na vlnách TSF – Sbírka ovlivnila vznikající poetismus a je uznávána za jeden z vrcholů tohoto uměleckého směru. V básních se často objevují slovní hříčky různé anekdoty. Sbírka byla přepracována a vydána pod názvem Svatební cesta.
Jablko z klína – Prolíná se zde nostalgie spolu s neprožitými krásami. Spolu s ostatními sbírkami z 30. let se již jen občas objevuje sociální tématika, verše jsou střídmé, pravidelně stavěné. Seifert zde nalézá svůj osobitý styl psaní.
Zhasněte světla – Tohle dílo se zabívá jako u většiny českých autorů a jejich děl z roku 1938 mnichovskou dohodou, tedy především zradou. Seifert zde píše o rodné zemi, která je pro člověka jistotou.
Píseň o Viktorce – Osud Viktorky z knihy Babička prolínající se s obtížnými osudy její autorky B. Němcové. Jedná o melancholické verše s útěšným vyzněním, sbírka byla i tak označena za nepřátelskou socialismu a zakázána.
Maminka – Vzpomínky na dětský svět a hlavně na jeho maminku, kterou v básních opěvuje.
Zajímavosti
- Jaroslav Seifert je teprve druhý Čech, kterému se povedlo získat Nobelovu cenu, před ním se to povedlo pouze Jaroslavu Hejrovskému, který obdržel Nobelovu cenu za chemii.
