Kniha: Mistr a Markétka
Autor: Michail Bulgakov
Přidal(a): sisiu
Michail Bulgakov
- Zařazení do autorovy bibliografie
- Sovětský prozaik a dramatik
- Silně postižen totalitní cenzurou – jeho hry se nehrály, próza se nepublikovala, stal se nežádoucím autorem – napsal samotnému Stalinovi – určitá díla akceptována
- Vrchol ruské literatury – Bílá garda a Útěk = popisuje dobu občanské války
Divadelní román, Mistr a Markétka= ukazuje jeho vztah k divadlu
– Jeho první vydání Mistra a Markétky musel v důsledku cenzury spálit=) motiv jenž se objevuje i v samotném díle
- Rysy autorovy tvorby
- nepodporoval stalinistický režim
- subjektivní poznámky čtenáři
Literárně-historický kontext
- Zařazení do kontextu doby
- první poloviny 20. století
- totalitní režimy=) cenzura ( první vydání knihy muselo být spáleno)
- Od poč. 20.st., zejména pak pod vlivem 1.sv. války, říjnové revoluce v Rusku a následného rozvoje levicového hnutí, vznikají moderní umělecké směry (např. futurismus, expresionismus, kubismus, dadaismus, funkcionalismus, konstruktivismus a jiné).
- Rysy směru
- Konec realismu, dynamismus, začátek literární moderny
- Realistické zobrazení dusné nekřesťanské atmosféry stalinovské Moskvy
- Magický realismus: reálné prostředí detailně popsáno
- Znaky lit. 20 století: skepse, absurdita, neexistuje tabu, rezignace, rychlá reakce na okolní podněty
- Dynamismus: dynamismus, názor v pojetí přírody, zdůrazňující existenci a pohyb hmoty, závislý na nehmotné síle; sledování změn v organismu s určitou charakteristikou a významem
- Literární moderna: od kritičnosti ke vzpouře a buřičství
vypjatý individualismus, pocity osamělosti, stesku, hledání krásy a lásky ve vysněném světě vlastního nitra, mystika, spiritualismus
hudebnost, rozvernost, hravost
dekadence ( úpadkovost ): ztráta sdělnosti, hra s formou = formalismus, úsilí o „čisté“ umění = lartpourlartismus (umělecký směr pokládající samo umění za cíl tvorby, umění pro umění)
Rozbor díla: Mistr a Markétka
- název: odvozen od hlavních postav
- literární druh: epika
- literární žánr: groteskní román (groteska je útvar založen na humoru, jenž je důležitější než ostatní parametry díla)
- tématika:
- celková téma: kritika společnosti v totalitním Rusku, vyjádření odporu v totalitním
režimu, boj umělce s byrokracií
- hlavní téma: milostní příběh Mistra a Markétky, jenž je na začátku nastíněn,
ale rozehrává se až ke konci knihy
- vedlejší téma: příběh kouzelníka Wolanda se svojí družinou (pro Korovjev, Azazello a kocour Kňour) Román o Ďáblovi, který nekonal dobro ani zlo, jen si s potěšením utahoval z lidí
- vedlejší téma: Evangelijní konflikt pravdy a práva dialogu římského místodržícího Judeje Piláta Pontského s Ješuou-Ježíšem, jehož má vydat na smrt zaujatému starozákonnímu soudu. Pilát je ješitný, špatně se rozhoduje, myslí jen na sebe své pohodlí.
- Srovnání: inspiračním zdrojem pro tento román byl Goetheho Faust jenž je shrnutí starého sporu ,,rozumu a citu“ o lidskou duši, kterou je člověk rozhodnut obětovat za cenu nejvyššího poznání, rozdílem v těchto dvou děl je že ve Faustovi to končí špatně zatímco v ,,novodobém faustovi“ je konec šťastný
- Postavy: jsou černobílé až na ďábla, který vlastně nakonec Mistrovi a Markétce pomůže
- Mistr – jinak bezejmenný umělec, pronásledovaný kritiky i režimem
- Markétka – milenka Mistrova; čarodějnice; zosobnění hrdé a vášnivé ženy
- Woland – ďábel
- Fagot – představuje se jako sbormistr nebo překladatel; tichý intrikán; v původní podobě je rytíř; kostkovaný oblek, žokejská čepice, nasazovací brejličky
- Kňour – obří kocour; velmi zlý, provádí ty nejbrutálnější činy; má zálibu ve střelných zbraních; v původní podobě je mladíček
- Azazello – nízký zrzek se širokými rameny v buřince s vykukujícím špičákem; v původní podobě bez tesáku, je biblický pouštní démon; zosobnění hrubé síly
- Hella – nahá zrzka s fluoreskujícíma očima; rychlá a všeho schopná; upírka, polibkem proměňuje ostatní
- Berlioz – předseda MASOLITu = masové společenství literátů; důležitá literární osobnost
- Bezprizorný – básník; bezprizorný je jeho pseudonym
- Poncius Pilát – římský místodržící Judeje; rozpolcený mezi svědomím a mocí, odsoudí Ješuu Ha-Nocri k smrti
Prostředí: reálné – Rusko ve třicátých letech 20.století – Moskva
Při vyprávění příběhu o Pilátu pontském se vyskytujeme v jeho době
Neskutečné- na Wolandově plese
Přístup autora: autor vystupuje do děje a usměrňuje čtenářovy pocity – př. To nemůžeme soudi my u toho
nebyli…a teď by čtenář očekával…,
příběh o Pilátu Pontském je autorem hodně osobitě pojatý
Ďábel v této knize nepředstavuje ztělesnění zla, ale je schopen také chovat se lidsky
Kompozice: vnitřní – dvě knihy, 32 kapitol s názvy + epilog
vnější – řetězová
Jazyk: spisovný, použití cizích slov i vulgarismů, jazyk i vyprávěcí styl je podřízen tomu,
který příběh zrovna autor čtenáři předkládá, satirická nadsázka, použití humoru, citace
Vyprávěč: sám autor je vypravěč, využití mýtů, legend, er-forma i ich-forma
Slohový postup: vyprávěcí, charakterizační, úvahový (umělecký)
Doplnění ke kontextu a významu: Román vznikal v prostředí sovětské kultury poznamenané cenzurou a tlakem na umělce. Proto je motiv Mistra, jeho rukopisu a střetu s literárními institucemi možné číst také jako obecnější obraz postavení tvůrce vůči moci. Prolínání moskevské, milostné a biblické roviny umožňuje srovnávat různé podoby zbabělosti, odpovědnosti, viny i odpuštění a zároveň zesiluje groteskní a satirický účinek knihy.
Souvislosti pro maturitní rozbor: Při interpretaci je užitečné sledovat vztah mezi tématem, postavami, kompozicí a jazykem. Právě jejich propojení ukazuje, jak autor převádí dobový nebo osobní problém do literární podoby: význam nevzniká jen z děje, ale také z volby vypravěče, obraznosti, kontrastů a způsobu, jakým jsou jednotlivé motivy opakovány nebo stavěny proti sobě.
