Jméno: Vladimir Georgijevič Sorokin
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Život
Ruský spisovatel, ale také scénárista a dramatik Vladimir Georgijevič Sorokin patří i mezi nejvýznamnější osobnosti takzvaného konceptualismu v rámci ruské literatury. Narodil se dne 7. srpna roku 1955 v Moskevské oblasti Sovětského svazu, konkrétně v osadě Bykovo. Jeho život z počátku nijak nesměřoval k literární oblasti.
V rámci svého studijního života se přihlásil na Gubkinovu univerzitu neboli Moskovskij institut něftjanoj i gazovoj promyšlennosti imeni Gubkina. Jedná se o Moskevský Gubkinův institut zpracování ropy a zemního plynu. Později studoval také Moskovskij institut něorganičeskoj chimii neboli Moskevský institut anorganické chemie. Jako obory zvolil mechanické inženýrství, které úspěšně dokončil.
Po absolvování studia však nenastoupil v příbuzném oboru, nýbrž začal pracovat v časopise Smena. Ten začal jeho život formovat literárním směrem. Z časopisu však byl Vladimir Georgijevič Sorokin později propuštěn. Důvodem byla politika. Fakt, že nechtěl vstoupit do komsomolu neboli komunistického svazu mládeže.
Následně se realizoval v oblastech, jako bylo malířství, dále knižní grafika, ale i konceptuální umění. Takto ilustroval více než 50 různých děl, stejně jako byla jeho díla k vidění na celé řadě různých výstav. Jeho literární projevy se datují do začátku 70 let. A to v souvislosti s básnickou prvotinou, která byla vydaná v novinách s názvem Za kadry něftjanikov neboli Naftařská tajemství.
Významný milník v jeho životě byl spojen i s rokem 1985 a vydáním šesti jeho povídek v pařížském časopise s názvem A-Ya. Ve francii mu dále vycházela díla i v nakladatelství Sintaxis. Vzhledem k politické situaci byl samizdat jedinou možností jeho publikování. A to až do doby 1989, kdy se několik jeho povídek objevilo v časopise Rodnik neboli Pramen.
Velký zlom pro něho nastal v roce 1992, kdy se jeho povídka dostala do časopisu Iskusstvo kino. Dále vešel Vladimir Georgijevič Sorokin ve známost také v roce 2005. V divadle Bolšoj těatr se konala premiéra opery Děti Rozentalj, ke které napsal Libreto.
Jeho osobní život je spojený s životem v Moskvě. Zde bydlí se svou manželko, se kterou má dvojčata. Dvě dcery. Aktuálně je také členem ruského PEN klubu.
Dílo
Den opričníka – Jedno z nejznámějších děl, za kterým stojí Vladimir Georgijevič Sorokin. Popisuje budoucí Rusko, v roce 2027. Po době bezvládí a zmatků nastává obnova země, které začne opět vládnout car. Země je obehnaná zdí a je odříznutá od sousedních států i zbytku světa. V ČR bylo dílo vydáno v roce 2009.
Třicátá Marinina láska – Známý román, který byl u nás vydaný v roce 1995. Napsán však byl již v osmdesátých letech. Unikátní je především svou snahou šokovat ruský lid a tamní litickou moc. I proto byl autor po jeho vydání obžalován. Poměrně kontroverzní je i samotný obal knihy.
Fronta – Jeden z nejznámějších a nejvíce překládaných románů. U nás byl vydaný v roce 2003. Jeho unikátem je i jedinečný styl psaní. Nejenom, že v něm nejsou uvedeny konkrétní postavy, ale je psaný také výhradně a jenom v přímé řeči. Popisuje rozmluvy lidí stojících ve frontě.
Vánice – Titul vydaný v České republice v roce 2011. Podobně jako řada jiných děl, i tady nechybí popis celé řady absurdních situací a motivů, stejně jako zde nechybí ani fantazie, nebo nadsázka. Hlavním motivem díla je putování velkou ruskou vánicí.
Telurie – U nás vyšla v roce 2014. V domovském Rusku o rok dříve, v roce 2013. Kniha má přinášet odpověď na otázku Umberta Eca, o vstupu do nového středověku. Nechybí celková svéráznost autora, stejně jako jeho záliba celkové kontroverze. Jak z pohledu ruského, tak i z pohledu v podstatě celé Evropy.
