Kniha: 1984
Autor ukázky: George Orwell
Přidal(a): Matej H.
Úryvek z uměleckého textu:
“Zradila jsem tě,“ řekla bez úvodu.
“Zradil jsem tě,“ opakoval jako ozvěna.
Znovu na něj pohlédla s nevolí.
“Někdy,” pokračovala, “člověku pohrozí něčím, čemu se nedokáže postavit,
na co ani nedokáže pomyslet. A potom člověk řekne ,Nedělejte to mně, udělejte
to někomu jinému, udělejte to tomu a tomu. Později může třeba předstírat, že to
byl jenom úskok, že to řekl jen proto, aby toho nechali, a že to doopravdy nemyslel.
Jenže to není pravda. Ve chvíli, kdy se to děje, to člověk myslí vážně. Myslí si, že
neexistuje jiný způsob, jak se zachránit. Chce, aby se to stalo tomu druhému.
Čerta starého mu záleží na tom, jak bude ten druhý trpět. Myslí jen na sebe.”
Rozbor uměleckého textu
Začlenění ukázky do kontextu knihy:
- Je to z poslední části knihy. Po propuštění Winstona a Julie z vězení je toto jejich první setkání.
Obsah ukázky:
- Oba dva bývalí milenci si navzájem přiznali, že se zradili. A že chtěli v nejhorších chvílích svého mučení vyměnit sebe za toho druhého, kterého dříve tak strašně milovali. Mysleli si, že to je jediný způsob úniku. Byli sobečtí v té chvíli a mysleli jenom na svoje vlastní dobro.
- Podle této ukázky by neexistovala skutečná láska ani sebeobětování kvůli někomu jinému, což podle mě není pravda.
Charakteristika postav:
- Winston – Miloval Julii a sliboval ji, že ji nikdy nezradí, a přesto ji zradil celkem rychle, jediné co nezradil byla láska k ní, tu zradil až jako úplně poslední věc, když byl konfrontován s jeho největší životní fóbií – krysami. Po tomto okamžiku byl změněn a už se na ní nikdy nedíval jako dříve, po svém propuštění se viděli jen jednou.
- Julie – Stejné jako Winston, i když by se dalo říci, že ho zradila dřív než on ji. Nevíme, čeho se nejvíce bála, ale byla potom stejně zlomená, ne-li více.
Jazyk:
- Je tu použita hojně přímá řeč („Zradila jsem tě“), v tomto krátkém tvaru vyznívá ta skutečnost ještě úderněji než jinak. Dále je tu popis myšlenek mučeného člověka, který zažívá to nejhorší, co si dokáže představit.
Kompozice díla:
Kniha je rozdělena do tří skoro stejně obsáhlých části. Setkáváme se v ní s retrospektivou (Winstonovi vzpomínky na dětství) a jedna část je text z jiné fiktivní knihy, která se nazývá prostě „Kniha.“ Rámec celého příběhu, nebo alespoň prvních dvou částí je rok 1984, i když ani to se nedá tvrdit s určitostí, protože Strana mění veškerou historii a toto se dozvídáme jenom z odhadovaného stáří Winstona a jeho roku narození. Číslo 1984 může být přehozený rok tvorby (1948). Celá země se dělí na tři mocenské bloky – Oceánie (Amerika + Anglie), Eurasie (Evropa – ovládaná Ruskem a Neobolševismem a pak Eastásie (Čína + Asie), která je nejmenší, ale za to má nejpracovitější obyvatele. Všechny tři mocnosti udrží neustále válku, ve které nejde o vítězství, protože žádná nemá dostatečné prostředky na to, ale hlavně ji udržují jako důvod chudoby lidí a nedostatku zboží, což slouží k úmyslnému brždění vývoje a posiluje moc Strany. Všechny tři uskupení jsou vlastně skoro na vlas stejné, ale jejich vlády udržují svoje občany v nevědomí, aby nemohli porovnávat životní podmínky s ostatními státy. V Oceánii je vynalézán nový úřední jazyk, newspeak, který má nahradit angličtinu a je velmi zjednodušení jak gramaticky, tak především obsahově, aby se vymýtily slova, která by mohla být proti Straně. Slovní zásoba se redukuje a každé slovo má jen jeden význam. Je to vlastně vize antiutopické společností, ve které vládne absolutní totalita. Každé individuální jednání či jen myšlení je trestné a je krutě trestáno, většinou smrtí.
Vlastní názor na knihu:
- Kniha se mi líbila, především dvě první části. Je to napsáno jako varování před totalitou, která stejně skoro v celé Evropě po jejím vydání nastala. Třetí část se mi moc nelíbila, protože byla jenom o mučení a obsahovala absurdní myšlenky, které se mi nelíbily. Určitě ji můžu doporučit každému, kdo se zajímá o historii anebo o totalitní režimy celkově. A trochu mě mrzel konec knihy, jelikož jsem stále doufal v nějaký aspoň rámcově pozitivní závěr.
