Kniha: Už hořela, když jsem si do ní lehal
Autor: Robert Fulghum
Přidal(a): LucieZ
Robert Fulghum
5) Informace o životě autora:
Robert Fulghum(*4.června 1937, Texas – Waco)
- americký spisovatel, unitářský pastor, filozof,učitel, zpěvák malíř
- člověk mnoha povolání a schopností
- popularitu si získal především svými knížkami s drobnými úvahami
- několikrát navštívil Česko
9) Autorský styl:
- autobiografie
- krátké povídky k zamyšlení
- humorné příhody
Literárně-historický kontext
4) Zařazení do období:
6) Zařazení do kontextu: jeho druhé dílo v pořadí
7) Ostatní tvorba autora:
- Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce (1988)
- Od začátku do konce (1995)
- Co jsem to proboha udělal (2007)
- Drž mě pevně, miluj mě zlehka (2011)
16) Společensko–historické pozadí:
– Vliv Ameriky (60.léta, zen-buddhismus, hnutí hippies)
Rozbor díla: Už hořela, když jsem si do ní lehal
TŘEBA JE TO JEN SLON (1991)
(Poznámka: Obsah tohoto rozboru odpovídá knize „Třeba je to jen slon“ (v originále „Uh-Oh“), nikoliv chybě uvedenému dílu „Už hořela, když jsem si do ní lehal“.)
1) Literární druh: epika
2) Literární forma: próza
3) Literární žánr: povídky (příběhy s jednoduchým dějem a několika postavami, jejichž charakter se nevyvíjí, bývají zakončeny pointou)
8) Typ vypravěče: ich-forma
10) Charakteristika hlavních postav: v této knize vystupují postavy, které Fulghum poznal ve svém životě a nějakým způsobem ho inspirovaly…
11) Stručný děj:
název pochází z první povídky o muži, který si lehl do hořící postele a na otázku, jak došlo k požáru, odpovídá: „Já nevím. Už hořela, když jsem si do ní lehal.“ Autor se zamýšlí nad tím, proč se lidé chovají tak, jak se chovají, a jestli člověk vlastně sám svému jednání rozumí
- JOHN PIERPONT ZEMŘEL O neúspěšném muži, který nikdy nic „nedokázal“, avšak složil písničku Rolničky, kterou si zpívají miliony lidí na světě. To je ohromný úspěch.
- TA LEPENKOVÁ KRABICE Povídka o obyčejných věcech v lepenkové krabici, která dala dcera Fulghumovi do práce s pocitem, že mu dává své nejdražší poklady. Fulghum to nepochopil a věci vyhodil. Když mu došlo, že to bylo to nejcennější, co dcerka má a že mu v té lepenkové krabici dala lásku, vrátil se a vytahal věci z koše.
- KDYŽ JE NÁDOBÍ UMYTÉ O tom, jak dospělí musí dělat „špinavé a nechutné“ věci. „A vynášet odpadky tohoto života je podmínkou vstupu do lidského společenství.“
– MŮJ SYN JE MÁMOU
Úvaha o dni matek a několik mateřských rad od otce:
- Děti nejsou pejsek na hraní.
- Život, který prožívají, a život, který vy si myslíte, že prožívají – to není totéž.
- Neberte si, co vaše děti dělají, moc osobně.
- Neveďte si o nich nějaké dlouhé záznamy – nejlepší je krátká paměť.
- Ze špíny a nepořádku vyrůstá pohoda.
- Po pubertě do jejich pokoje nesmíte.
- Nesnažte se míchat do jejich přátelství a lásek – leda by vás k tomu vyzvaly.
- Nic si nedělejte z toho, že nikdy neposlouchají, co říkáte, zamyslete se nad tím, že vás neustále pozorují.
- Učte se od nich – mají toho hodně, co vás můžou naučit.
- Mějte je hodně dlouho rádi; nechte je brzy odejít.
– ŘECKÁ FILOZOFIE ŽIJE
Nikdo nedokáže odpovědět, co je smyslem života, ale jeden Řek otázku zodpověděl. Našel kousky rozbitého zrcátka a poskládal je dohromady. Odrážel světlo do tmavých míst, kam se slunce nedostane. A tohle je pro něj smysl života.
12) Jazykové prostředky: dílo je psáno spisovně, občas se zde objevují hovorové výrazy
13) Kompozice (výstavba textu): chronologicky
14) Kapitoly, odstavce, verše, dějství, scénické poznámky, apod.:
povídky nemají název, názvy suplují první slova povídky
15) Doba a místo děje: USA, 2.pol. 20.století, píše příběhy ze svého života
17) Téma celého díla a téma výňatku: úvahy o lidech, společnosti, nejobyčejnějších věcech, rodině, vztazích, vědě, smyslu života, důležitosti
18) Hlavní myšlenka:
- bourá předsudky, hodnotí lidi podle svých (ne společenských) kritérií
- lidskost, porozumění, svoboda, nekonvenčnost, rovnost mezi lidmi
- vidí v člověku to lepší
- láska vítězí nad společností
19) Inspirace pro další autory:toto dílo neinspirovalo žádné další autory
