Jméno: Protiválečná literatura
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Války jsou staré jako lidstvo samo a již od nepaměti patřilo zachycování nejrůznějších válek a bitev k jedněm ze stěžejních literárních motivů. Války s sebou vždy přinášely smrt, neštěstí a pohromy, a tak v sobě mnohá z těchto děl měla protiválečné motivy, snažila se kritizovat a odsuzovat nesmyslnost války. Opravdový rozvoj protiválečné literatury je ale spojen až se dvěma světovými válkami, které svým rozsahem a důsledky zasáhly celou společnost mnohem více než předchozí konflikty.
První světová válka a ztracená generace
V souvislosti s první světovou válkou a autory, kteří jsou jí ovlivněni a píší díla zaměřená proti válce, se objevuje pojem ztracená generace. Tímto pojmem označujeme autory, kteří se jako mladí aktivně účastnili první světové války a po válce si nemohou zvyknout na poválečnou situaci a začlenit se do normální společnosti. Pocity ztracené generace velmi dobře zachycuje motto knihy Na západní frontě klid: „Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“ Mezi nejznámější autory ztracené generace patří Erich Maria Remarque a Ernest Hemingway.
E. M. Remarque – Na západní frontě klid
Román s autobiografickými prvky, kdy Remarque jako osmnáctiletý vstoupil jako dobrovolník do první světové války. Hlavní postavou i vypravěčem je Pavel Baümer. Kniha ukazuje krutost války, která je zcela jiná, než jak vypadala v naivních představách mladých vojáků, román zároveň zachycuje i to, jak válka ničí a mění lidské hodnoty, kdy důležitými se stávají jídlo, spánek a přátelství.
E. Hemingway – Sbohem, armádo
Dílo s mnoha autobiografickými prvky, Hemingway během první světové války působil na italské frontě, byl raněn a poté pracoval ve zdravotnických oddílech. Hlavní postavou je mladý Američan jménem Henry. Kniha ukazuje, jak válka ovlivňuje život člověka, partnerské vztahy během války, kdy Hemingway chtěl ukázat snahu člověka žít i během války podle svých představ.
Druhá světová válka a protiválečná literatura
I v souvislosti s hrůzami druhé světové války, jejími krutými boji a koncentračními tábory vzniklo velké množství protiválečných literárních děl, nejen ve světové, ale také v české literatuře. Hlavními tématy těchto děl jsou především odsouzení krutosti války, vliv války na život a psychiku člověka, oslava hrdinství, statečnosti a opravdového přátelství.
Joseph Heller – Hlava XXII.
I Joseph Heller ve svém díle mohl využít vlastních zážitků, působil za války jako letec. Hlava XXII. je protiválečný satirický román, jehož základní dějovou osnovou je příběh kapitána Yossariana. Název díla je odvozený od vojenského paragrafu, hlavy XXII., ve kterém se říká, že voják může požádat o propuštění z armády, je-li blázen, ale zároveň se v něm říká i to, že pokud si voják uvědomuje, že je blázen, tak blázen být nemůže. Hlava XXII je určitým symbolem nesmyslnosti a absurdity celého válečného běsnění.
William Styron – Sophiina volba
Velmi sugestivním a působivým protiválečným dílem je psychologický román amerického spisovatele Williama Styrona s názvem Sophiina volba. Hlavní postavou románu je Sophie Zawistowská, původem Polka, která přežila koncentrační tábor v Osvětimi a po válce se snaží zapomenout na svou minulost, najít ztracenou identitu a začít nový život v Americe. To se jí ale nedaří. Z války si totiž nese doživotní trauma, kdy se za černý obchod dostala do koncentračního tábora a zde se musela rozhodnout, které ze svých dvou dětí pošle na smrt a které na nucené práce a převýchovu. Do konce života má kvůli tomu výčitky a bojí se dělat jakékoli rozhodnutí. Román končí smrtí Sophie, kdy spáchá sebevraždu i se svým americkým přítelem Nathanem, který je psychicky nemocný.
