Jméno: Zikmund Winter
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Caterine
ZIKMUND WINTER (1846 – 1912)
Zikmund Winter byl český spisovatel, prozaik a autor historických próz, zároveň působil jako historik a učitel.
ŽIVOT
Winter se narodil v Praze, jeho otec byl zvoník, po smrti jeho otce toto povolání sám zastával, aby pomáhal uživit rodinu. Před tím se ale celá rodina stěhovala po různých pražských místech, podle toho, ve kterém kostele zrovna otec působil.
Studoval na Akademickém gymnázium, pak se rozhodl stát knězem a začal studovat teologii pod záštitou rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Studií ale zanechal
a rozhodl se pro Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, obor historie. Navštěvoval také přednášky významných osob, jako byl například V. V. Tomek, J. Kalousek nebo J. Emler. U posledního zmíněného si přivydělával v archivu, kde působil jako kopista
a zdokonalil se tak v paleografii. Právě díky archivu dostal přístup k odborným studiím
o kulturním životě českých měst v období 14. – 17. století, a získal tak podklady pro svou beletristickou činnost.
Začal pracovat také jako středoškolský učitel, rok učil na reálce v Pardubicích, kde vyučoval dějepis, zeměpis, češtinu, němčinu a logiku. Byl zde jako jednoroční suplent. Na závěr suplentury složil státní zkoušku a dosáhl tak učitelské způsobilosti. Od roku 1874 učil deset let na reálce v Rakovníku, později pak v Praze, kde jako středoškolský profesor vyučoval češtinu a latinu na Akademickém gymnáziu. Patřil k okruhu spisovatelů sdružených kolem časopisu Zvon, kde s ním působili například Alois Jirásek či Karel Václav Rais.
Při působišti v Pardubicích se seznámil se svou budoucí ženou Marií Annou Šedou. Narodil se jim syn Jaroslav a dcera Joseda, společně bydleli na Vinohradech. Jejich život byl poklidný a Winter si několikrát vzal ve škole dlouhodobou tvůrčí dovolenou, aby se mohl věnovat literatuře. Prašné prostřední archívu u něho vyvolalo onemocnění krku, kvůli kterému se nemohl naplno věnovat intenzivnímu zkoumání pramenů, přes všechny komplikace v něm pokračoval. Zemřel při jeho pobytu v lázních v Bad Reichenhall v Rakousku, kam každý rok jezdíval.
DÍLO
Ve své próze nejčastěji zobrazuje život řemeslnických vrstev, studentů a inteligence předbělohorského období. Ze začátku psal drobné příběhy, které byly anekdotické povahy. Později prohloubil svoji tvorbu více psychologicky. Zajímají ho osudy jedinců zápasících
o vymanění z předurčení, ať už společenského nebo osudového.
Hlavním zdrojem informací se mu stal již zmíněný archív. Zajímal se o poznávání měšťanského života a jeho všednosti. Řešil to, jak se lidé oblékali, vzdělávali, cestovali, jak bydleli nebo jak se bavili, zkrátka základní věci života. Postupně se zajímal také o vrcholný středověk.
STAROBYLÉ OBRÁZKY Z RAKOVNICKA – historické pohledy do Rakovnicka
PRAŽSKÉ OBRÁZKY – historické pohledy do Prahy
ROZINA A SEBRANEC – historický román, popisuje příběh dívky, která byla nalezenec svěřený do výchovy manželů, kteří neměli děti, hrdinka je citově nenaplněná, a tak se vrhá do milostných vztahů, nezvládá ale rozpoznat faleš a přijmout upřímné city, nezvládá se vyrovnat s pokrytectvím a popuzuje proti sobě stále více lidí, nechápe proč
MISTR KAMPANUS – životopisný román, vrcholné beletristické dílo, o Janu Campanovi Vodňanském a poměrech na Karlově univerzitě kolem roku 1620, Jan je rektor univerzity, který hájí její svobodu před jezuity, ani jeho přestup na katolickou víru však nezabrání jejich proniknutí na univerzitu, kvůli vědomí, že zbytečně zradil svoji výhru a nedosáhl výsledku, spáchá sebevraždu
BOUŘE A PŘEHÁŇKA – první knižní výbor povídek
ŽIVOT CIRKEVNÍ V ČECHÁCH – odborná práce
MALÁ HISTORIE ZE ŽIVOTA STAROČESKÉHO – kulturně historické obrázky
ZAJÍMAVOSTI
- literární pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze
