Jméno: Svatopluk Čech
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Svatopluk Čech byl známý český básník, prozaik a novinář. Jeho nejdůležitějším dílem se staly tak trochu fantastické příběhy pana Broučka. Své práce také často vydával pod pseudonymy Nevolný a Volný.
Život
Svatopluk Čech se narodil 21. února 1846 v obci zvané Ostředek, která se nachází poblíž Benešova. Zemřel 23. února 1908 v Praze-Holešovicích. Dnes je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Otec Svatopluka Čecha (František Jaroslav Čech) byl velký český vlastenec. Pracoval jako panský hospodářský správce. Jak povolání, tak i vlastenectví otce bylo důvodem, proč se rodina musela často stěhovat. Své dětství tedy Svatopluk Čech prožil na Benešovsku, a to v obcích Ostředek, Jezero, Střížkov, Postupce a v Litni.
Svatopluk Čech studoval v pražském gymnáziu a později se dal na studium práv. Po ukončení studia se věnoval právnické praxi (roku 1873 v advokátní kanceláři ve Slaném), a to až do roku 1879, kdy se začal věnovat literatuře. Přesto však již od roku 1871 působil jako redaktor Světozoru. Od roku 1873 do roku 1876 pak pracoval jako redaktor v Lumíru a velice krátce se objevil také v Národních listech. Mimo to psal také do almanachu Ruch a časopisu Květy.
3. července 1890 byl zvolen členem České akademie věd a umění, avšak o pět let později se svého členství sám vzdal.
Kromě toho, že se věnoval literatuře, byl Svatopluk Čech také vášnivým cestovatelem. Na svých cestách zavítal až do Kavkazu, ale procestoval také Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii a Paříž.
Svatopluk Čech patřil mezi uznávané spisovatele již za svého života. Od roku 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka, na konci života se ale přestěhoval do Prahy. Po jeho smrti mu byl připraven opravdu veliký pohřeb se vší slávou. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově, hrob mu navrhnul architekt Antonín Wiehl, který se pyšní portrétní sochou v životní velikosti (jejím autorem je Jakub Obrovský).
Dílo
Jak už bylo řečeno, Svatopluk Čech působil v celé řadě časopisů a novin. Jeho básně používaly rétorický styl a alegorické obrazy. Až do osmdesátých letech bylo jeho dílo ovlivněno sociálními náměty, poté pak psal sbírky politické. Jeho tvorba je z velké části tvořena povídkami, humoreskami a arabeskami. Romány psal zřídka – ačkoli právě ty ho proslavily.
Adamité
Tato epická báseň poprvé vyšla v roce 1873 v časopise Lumír. Jedná se o epos o sedmi zpěvech s historickou tématikou. Adamité patřili do náboženské skupiny, která se osamostatnila pravděpodobně v roce 1420. Zajímavostí je, že adamité vyznávali mnohoženství. Tuto skupinu roku 1421 zničil Jan Žižka. První zpěv vypráví o vzniku adamitů a shrnuje jejich základní myšlenky. Hlavními postavami druhého zpěvu jsou Adam a Henoch, kteří se necítí být adamity a cítí, že s touto vírou je něco v nepořádku. Třetí zpěv vypráví o návratu adamitů z loupežné výpravy. Ačkoli neberou zajatce, nyní udělaly výjimku – s krásnou kněžkou. Adam se do ní zamiluje. Ve čtvrtém zpěvu přichází na scénu Adamitka Sulamit, která miluje Adama, a proto jí přítomnost krásné kněžky Jitky vadí. V pátém zpěvu Sulamit skutečně Jitku zabije. V šestém zpěvu Adam oznamuje, že již nechce být adamitou, má být proto upálen. Spolu se Sulamit, která kvůli Adamovi také již nechce být Adamitkou. Hranice má být zapálena až po boji s Táborníky. V sedmém zpěvu vyhrají bitvu táborníci. Žižka si všimne Adama a Sulamit. Adam vysvětluje, že není ani husita, ani Adamit, načež Žižka reaguje větou: „Adamitů horší bludař jest.“ A nechá hranici podpálit.
Čerkes
Tento epos vznikl v roce 1875. Svatopluk Čech se v něm inspiroval svými cestami – konkrétně Kavkazem.
Žižka
Tato rapsodie byla vydána roku 1879. V ní vystupuje Jan Žižka jako vojevůdce, který je odhodlaný bojovat proti Pražanům.
Ve stínu lípy
Tento idylický epos byl poprvé vydán v roce 1879 v časopise Květy. Svatopluk Čech zde vzpomíná na své dětství v Litni.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Tato povídka byla vydána roku 1888. Má fantastický námět, kdy se pan domácí Brouček dostane na Měsíc. Setkává se s Měsíčňany, je zde zesměšňován.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
Jedná se o druhou satirickou povídku s hlavní postavou pana Broučka. Ta byla vydána v taktéž v roce 1888. Tentokrát se pan Brouček ocitá v Praze den před bitvou na Vítkově. Chvíli se vydává za husitu, chvíli za katolíka – jak se mu to zrovna hodí. Jan Žižka nad tím kroutí hlavou a říká, že není možné, abychom měli takové potomky.
