Egon Hostovský – životopis

 

Jméno: Egon Hostovský

Přidal(a): David Hampl

 

Tento prozaik, redaktor a novinář proslul takovými díly, jako je román Cizinec hledá byt, Všeobecné spiknutí či Sedmkrát v hlavní úloze. Jeho parketou byly zejména psychologické romány. V roce 1991 získal (in memoriam) Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Po jeho smrti se začala udělovat Cena Egona Hostovského.

 

Život

Egon Hostovský se narodil 23. dubna 1908 v Hronově a zemřel 7. května 1973 v obci Montclair ve státě New Jersey v USA. Měl celkem sedm sourozenců a jak už jeho jméno napovídá, byl židovského původu. Vystudoval reálné gymnázium v Náchodě a již ve studentském časopise začal publikovat své první texty. Tyto ještě nepodepisoval svým jménem, ale užíval pseudonym H. Noge.

Po ukončení střední školy na studia navázal a roku 1927 začal studovat Filozofickou fakultu na Karlově univerzitě. Poté působil krátce na univerzitě ve Vídni, ale studia nedokončil a v roce 1930 začal pracovat v různých nakladatelstvích v Praze. V tomto roce také spolupracoval na překladu románu Dobrodružství života od rakouského autora Stefana Zweiga, který byl taktéž jeho bratrancem.

V letech 1937 až 1939 pracoval jako úředník na československém ministerstvu zahraničí, poté se rozhodl emigrovat po trase Brusel – Paříž – Lisabon. Od roku 1941 začal žít v New Yorku, kde pracoval na československém konzulátu. Po skončení války se v roce 1946 vrátil do Československa, ale změna převratu ho opět donutila svou domovinu opustit. V roce 1950 tedy znovu emigroval do USA, kde tentokrát zůstal až do své smrti (v roce 1957 dokonce získal americké občanství). Do Československa už se nikdy nevrátil.

Na češtinu ale nezanevřel – živil se jako učitel češtiny, přispíval i do rozhlasové stanice Svobodná Evropa, své romány psal výhradně česky a nechával je překládat. Tento zdroj příjmů by ho ale bohužel nemohl uživit, a tak také jako novinář přispíval do různých amerických periodik. Zemřel ve věku 65 let.

 

Dílo

Sedmkrát v hlavní úloze

Tento román byl napsán v roce 1942 v New Yorku, u nás vyšel až v roce 1946. V první části románu se literární vědec a novinář Jaroslav Ondřej setkává s geniálním spisovatelem Josefem Kavalským a jeho šesti přáteli – obdivovateli tohoto génia. Jaroslavv Ondřej chce o spisovateli napsat knihu, ale sám podléhá jeho osobnosti. Mísí se zde realita i halucinace a vychází najevo, že Kavalský je rozštěpená osobnost. Jaroslav Ondřej ztrácí možnost nestranné kritiky. Ve druhé části knihy začíná druhá světová válka a osobnosti kolem génia se pomalu drolí. Kavalský proto utíká do emigrace.

Cizinec hledá byt

Tento román vyšel roku 1947 a právě v něm je nejvíce patrné cizinectví – tedy osamělost člověka, který je úředně občanem cizího státu. Hlavní postavou je Václav Marek, který po druhé světové válce emigruje do USA. Chce zde dokončit svou průlomovou vědeckou práci. Hledá si pokoj s židlí a stolem, ale kdykoli takové místo najde, začnou se kolem něj hroutit mezilidské vztahy, až má hlavní hrdina pocit, že to on je tím, co tyto změny vyvolává. A tak se z něj stává poutník, který se stěhuje od jednoho bytu do druhého, osamělý a nechávající za sebou spoušť v mezilidských vztazích.

Všeobecné spiknutí

Román byl poprvé vydán v roce 1961 v New Yorku a je považován za vrchol autorova tvoření. Kříží se zde různé časové roviny formou vzpomínek i halucinačních stavů. Hlavní hrdina se jmenuje Jan Bareš, český spisovatel žijící v USA. Tento muž pořádá oslavu svých 46. narozenin, ale na oslavu přichází lidé, mezi kterými se Bareš cítí být sám. Možná proto si představuje, že přišel také jeho dávný kamarád z Československa, Jiří Beck. Bareš souhrou různých událostí získá pocit, že se proti němu všichni spikli a snaží se ho připravit o rozum. Nakonec ho zachrání žena, která se do něj zamilovala a postava Jiřího Becka (která ztělesňovala minulost, jež spisovatele pronásleduje) odchází.





Další podobné materiály na webu: