Kniha: Svéhlavička
Autor: Eliška Krásnohorská
Přidal(a): TerkaCZ
Základní charakteristika
- Literární žánr: dívčí román (beletrie pro mládež)
- Literární druh: epika
- Literární forma: próza
- Rok prvního vydání: 1899
- Podtitul: Příběh z penzionátu
- Jazyk: čeština
Téma:
- Svéhlavička představuje konflikt mezi osobní svobodou a společenskými zásadami, vzdor a poslušností, rozmazleností a sebezdokonalováním.
- Zdenka Menšíková, hlavní hrdinka, symbolizuje každodenní boj mladé dívky s rodičovskými autoritami, se společenskými omezeními a očekáváními, a její vývoj nabízí obraz přirozené cesty k dospělosti.
Hlavní myšlenka
- Hlavní myšlenkou je, že výchova, vzdělání a prostředí mají zásadní vliv na formování osobnosti, přičemž vnitřní síla a snaha dívky překonávat překážky vedou k dosažení harmonie mezi individualitou a společenskými pravidly.
- Román zdůrazňuje hodnotu sebezdokonalování a vzájemného porozumění.
Námět
- Inspirací byla německá kniha Der Trotzkopf od Emmy von Rhoden, kterou Krásnohorská upravila a přizpůsobila českým poměrům.
- Autorka byla inspirována osobními zkušenostmi a společenskou situací v českých rodinách 19. století. Chtěla zachytit povahové rysy mladých dívek, jejich střet s rodinnými normami a společenskými očekáváními.
Motivy
- vzdorovitost
- poměr dítěte k rodině
- hledání sebe sama
- vzdělání a kultivace
- konflikt svobody a pravidel
- přátelství a loajalita
- stupeň dospívání
- mateřská role a vliv macechy
Kompozice
- Dílo má chronologickou, lineární skladbu, založenou na životním vývoji hlavní hrdinky.
- Skládá se z několika kapitol, které zachycují klíčové momenty jejích vztahů v rodině, příchod do penzionátu, postupné zlepšení a změnu jejího charakteru. Vyvrcholením je změněná a zralá postava Zdenky, připravená vstoupit do „dospělého“ života.
Vypravěč
- Nepřímý, vševědoucí vypravěč
- Objektivní a analytický, zachovává jistý odstup
- Používá er-formu s komplexním vhledem do myšlení postav
- Styl vyvážený, klidný, věcný
- Občasné decentní ironické nebo hodnotící poznámky
- Vytváří podmanivou atmosféru maloměstského a společenského života
Jazyk a styl
- Spisovný jazyk adaptovaný k realistickému zobrazení života
- Styl je vyvážený mezi popisnými pasážemi a dialogy
- Dialogy jsou živé, ukazují charakter postav, jejich pocity a vztahy
- Často použití metafor a obrazných výrazů, které prohlubují atmosféru i psychologii
- Styl není přehnaně emotivní, ale citlivý, s důrazem na vnitřní svět postav
- Autor vyhýbá se zbytečnému patosu, drží se přirozenosti
- Popisy prostředí a situací vytvářejí autentický a věrohodný kontext
Charakteristika postav
- Zdenka Menšíková– hlavní hrdinka, patnáctiletá dívka s bujnou, vzdorovitou povahou. Je svobodná, svéhlavá a odmítá konvenční očekávání. Přes svou tvrdohlavost má laskavé srdce a cit hluboký, které pomalu odhaluje ve správném prostředí. Její vývoj je základem příběhu.
- Pan Menšík– otec Zdenky, okrsek starosta, který působí jako laskavý a dobrosrdečný muž, trpící rozpolceností mezi láskou k dceři a požadavky na její výchovu.
- Paní Menšíková– nevlastní matka, žena s pevným charakterem a přesvědčením o nutnosti řádu a disciplíny. Její snaha o zlepšení Zdenčina chování vyvolává konflikty.
- Ellen Greyová– učitelka a družka v penzionátu, Američanka českého původu, která reprezentuje laskavý, přátelský a vstřícný postoj ke Zdence. Pomáhá jí najít přátele a začlenit se.
- Další dívky v penzionátu– představují různé charakterové typy, jsou symbolem společenských zákonitostí a přátelství.
Časoprostor
- Čas: druhá polovina 19. století (během doby národního obrození v českých zemích)
- Místo: venkovské prostředí okresního statku a městečko Ivanův Městec s dívčím penzionátem
Stručný obsah
Příběh sleduje život patnáctileté Zdenky Menšíkové, které začíná komplikovat příchod nevlastní matky a narůstající požadavky na její chování a vychování v penzionátu. Zdenka je vzdorovitá, svéhlavá a odmítá podřídit se přísným pravidlům. Postupně prochází řadou těžkých situací, které ji nutí přehodnotit vztahy v rodině a své místo ve společnosti. Díky zvláštnímu přátelství a poznání nových lidí na ústavu dochází k její proměně.
Podrobný děj
Příběh „Svéhlavičky“ začíná na statku Jasanov, kde žije patnáctiletá dívka Zdenka Menšíková, dcera okresního starosty. Po smrti své matky zůstává Zdenka vychovávána svým otcem, který jí dopřává téměř neomezenou volnost, čímž ji rozmazluje a podporuje její vzdorovitou, svéhlavou povahu. Dívka je nezvykle tvrdohlavá, nedbá na slušné chování a nerespektuje autority. Její vztahy s otcovou novou ženou, paní Menšíkovou, nevlastní matkou, jsou velmi napjaté. Nevlastní matka se ji snaží citlivě, ale důsledně vést k disciplíně a lepším mravům, což však Zdenka odmítá a vzdoruje.
Situace se vyostří natolik, že otec, po radách laskavého rodinného učitele Kročínského, rozhodne poslat Zdence do dívčího penzionátu v Ivanově Městci. Tento ústav je přísný a novým dívkám klade náročná pravidla disciplíny a kázně. Zdenka přijíždí do penzionátu plná vzdoru a pocitů nesvobody, cítí se zde cizí a odmítaná. Hrozí jí také vyloučení kvůli svému nezvladatelnému chování, avšak díky podpoře své družky, Čechoameričanky Ellen Greyové, a laskavosti dalších učitelek začíná postupně měnit svůj postoj.
Zdenka se ve škole potýká s náročným učením a pravidly, ale také nachází nové přátele a učí se důležitosti odpovědnosti. Začíná chápat, že vzdor svým rodičům a autoritám není řešením, a že disciplína a vzdělání jsou cestou k vlastnímu poznání a zralosti. Postupně se stává rozumnější a tolerantnější. V penzionátu se účastní nejrůznějších školních slavností a zážitků, které ji formují.
Po absolvování ústavu a návratu domů přivítá narození svého bratříčka. Rodinné vztahy se stabilizují, Zdenka přijímá svou nevlastní matku a snaží se dodržovat společenská pravidla. Odmítá vábení vypočítavého Alfreda Panoše a nakonec přijme zasnoubení s poctivým studentem práv Jiřím Sýkorou, což symbolizuje její osobní zrání a vstup do nové životní etapy.
Vlastní zhodnocení
Svéhlavička Elišky Krásnohorské je dílo, které svým tématem vzdoru a hledání svobody zásadně oslovuje i dnešního čtenáře. Konflikty mezi ženou-dívkou a autoritativní výchovou, stejně jako otázky identity a sebeurčení, jsou stále velmi aktuální. Autorka mistrně zachycuje psychologii dospívající dívky, která bojuje s vnějšími omezeními a vnitřními touhami, což činí příběh hluboce lidským a nadčasovým.
Zajímavé na této knize je především kombinace realistického společenského prostředí s poetickými prvky a důrazem na vnitřní svět postavy. Moderní jazyková forma a důmyslná charakteristika postav dává dílu živost a autenticitu. Navíc způsob, jakým Krásnohorská pracuje s motivem vzdoru a proměny, předurčuje dílo jako klasiku vlastenecké i ženské literatury.
Celkově je Svéhlavička významným příspěvkem do české literatury, který čtenáři nabízí reflexi lidskosti, svobody a odpovědnosti v kontextu osobních i společenských vztahů. Je to kniha vhodná nejen ke čtení, ale i k hlubšímu zamyšlení o dospívání, výchově a ženském osudu.
