Kniha: Zločin a trest
Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Přidal(a): errorTea
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881) byl ruský prozaik a jeden z nejvýznamnějších autorů psychologického románu. Studoval vojenské inženýrství, ale brzy se soustředil na literaturu. Roku 1849 byl zatčen kvůli účasti v okruhu petraševců. Původní rozsudek smrti byl těsně před vykonáním změněn a následovaly roky káznice a vojenské služby na Sibiři. Tato zkušenost výrazně ovlivnila jeho pozdější zájem o vinu, utrpení, víru, svobodu a morální odpovědnost.
Další tvorba
- Idiot – román o knížeti Myškinovi a střetu mravní čistoty se společností.
- Běsi – politický a filozofický román o radikalismu, ideologiích a odpovědnosti.
- Bratři Karamazovi – rozsáhlý román o rodině, vině, víře, svobodě a zločinu.
- Zápisky z podzemí – próza důležitá pro vývoj moderní psychologické a existenciální literatury.
Literárně-historický kontext
Zločin a trest vycházel roku 1866 na pokračování v časopise Ruský věstník a poté vyšel knižně. Patří k vrcholným dílům ruského realismu, ale přesahuje běžnou realistickou prózu mimořádnou psychologickou hloubkou a filozofickými otázkami. Petrohrad není pouze kulisou: přeplněné byty, ulice, hospody, chudoba a sociální nejistota podporují dusivou atmosféru románu. Dostojevskij zároveň polemizuje s dobovými idejemi, které by mohly ospravedlňovat překročení morálních pravidel ve jménu údajně vyššího cíle.
- Literární období: ruský realismus druhé poloviny 19. století.
- Další autoři: Lev Nikolajevič Tolstoj, Ivan Sergejevič Turgeněv a Anton Pavlovič Čechov.
- Dílo výrazně rozvíjí psychologický román a vnitřní konflikt postavy.
Rozbor díla: Zločin a trest
Literární druh a žánr
- Epika, próza.
- Psychologický, společenský a filozofický román.
- Er-forma s velmi těsným zaměřením na Raskolnikovovo vnímání, úvahy a psychické stavy.
Postavy
- Rodion Romanovič Raskolnikov – chudý bývalý student, který si vytvoří teorii o „výjimečných“ lidech stojících nad běžnou morálkou.
- Soňa Marmeladovová – chudá mladá žena nucená rodinnou situací k prostituci; představuje soucit, oběť a víru.
- Porfirij Petrovič – vyšetřující soudce, který Raskolnikova psychologicky vede k přiznání.
- Razumichin – Raskolnikovův přítel, praktický, obětavý a lidský.
- Duňa – Raskolnikovova sestra; rozhodná žena odmítající ponižující závislost.
- Aljona Ivanovna a Lizaveta – lichvářka a její sestra, které Raskolnikov zabije.
Děj
Raskolnikov žije v chudobě a přemýšlí o rozdělení lidí na obyčejné a výjimečné. Domnívá se, že mimořádný člověk může v určitých případech překročit zákon, pokud sleduje vyšší cíl. Rozhodne se tuto myšlenku vyzkoušet vraždou staré lichvářky Aljony Ivanovny. Při činu však nečekaně přichází její sestra Lizaveta a Raskolnikov zabije i ji. Ukradené věci téměř nevyužije; místo plánovaného osvobození přichází horečka, strach, izolace a stále silnější vědomí viny. Vyšetřovatel Porfirij Petrovič postupně odhaluje rozpory v jeho chování. Zásadní roli má vztah se Soňou, které se Raskolnikov svěří. Nakonec se přizná a je odsouzen k osmi letům nucených prací na Sibiři. Soňa jej následuje a epilog naznačuje možnost jeho postupné vnitřní proměny.
Téma, kompozice a jazyk
- Hlavními tématy jsou vina, svědomí, hranice osobní svobody, lidská důstojnost a možnost mravní obnovy.
- Kompozice je převážně chronologická, ale velký prostor dostávají vnitřní monology, sny, vzpomínky a filozofické dialogy.
- Napětí nevychází z otázky, kdo vraždil, ale z psychologického zápasu pachatele a postupného rozpadu jeho teorie.
- Dostojevskij ukazuje, že abstraktní ospravedlnění násilí nedokáže odstranit konkrétní lidskou vinu a utrpení.
