Jméno: Percy Bysshe Shelley
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Anglický romantický básník je jedním z největších lyrických básníků v historii anglické literatury.
Život
Percy Bysshe Shelley se narodil na Field Place nedaleko Horshamu v Sussexu, 4. srpna 1792. Zemřel 8. července 1822 ve věku 29 let v italském městě La Spezia. Byl prvním synem bohatého zemského panoše. Jeho otec byl tvrdý, prakticky smýšlející muž, což v synovi vyvolalo nejprve plamen protestu, který v průběhu let, kdy studoval v Etonu (1804-1810), mu vynesl přezdívku „Šílený Shelley“.
V průběhu svého prvního a jediného roku studií v Oxfordu (1810-1811) se seznámil s mladíkem jménem Thomas Jefferson Hogg, se kterým vydal provokativní pamflet nazvaný O nezbytnosti ateismu. Jejich „ateismus“ byl o něco víc než jen hieroglyf, který připomínal jejich obecný odpor proti autoritářství. Nicméně, oba studenti byli z univerzity vyloučeni.
Tato událost pouze zintenzivnila jeho vzpouru proti přijatým pojmům práva a pořádku, a to jak v jeho soukromém životě, tak v politice.
V létě 1811 se setkal a oženil s šestnáctiletou Harriet Westbrook. Pozval Hogga, aby s nimi sdílel domácnost, což se ale novomanželce nelíbilo, tak se s ní odstěhoval Keswicku. Tento jeho trojúhelníkový vztah měl být pravděpodobně způsobem, jak zhmotnit jeho vznešený ideál svobody v lásce a sounáležitosti v lidských vztazích.
V prvních měsících roku 1812 dokázal více než teoretický zájem o irskou záležitosti, další projev jeho touhy po politické reformě.
V létě 1814 cestoval za Godwinem, jeho dluhy i jeho dcerou Mary. Na krátký čas básník zvažoval, že se usadí s oběma – s Mary (jako se sestrou) a Harriet (jako s manželkou), avšak to se nakonec nestalo. V červenci už ale odjíždí s Mary i její nevlastní sestrou Claire Clairmontovou.
Po smrti manželky (pravděpodobně spáchala sebevraždu) mu byla odepřena péče o jejich dvě děti. Poté se oženil s Mary Godwinovou. V březnu 1818 Shelleyovi (ještě doprovázení Claire Clairmontovou) opustili Anglii, a nikdy už se nevrátili. Převážná část produkce básníka vznikla v Itálii. Právě v tomto státu v zálivu Spezia blízko Lerici se 8. července 1822 utopil.
Dílo
Královna Mab
V díle z roku 1813 se autor pokouší sdělit svůj pohled na touhu po politické reformě, ale i jiná témata. Je to mladistvý alegorický románek, který obsahoval i zárodek zralé filozofie – ontologický názor, že ve vesmíru je všudypřítomná neosobní energie, která, pokud není zvrácena lidskou touhou po moci, může vést lidstvo k utopii.
Alastor
Na podzim 1815 je dvojznačná báseň, dialektická analýza tragické ironie. V době, kdy vyšla nevzbudila téměř žádnou pozornost, nicméně dnes ji považujeme za básníkovo první velké básnické dílo. Básník je zachycen mezi pouty extrémního idealismu a jeho uvědoměním, že samotná povaha člověka a světa vylučuje dosažení jeho nejvyššího účelu. Alastor představuje přechodnou, ale nezbytnou fázi v autorově vývoji. Proto se vrátil s neochvějným odhodláním k dvojímu básnickému úkolu definovat romantický ideál univerzální harmonie a snahy o nastolení vlády lásky a svobody v lidské společnosti.
Mont Blanc (1816)
Hymna na krásu inteligence
Obě básně představují působivé prohlášení autorovy základní víry ve věčný, benevolentní „duch“, skrytý zdroj nádhery a harmonie v přírodě a morální aktivity v člověku.
Vzpoura Islámu
Během jara a léta 1817 vznikla autorova nejambicióznější báseň. V této práci surový alegorický didaktismus královny Mab ustoupil k opravdové, i když občas stále turgidní symbolice. Téma lásky mezi mužem a ženou bylo výstižně tkané do širšího vzoru lidské lásky inspirovaného boje o bratrství. Stejně jako francouzská revoluce, jejíž neúspěch dlouho předurčoval básníka, vzpoura islámu končí katastrofou. Básník však nyní dospěl k vyspělému náhledu, nepřítomnému v Alastoru, do složité souhry dobra a zla. Uznání jeho hranic člověkem je prvním krokem k moudrosti a vnitřní svobodě; mučednictví nekončí nadějí, protože je vítězstvím ducha a životně důležitým zdrojem inspirace.
Odpoutaný Prométheus
Dílo vzniká v letech 1818-1819 a autor se obrátil k mytickému dramatu, aby citlivěji a komplexněji sdělil základní pravdu, která byla vyjádřena narativní technikou vzpoury islámu.
