Jiří Orten – životopis

Jiří Orten (1919 – 1941) byl vynikající český básník židovského původu, jehož slibnou literární kariéru i život předčasně ukončila druhá světová válka a tragická nehoda. Vlastním jménem Jiří Ohrenstein, tvořil pod tíhou rasové perzekuce a svá díla musel vydávat pod různými pseudonymy. Jeho poezie, plná existenciální úzkosti, lásky i předtuchy smrti, patří k absolutním vrcholům české literatury 20. století.

 

Život a tragický osud

• Narodil se 30. srpna 1919 v Kutné Hoře jako Jiří Ohrenstein do rodiny židovských obchodníků s galanterií Eduarda a Berty Ohrensteinových.
• V letech 1929 až 1936 studoval na místní reálce, po maturitě se přesunul do Prahy, kde navštěvoval jazykovou školu a následně dramatickou konzervatoř.
• Aby se v Praze uživil, pracoval jako archivář pro karlínskou firmu Crediton.
• V roce 1936 mu zemřel otec a jeho starší bratr emigroval do Anglie, čímž na něj padla tíha péče o matku a malého bratra Zdeňka.
• Na konzervatoři stihl dokončit pouze tři ročníky, v roce 1940 byl z rasových důvodů vyloučen.
• Jako Žid měl zakázáno publikovat, proto svá díla vydával pod cizími jmény a pseudonymy, jako byli Karel Jílek, Václav Jílek či Jiří Jakub.
• Byl často napadán ve fašistickém tisku, což ho nutilo neustále měnit svá bydliště.
• Přes všechny zákazy se aktivně účastnil kulturního života, podílel se na přípravě recitačních večerů, studentského divadla a spolupracoval s časopisy Panoráma a Rozhledy.
• Své první básně otiskl v Mladé kultuře a Haló novinách, později přispíval do časopisů Hej rup!, Eva, Čteme a dalších.
• Měl zakázáno opouštět území Prahy a v této těžké době se musel rozejít se ženou, kterou bezmezně miloval, což vedlo k hluboce osamělému období jeho života.
• Společně s básníkem Hanušem Bonnem začal pracovat v Židovské náboženské obci.
• Jeho život vyhasl tragicky 1. září 1941 ve věku pouhých dvaadvaceti let, když ho srazila německá sanitka, jejíž posádka ho jako židovského občana odmítla ošetřit.

 

Literární styl a témata

• Jeho tvorba je hluboce poznamenána existenciální úzkostí, pocitem osamění a blížící se smrti, což pramenilo z jeho židovského původu v období protektorátu.
• V raných dílech se často objevují ostré kontrasty, například motivy lásky a zrady nebo války a naděje.
• Postupně se v jeho poezii začínají objevovat biblické motivy a původní láskyplný vztah ke světu se mění v beznaděj.
• Básně často reflektují jeho osobní tragédie, včetně nuceného rozchodu s milovanou ženou a ztráty otce.
• Ve svých vrcholných dílech mistrně prolíná hluboce soukromé prožitky s hrůzami války a rasové perzekuce.
• Jeho deníkové záznamy ukazují mimořádnou citlivost, sečtělost a schopnost hluboké sebereflexe i v těch nejtěžších životních situacích.

 

Literární dílo

Básnické sbírky a poezie

• Čítanka jaro (1939) – První vydaná kniha, kterou musel publikovat pod pseudonymem Karel Jílek. O vydání se zasloužila halasovská edice První knížky. Jednotlivé básně spolu vzájemně kontrastují a odráží se v nich láska i zrada, válka i naděje.
• Cesta k mrazu (1940) – Druhá básnická sbírka vydaná v nakladatelství Václava Petra. Začínají se v ní objevovat motivy z Bible. Původní láskyplný vztah se zde mění na beznaděj a silně se projevují prvky osamělosti.
• Jeremiášův pláč (1941) – Rozsáhlá báseň vydaná v rámci soukromého tisku Zdeňka Urbánka. Autor zde využil svůj další pseudonym Jiří Jakub.
• Ohnice (1941) – Básnická sbírka vydaná pod pseudonymem Jiří Jakub v rámci edičního plánu Melantrichu. Byla to poslední sbírka, která vyšla ještě za jeho života. Věnoval ji památce svého zemřelého otce. Mísí se zde básníkovo soukromí s obdobím války a objevuje se motiv předtuchy vlastní smrti.
• Elegie a Scestí (1946) – Básnická sbírka, kterou ještě stihl uspořádat sám Jiří Orten, avšak jejího vydání se nedožil. Vyšla až po osvobození.

 
Deníky a zápisky

• Deníky Jiřího Ortena (1958) – Soubor celkem tří deníků, které sám autor nazval Modrá kniha, Žíhaná kniha a Červená kniha podle barvy desek jednotlivých sešitů. Obsahují postřehy z let 1938 až 1941, básně, výpisky z četby a události z jeho života.

 

Deníky Jiřího Ortena a jejich význam

• Deníky si Jiří Orten vedl v období od 10. ledna 1938 až do svého osudného dne 30. srpna 1941.
• Sám autor je rozdělil a pojmenoval zcela prozaicky podle barvy desek sešitů na Modrou knihu, Žíhanou knihu a Červenou knihu.
• Záznamy poskytují unikátní vhled do nejrůznějších událostí z Ortenova života během protektorátu.
• Kromě běžných deníkových postřehů si do sešitů zapisoval také své nově vznikající básně a podrobné výpisky z četby, které se intenzivně věnoval.
• Kvůli nepřízni osudu a poválečné cenzuře mohly tyto nesmírně cenné literární a historické dokumenty vyjít knižně až v roce 1958.

 

Související autoři

Básníci protektorátu a existenciální poezie
 
František Halas

• Významný český básník, jehož edice První knížky pomohla Ortenovi vydat jeho prvotinu Čítanka jaro.
• Sdílel s Ortenem tragický pocit z doby a existenciální úzkost.

 
Ivan Blatný

• Básník a člen Skupiny 42, generační souputník Jiřího Ortena.
• Jeho poezie rovněž reflektovala úzkost, melancholii a pocit ohrožení tehdejší doby.

 
Kamil Bednář

• Český básník a překladatel, vůdčí osobnost literární skupiny Ohnice, která se zformovala kolem Ortenova odkazu.
• Věnoval se existenciální poezii a pocitům mladé generace zasažené válkou.

 

Citáty a úryvky

Sedmá elegie

Píšu vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.

 

Časté otázky k autorovi

Jaké bylo vlastní jméno Jiřího Ortena?
Vlastním jménem se jmenoval Jiří Ohrenstein.
 
Proč musel Jiří Orten vydávat svá díla pod pseudonymy?
Kvůli svému židovskému původu měl v období protektorátu zakázáno publikovat, proto využíval pseudonymy jako Karel Jílek, Václav Jílek nebo Jiří Jakub.
 
Jak Jiří Orten zemřel?
Dne 1. září 1941 ho v Praze srazila německá sanitka. Její posádka ho odmítla ošetřit, protože byl Žid. Zemřel ve věku pouhých 22 let.
 
Která sbírka vyšla jako poslední za jeho života?
Byla to básnická sbírka Ohnice, která vyšla v roce 1941 a kterou věnoval památce svého zemřelého otce.