Svatopluk Čech – životopis

Svatopluk Čech (1846 – 1908) byl významný český básník, prozaik a novinář. Proslavil se především svými fantastickými a satirickými příběhy o panu Broučkovi, ale také rozsáhlou epickou poezií. Svá díla často publikoval pod pseudonymy Nevolný a Volný.

 

Život Svatopluka Čecha

• Narodil se 21. února 1846 v obci Ostředek nedaleko Benešova do rodiny panského hospodářského správce a velkého českého vlastence Františka Jaroslava Čecha.
• Kvůli otcovu povolání se rodina musela často stěhovat, dětství tak prožil na Benešovsku v obcích Ostředek, Jezero, Střížkov, Postupce a v Litni.
• Vystudoval gymnázium v Praze a následně se rozhodl pro studium práv.
• Po absolutoriu se věnoval právnické praxi, v roce 1873 působil v advokátní kanceláři ve Slaném.
• Právnickou dráhu opustil v roce 1879, kdy se začal naplno věnovat literatuře a novinařině.
• Již od roku 1871 působil jako redaktor časopisu Světozor, v letech 1873 až 1876 pracoval v Lumíru a krátce se objevil i v Národních listech.
• Své texty a básně publikoval také v almanachu Ruch a v časopise Květy.
• Byl vášnivým cestovatelem, na svých cestách zavítal na Kavkaz, procestoval Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii a navštívil Paříž.
• V červenci 1890 byl zvolen členem České akademie věd a umění, ale o pět let později se svého členství sám vzdal.
• Patřil mezi uznávané spisovatele již za svého života. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka, na sklonku života se přestěhoval zpět do Prahy.
• Zemřel 23. února 1908 v Praze-Holešovicích a byl mu vypraven velkolepý pohřeb se vší slávou.
• Je pochován na Vyšehradském hřbitově, jeho hrob navrhl architekt Antonín Wiehl a zdobí jej portrétní socha v životní velikosti od Jakuba Obrovského.

 

Literární styl a témata

• Jeho básnická tvorba se vyznačuje výrazným rétorickým stylem a častým využíváním alegorických obrazů.
• Až do osmdesátých let 19. století bylo jeho dílo silně ovlivněno sociálními náměty.
• V pozdějším období se zaměřil na psaní politicky laděných básnických sbírek.
• Prozaická tvorba je z velké části tvořena povídkami, humoreskami a arabeskami.
• Romány psal spíše zřídka, přestože právě ty (zejména příběhy pana Broučka) mu přinesly největší slávu.
• Ve svých dílech často uplatňoval satiru, pomocí které kritizoval maloměšťáctví a národní neduhy.

 

Literární dílo

Poezie a eposy

• Adamité (1873) – epická báseň o sedmi zpěvech s historickou tematikou, poprvé vydaná v časopise Lumír.
• Čerkes (1875) – epos inspirovaný autorovými cestami, konkrétně návštěvou Kavkazu.
• Žižka (1879) – rapsodie, ve které vystupuje Jan Žižka jako vojevůdce odhodlaný bojovat proti Pražanům.
• Ve stínu lípy (1879) – idylický epos poprvé vydaný v časopise Květy, ve kterém autor vzpomíná na své dětství v Litni.

 
Próza a satirické povídky

• Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888) – fantastická povídka, ve které se pan domácí Brouček dostane na Měsíc, kde se setkává s Měsíčňany a je jimi zesměšňován.
• Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888) – druhá satirická povídka, v níž se pan Brouček ocitá v Praze den před bitvou na Vítkově. Chvíli se vydává za husitu, chvíli za katolíka podle toho, jak se mu to zrovna hodí, nad čímž Jan Žižka kroutí hlavou a říká, že není možné, abychom měli takové potomky.

 

Děj eposu Adamité

• Epos o sedmi zpěvech se věnuje náboženské skupině adamitů, která se osamostatnila pravděpodobně v roce 1420 a vyznávala mimo jiné mnohoženství, než ji roku 1421 zničil Jan Žižka.
• První zpěv vypráví o samotném vzniku adamitů a podrobně shrnuje jejich základní myšlenky a přesvědčení.
• Hlavními postavami druhého zpěvu jsou Adam a Henoch, kteří se vnitřně necítí být adamity a začínají tušit, že s touto vírou je něco v nepořádku.
• Třetí zpěv popisuje návrat adamitů z loupežné výpravy. Ačkoli běžně neberou zajatce, tentokrát udělají výjimku a přivedou krásnou kněžku Jitku, do které se Adam zamiluje.
• Ve čtvrtém zpěvu přichází na scénu adamitka Sulamit. Ta Adama miluje, a proto jí přítomnost krásné kněžky Jitky velmi vadí a žárlí na ni.
• V pátém zpěvu napětí vrcholí a Sulamit ze žárlivosti kněžku Jitku skutečně zabije.
• V šestém zpěvu Adam veřejně oznamuje, že již nechce být adamitou. Za to má být upálen na hranici spolu se Sulamit, která se kvůli němu také zříká adamitské víry.
• Hranice má být zapálena až po nadcházejícím boji s táborníky.
• V sedmém zpěvu táborníci bitvu vyhrají. Jan Žižka si všimne Adama a Sulamit čekajících na upálení.
• Adam Žižkovi vysvětluje, že není ani husita, ani adamit. Žižka na to reaguje přísnou větou: „Adamitů horší bludař jest.“ a nechá hranici s oběma milenci nemilosrdně podpálit.

 

Související autoři

Ruchovci a lumírovci
 
Josef Václav Sládek

• Básník, novinář a překladatel.
• Významný představitel lumírovců.
• Spoluzakladatel moderní české poezie pro děti.

 
Jaroslav Vrchlický

• Jeden z nejvýznamnějších českých básníků a překladatelů.
• Vůdčí osobnost lumírovců.
• Autor rozsáhlého díla Zlomky epopeje.

 
Eliška Krásnohorská

• Spisovatelka, básnířka a literární kritička.
• Představitelka ruchovců.
• Autorka libret k operám Bedřicha Smetany.

 

Slavné citáty a myšlenky

Z díla Adamité

„Adamitů horší bludař jest.“ (Jan Žižka)

 

Časté otázky k autorovi

Kdo byl Svatopluk Čech?
Svatopluk Čech byl významný český básník, prozaik a novinář 19. století, známý především svými satirickými povídkami o panu Broučkovi.
 
Jaká jsou nejznámější díla Svatopluka Čecha?
Mezi jeho nejznámější díla patří Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století, a eposy Ve stínu lípy či Adamité.
 
Pod jakými pseudonymy Svatopluk Čech tvořil?
Svá díla často vydával pod pseudonymy Nevolný a Volný.