
Kniha: Havran
Autor: Edgar Allan Poe
Přidal(a): janvalis
Edgar Allan Poe (1809 – 1849)
- Poe se narodil kočovným hercům na počátku 19. století
- Otec opustil matku, a ta zemřela na tuberkulózu
- Nechala tři potomky, včetně Edgara Allana Poa
- Poa se ujali majitelé tabákové společnosti Allanovi, po kterých získal prostřední jméno
- K matce měl velmi vřelý vztah, ale k otci nikoliv
- Otec si o Edgarovi myslel, že je to spratek
- Již v dětství ale Edgar píše své první básně
- Edgar studoval literaturu na univerzitě ve Virginii
- Začal mít ale problémy s alkoholem a gamblerstvím
- Byl vyloučen – rozpor s otcem
- V dluzích odešel na vojenskou školu, kde pokračoval v psaní literatury
- Poté co byl i odsud vyloučen, se zúčastnil literární soutěže, ve které uspěl
- Později získal místo v místních novinách a později se stal jejich šéfredaktorem
- Oženil se se svou mladou sestřenicí, která ale zemřela po deseti letech manželství
- Edgar Allan Poe se stává závislým na alkoholu a drogách
- V opojených stavech píše díla jako Havran
- Nečekaný úspěch – ohromil
Další díla:
- Kromě básně Havran, napsal Poe povídku Jáma a kyvadlo
- Předznamenává také detektivní příběhy svými Vraždami v ulici Morgue
- Kromě detektivních příběhů představuje Americe anglický horor, gotické příběhy a sci-fi
Literárně-historický kontext
Kontext:
- V první polovině 19. století je ve světě oblíbená romantická literatura
- I když v Americe ji přebíjela literatura americké renesance
- Romantismus se staví proti předchozímu klasicismu
- Proti velkolepému hrdinovi staví romantického hrdinu
- Rozervaného vyděděnce, často s tragickým osudem
- Proti klasicistní racionalitě staví emocionalitu
- Mezi typické romantické autory patří Lord Byron a Walter Scott z Velké Británie, Nikolaj Sergejevič Puškin z Ruska, Victor Hugo z Francie, nebo z českých autorů Karel Hynek Mácha nebo Karel Jaromír Erben
- V neposlední řadě Edgar Allan Poe
- I když ten by se mohl řadit i do gotického stylu
- Britský směr vycházející z romantismu
- Hororové prvky, otázka smrti, noční můry
- I když ten by se mohl řadit i do gotického stylu
- V českých zemích byl romantismus obohacen o Národní obrození
- To byla snaha o to, aby se z češtiny opět stal jazyk vzdělanců
- Zároveň mělo motivovat Čechy k národnímu uvědomění
- Mezi obrozence patří romantičtí autoři – zmíněný Erben, Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová
Rozbor díla: Havran
- Havran je veršované lyricko-epické dílo
Jazyk a styl:
- Psáno v ich-formě
- Chronologicky řazeno
- Střídání délky veršů
- 8, 7 a půl, poslední vždy 3 a půl trochejské stopy
- Metafory
- rým: ABCBBB – navíc v angličtině vždy -OR – podobný zvuk jako vydává krkavec (americký symbol pro našeho havrana)
Děj:
- Muž o půlnoci čte svazky, snaže se zapomenout na svou mrtvou milou
- téměř usíná
- probouzí ho klepání na dveře
- zamýšlí se a jde otevřít
- Nikdo tam není a muž přemýšlí, zda to nebyla Leonora – mrtvá milá
- Poté jde zpět, ale zaslechne šelest pod okny a jde se podívat
- Otevře okno a do domu mu vlítne havran, usadí se na bustě Pallady (socha bohyně Pallas Athény)
- muž je nejdřív pobaven
- Poté vede monology, ptá se havrana na otázky
- ten mu odpovídá “už nikdy více”
- Přesto, že muž ví, co mu havran odpoví, se ptá dál
- Zda se setká se svou milou, zda najde klid po smrti, jestli vůbec ještě odletí – odpověď vždy “nikdy více”
- snaží se havrana vyhnat, ale bez úspěchu
- Tak báseň končí, havran zůstává a muž je ponechán útrapám
Interpretace:
- Havran je v podstatě založen na opakování motivů. Vedle slovního spojení “nikdy více”, je tu havran, otázka smrti, peklo apod., Leonora – ztracená láska, potažmo socha Pallas Athény.
- Nikdy více opakuje havran vždy, když něco řekne. Vždy, když je tedy zapojen mužem do konverzace. Zezačátku to bylo nevinné, ale ke konci z toho muž šílel. Přesto, že havran neuměl říct nic jiného, pokaždé se ho ptal muž znovu. Jak říkal Einstein – šílenství je opakování stejné věci dokola a očekávání jiného výsledku. Muž doufá v jinou budoucnost, ale pokaždé, když mu havran odpoví nikdy více, ztrácí naději. Opakování slov „nikdy víc“ (v originále „Nevermore“) funguje v básni jako refrén. Právě jeho překlad je velkým oříškem pro desítky překladatelů v Čechách, kteří se pokusili Havrana přeložit. Mezi nejznámější patří verze od Jaroslava Vrchlického nebo Vítězslava Nezvala. To sousloví musí říkat, že vše končí, nikdy již to nenastane. Ani smrt není předělem.
- Stejně tak Raven – krkavec, byl přeložen jako havran. Havran je totiž odjakživa vyslancem smrti. Předzvěstí něčeho zlého. Ovšem zde nic nedělá, pouze říká jedno slovo (v originálu). Nejspíše je to mužova paranoia, která vidí v havranovi něco více. A něco od něj očekává. Stejně jako očekává Leonoru, když otvírá dveře, i když ví, že je mrtvá. Zoufalství muže tak naplnilo, že přestal vnímat, co je reálné a co není. Jedinou jeho touhou bylo zbavit se toho zoufalství a tak hledal jakékoliv východisko, ať bylo reálné, či ne. Bohužel, jeho obavy, potvrzené havranem, se naplnily a muž byl ponechán svému zoufalství, bez vidiny změny. Hlavní motiv – psychologický vývoj zoufalství muže.