Jméno: Victor Hugo
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Pavla
Victor Hugo (1802 – 1885)
Jeden z vůbec největších francouzských spisovatelů všech dob. Význačný básník, prozaik a dramatik, ve své době též významný politik. Představitel vrcholného romantismu v literatuře.
Victor Hugo se narodil 26. února 1802 do rodiny jednoho z Napoleonových vysokých důstojníků, Josepha Léopolda Sigisberta. Kvůli otcovým pracovním závazkům musela rodina často měnit místo pobytu a stěhovat se i do zahraničí. Victorově matce Sophii časté stěhování vadilo, navíc byla velice pobožná a byla věrnou zastánkyní tradiční monarchie. Nešetřila svými negativními názory ohledně revolučního hnutí. Otec byl naopak ateista stojící neochvějně na straně bonapartistů. Victor Hugo tak vyrůstal v rozporuplném prostředí úzce ovlivněném politickým děním v zemi. V dětství byl silně ovlivněn svou matkou, která ho jistou dobu vychovávala sama, což se projevilo i v jeho rané tvorbě laděné proroyalisticky, později však začal stále více tíhnout k myšlence republikánství.
Hugo se věnoval literatuře již od dětství a v roce 1819 začal se svým bratrem Abelem vydávat čtrnáctideník „Le Conservateur littéraire“, který vycházel následující dva roky. Obsahoval divadelní recenze a literární kritiky. Hugo se v tomto období zamiloval do Adele Foucherové, kterou mu matka hrubě neschvalovala, takže se s ní zasnoubil tajně. Jeho matka zemřela v roce 1821 a Hugo se s Adele oženil v roce 1822. V tomtéž roce mu vyšla první básnická sbírka „Ódy a rozmanité básně“. Victor Hugo získal z královské pokladny penzi a definitivně se rozhodl věnovat se naplno psaní. V roce 1827 bylo publikováno drama „Cromwell“, jehož předmluva se stala manifestem romantismu ve Francii. Postupně se Hugo od psaní pro divadlo zcela odklonil a zaměřil se na prozaickou tvorbu a básně. V roce 1831 vyšel jeho nejznámější román „Chrám Matky boží v Paříži“.
Literární úspěchy střídala Hugova komorní rodinná dramata. První syn Léopold, narozený nedlouho po svatbě, záhy zemřel. Od roku 1833 měla Adele milostný poměr s jedním z manželových dobrých přátel. Sám Hugo měl za svůj život mnoho milenek. S nejvěrnější z nich, Juliettou Drouetovou, udržoval blízký vztah po celých dlouhých 50 let. Velkou životní ranou pro Victora Huga byla tragická smrt jeho nejstarší dcery Léopoldine, která utonula se svým manželem. Tato událost se promítla do řady Hugových básní. Od 40. let se Victor Hugo začal aktivně politicky angažovat. Postupně inklinoval stále více doleva napříč politickým spektrem, směrem k levicovým republikánům. V roce 1851 provedl Napoleon III. státní převrat a Hugo odešel na takřka 20 let do exilu – do Belgie a do Anglie. Do Francie se vrátil až po pádu Napoleona III. a stal se senátorem. Zemřel 22. května 1885 v Paříži. Byl pochován v Panthéonu se všemi poctami.
Výběrově z díla:
„Cromwell“ (1827) – Monumentální divadelní hra určená pro více než 70 postav, odehrávající se v 17. století těsně před Cromwellovou korunovací, kterou hlavní postava plná rozporů a strachu ze síly lidu nakonec odmítne. Díky výstižné argumentaci proti poetice klasicismu obsažené v předmluvě k tomu dílu se Victor Hugo stal hlavním představitelem francouzského romantismu.
„Chrám Matky boží v Paříži“ (1831) – Historický román, jehož děj je zasazen do Paříže 15. století. Ústředním místem celého příběhu je katedrála Notre Dame, jejíž architektonická podoba zde hraje důležitou úlohu. Zvoníkem v katedrále je ošklivý hrbáč Quasimodo, který se často stává terčem posměchu bezcitných lidí. Kněz Frollo, který Quasimoda vychoval, se bezhlavě zamiluje do krásné cikánky Esmeraldy. Quasimodo se Esmeraldu pro svého vychovatele pokusí unést, neuspěje však a je odsouzen k potrestání na pranýři. Esmeralda s Quasimodem soucítí a on se do ní taktéž hluboce zamiluje, i když ví, že je jeho cit beznadějný. Frollo se dostane do konfliktu s Phoebem, který Esmeraldu zachránil před únosem a ona jej miluje. Esmeralda je za údajné zabití Phoeba a další skutky včetně čarodějnictví odsouzena a i přes Quasimodovu snahu o její záchranu následně popravena. Frollo ji nezachrání, přestože má velký vliv, neboť nemůže snést, že ho odmítla. Quasimodo ho za jeho osudnou nečinnost shodí z věže katedrály. Sám zemře v Esmeraldině hrobce.
„Legenda věků“ (1859 – 83) – Optimisticky laděná básnická epopej se věnuje jednotlivým etapám dějin lidstva. Je rozdělena do tří částí a obsahuje různě rozsáhlé epické útvary, básnické povídky i filozofické vize.
„Bídníci“ (1862) – Děj románu se odehrává na konci 18. a v 19. století. Hlavní hrdina Valjean je jako mladý muž poslán na mnoho let na galeje, protože se pokusil ukrást chléb, aby tak sehnal jídlo pro děti své sestry. Je propuštěn po 19ti letech a přespává u otce Myriela, kterého okrade. Je posléze dopaden. Otec Myriel ale jeho krádež popře a zachrání ho. Tento šlechetný čin Valjeana nesmírně ovlivní. Bohatne, získává post starosty, a pomáhá chudým lidem. Život mu ztrpčuje inspektor Javert, který se ho stále snaží usvědčit ze zločinu. Román se dočkal řady filmových i divadelních zpracování, populární je muzikálová verze příběhu. Původní autorova verze, čítající 5 svazků a obsahující kromě hlavního příběhu též řadu úvah na různá společenská témata, byla později mnohokrát zkrácena a byla vydána upravená kratší verze románu.
