Jméno: Zdrobněliny
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Slovní zásoba českého jazyka je velmi rozmanitý a široký soubor pojmenování. Pro lepší orientaci se tak slovní zásoba dělí podle různých kritérií, výsledkem jsou pak menší ustálené skupiny pojmenování, které mají určité společné rysy. Mezi nejčastější kritéria členění slovní zásoby patří dělení podle spisovnosti, původu, dobového či citového zabarvení. Jednou z podskupin, která patří právě do členění podle citového zabarvení, jsou zdrobněliny.
Základní znaky zdrobnělin
Na základě citového zabarvení neboli expresivity se slova dělí na dvě hlavní větve, slova kladně citově zabarvená a slova záporně citově zabarvená. Tyto dvě větve se pak dále člení. Mezi kladně zabarvená slova řadíme nejen zdrobněliny neboli deminutiva, ale také slova lichotná neboli familiární, dětská slova, obměny domácích jmen neboli hypokoristika a eufemismy. Naopak ke slovům záporně zabarveným patří slova vulgární a hrubá neboli vulgarismy, slova hanlivá neboli pejorativa, slova zveličelá neboli augmentativa a dysfemismy.
Zdrobněliny představují bohatou lexikální vrstvu češtiny, kterou lze vyjádřit poměrně širokou škálu významů. Nejčastěji se samozřejmě jedná o označení malých, drobných předmětů, bytostí a jevů, například sluníčko, kytička, medvídek, kočička, teplíčko. Používají se ale také obecně pro skutečnosti milé či pozitivně hodnocené, v tomto případě jsou tak jakýmsi výrazem subjektivního postoje mluvčího k dané skutečnosti. Zajímavé je, že dokonce existují i zdrobněliny vyjadřující negativní postoje, například přítelíček, paninka, učitelek a podobně. Z hlediska formy jsou zdrobněliny charakteristické typickými příponami, jimiž byly odvozeny. Mezi tyto přípony patří zejména -ek, -ík, -ka, -ko, kterými se tvoří zdrobněliny prvního stupně, a dále přípony -eček, -íček, -ínek, -ečka, -čka, -enka, -inka, -ečko či -íčko, kterými se poté odvozují zdrobněliny druhého stupně. Kromě češtiny se se zdrobnělinami lze setkat i v mnoha dalších jazycích, například ve slovenštině, italštině, španělštině, holandštině i turečtině.
Nejčastější použití zdrobnělin
Z hlediska užívání se s deminutivy nejčastěji setkáme v hovorovém jazyce, kdy jsou běžnou součástí rozhovorů mezi členy rodiny či přáteli a obecně osobami blízkými. Kromě prostě sdělovacího stylu se pak s nimi hojně setkáme také ve stylu uměleckém a zdrobněliny jsou také poměrně často součástí nejrůznějších frazémů a přirovnání. Příkladem mohou být následující výrazy, ohřívat si svou polívčičku, zlatý ručičky, zdravý jako rybička, hlavička jako makovička, být jako skleníková květinka, jemný jako pavučinka či děvče jako poupátko. Naopak vzhledem ke svému expresivnímu příznaku se zdrobněliny neuplatňují ve stylu odborném, neboť termíny tvorbu zdrobnělin nepřipouštějí. Výjimečné jsou také v dalších stylech, ve kterých převládá informativní komunikační funkce, jako je styl administrativní a rovněž některé útvary stylu publicistického.
