Percy Bysshe Shelley – životopis

Percy Bysshe Shelley (1792 – 1822) byl anglický romantický básník, který je považován za jednoho z největších lyrických básníků v historii anglické literatury. Jeho život byl poznamenán vzpourou proti společenským konvencím a autoritám, což se silně promítlo i do jeho tvorby plné ideálů svobody, lásky a politické reformy.

 

Život Percyho Bysshe Shelleyho

• Narodil se 4. srpna 1792 na Field Place nedaleko Horshamu v Sussexu jako první syn bohatého zemského panoše.
• Jeho otec byl tvrdý a prakticky smýšlející muž, což v Shelleyem zažehlo plamen protestu.
• Během studií v Etonu (1804–1810) si pro svou povahu vysloužil přezdívku „Šílený Shelley“.
• V Oxfordu, kde studoval pouze jeden rok (1810–1811), se seznámil s Thomasem Jeffersonem Hoggem.
• Společně s Hoggem vydal provokativní pamflet nazvaný „O nezbytnosti ateismu“, který byl projevem jejich odporu proti autoritářství.
• Kvůli pamfletu byli oba studenti vyloučeni z univerzity, což jen posílilo Shelleyho vzpouru proti zavedenému řádu.
• V létě 1811 se oženil s šestnáctiletou Harriet Westbrook a pozval Hogga, aby s nimi sdílel domácnost, což mělo být zhmotněním jeho ideálu svobody v lásce.
• Po neshodách s manželkou se odstěhoval do Keswicku. Na začátku roku 1812 se aktivně zajímal o irské záležitosti jako projev touhy po politické reformě.
• V létě 1814 se sblížil s Mary Godwinovou, dcerou filozofa Williama Godwina, a v červenci s ní a její nevlastní sestrou Claire Clairmontovou odjel z Anglie.
• Po smrti své první manželky Harriet, která pravděpodobně spáchala sebevraždu, mu byla odepřena péče o jejich dvě děti.
• Následně se oženil s Mary Godwinovou, budoucí autorkou Frankensteina.
• V březnu 1818 Shelleyovi, doprovázeni Claire Clairmontovou, natrvalo opustili Anglii a usadili se v Itálii, kde vznikla převážná část jeho básnické produkce.
• Zemřel tragicky 8. července 1822 ve věku 29 let, když se utopil v zálivu Spezia poblíž Lerici v Itálii.

 

Styl a hlavní témata

• Jeho tvorba je charakteristická jako vysoce lyrická a filozoficky založená.
• Ústředním motivem je vzpoura proti tyranii, autoritářství a společenským konvencím.
• Často se zabývá tématy politické a sociální reformy, svobody a spravedlnosti.
• Ve svých dílech zkoumá ideály svobodné lásky a hlubokých mezilidských vztahů.
• Využívá alegorii a symboliku k vyjádření složitých myšlenek o lidstvu a vesmíru.
• Věřil v existenci všudypřítomné neosobní energie či „ducha“, který může lidstvo dovést k utopii, pokud není zkažen touhou po moci.
• Analyzuje tragickou ironii a konflikt mezi idealismem a drsnou realitou světa.
• Jeho pozdější díla ukazují vyspělý náhled na složitou souhru dobra a zla a na nutnost přijetí lidských omezení jako krok k moudrosti.
• Inspiraci čerpal z přírody, kterou vnímal jako zdroj krásy, harmonie a morální síly.
• Často se obracel k mytologickým příběhům, aby jejich prostřednictvím sdělil univerzální pravdy o lidské existenci.

 

Výběr z díla

Básnická tvorba a dramata

• Královna Mab (1813) – Mladistvý alegorický román, ve kterém autor představuje svou touhu po politické reformě. Dílo obsahuje zárodek jeho zralé filozofie o všudypřítomné neosobní energii ve vesmíru, která může lidstvo dovést k utopii.
• Alastor (1815) – Dvojznačná báseň a dialektická analýza tragické ironie, dnes považovaná za jeho první velké dílo. Zachycuje básníka rozpolceného mezi extrémním idealismem a vědomím, že povaha světa a člověka vylučuje dosažení nejvyšších cílů. Dílo představuje klíčovou fázi v autorově vývoji.
• Mont Blanc (1816) – Působivé vyjádření autorovy víry ve věčný a benevolentní „duch“, který je skrytým zdrojem nádhery a harmonie v přírodě i morální aktivity v člověku.
• Hymna na krásu inteligence (cca 1816) – Báseň, která podobně jako Mont Blanc oslavuje základní víru v benevolentní sílu prostupující vesmírem.
• Vzpoura Islámu (1817) – Ambiciózní báseň, kde alegorický didaktismus ustupuje propracované symbolice. Téma lásky mezi mužem a ženou je vetkáno do širšího boje za lidské bratrství. Ačkoli dílo končí katastrofou, odráží vyspělý náhled na souhru dobra a zla a ukazuje mučednictví jako vítězství ducha.
• Odpoutaný Prométheus (1818–1819) – Lyrické mytické drama, v němž autor citlivěji a komplexněji sděluje základní pravdy o tyranii, svobodě a vykoupení lidstva, které dříve vyjádřil ve Vzpouře Islámu.

 

Související autoři

Anglický romantismus (2. generace)
 
Lord Byron

• Současník a přítel Shelleyho, další klíčová postava anglického romantismu, známý pro své epické básně a bouřlivý život.

 
John Keats

• Představitel druhé generace anglických romantiků, proslulý svými smyslovými ódami a sonety.

 
Mary Shelley

• Manželka Percyho Shelleyho a významná spisovatelka, autorka gotického románu Frankenstein.

 
William Godwin

• Shelleyho tchán, politický filozof a spisovatel, jehož myšlenky o spravedlnosti a svobodě měly na Shelleyho velký vliv.

 

Citáty

Z eseje „Obrana poezie“

Básníci jsou neuznanými zákonodárci světa.

 

Časté otázky k autorovi

Kdo byl Percy Bysshe Shelley?
Percy Bysshe Shelley byl anglický romantický básník, dramatik a esejista, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších lyrických básníků v anglické literatuře. Byl klíčovou postavou druhé generace romantiků.
 
Proč byl Percy Bysshe Shelley vyloučen z Oxfordské univerzity?
Byl vyloučen v roce 1811 poté, co spolu s přítelem Thomasem Jeffersonem Hoggem anonymně vydal a distribuoval radikální pamflet nazvaný „O nezbytnosti ateismu“ a odmítl se od něj distancovat.
 
Jaká jsou nejznámější díla Percyho Bysshe Shelleyho?
Mezi jeho nejznámější díla patří lyrické drama „Odpoutaný Prométheus“, filozofická báseň „Alastor“, politická alegorie „Vzpoura Islámu“ a mnoho kratších lyrických básní jako „Óda na západní vítr“.