Havran – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Havran

Autor: Edgar Allan Poe

Přidal(a): Markét

 

PŘELOŽIL: Vítězslav Nezval

ŽÁNR: Balada

BLIŽŠÍ ZAŘAZENÍ: Evropský Romantismus (USA) -> konec 18. – 1. pol. 19. stol.

 

Další díla:

Tamerlan a jiné básně, Zánik domu Usherů, Jáma a kyvadlo

 

Autoři období:

 

EVROPSKÝ ROMANTISMUS

  • ideály osvícenství a Velké francouzské revoluce, myšlenky rovnosti, volnosti, bratrství, feudalismus -> změna na osvícenský absolutismus, sílí svobodomyslné myšlenky, nacionalismus, národně osvobozenecké hnutí, ve všem rozhodují peněžní vztahy

 

LITERATURA

  • obdiv k lidové poezii, znaky: souměrnost, vyrovnanost, bizarnost, zvláštnost, harmonie kontrastů, autor nezobrazuje celou skutečnost, vybírá jen pro něj podstatné, subjektivní přístup, vtělesňuje se do hlavní postavy, duševní stavy a citová hnutí, archaismy, lidová mluva, cílem je ohromit posluchače

 

ROMANTICKÝ HRDINA

  • většinou splývá s autorem, člověk, který má výjimečné poslání, které nemůže uskutečnit, konflikt s dobou, osamělý, nikdo mu nerozumí, vyhraněný individualista, únik hledá v protispolečenském gestu (násilný čin, revoluce)

 

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

  • Ø nejpopulárnější báseň ( lyricko – epická báseň)
  • smrt, antika, nadpřirozenost, personifikace, osamělost, ichforma, zvukomalba

 

Fabule:

Osamělý muž trpí horečkou a mučivými vzpomínkami na zemřelou dívku Lenoru. Vypravěče vystraší půlnoční šramot, který způsobuje havran, který vletí do jeho pokoje a znepokojuje muže svou záhadností. Na všechny otázky odpovídá jedním slovem – never more = nikdy víc. Mužův neklid se stupňuje v paniku a posléze v hrůzu. Snaží se havrana vyhnat, ten ale zůstává na svém místě. V závěru vypravěč metaforicky konstatuje, že krkavec už nikdy neodletí z jeho duše.

 

Charakteristika postav:

  • Muž – vystrašený, nemocný vdovec, pesimistický, nostalgický

 

Doba děje:

  • Půlnoc

 

Místo děje:

  • Místnost – pokoj muže

 

TEMATICKÝ PLÁN:

· Hlavní téma: Hrdinův smutný úděl

· Vedlejší téma: Samota

· Motivy: Smrt, smutek, antika, noc, chlad, temný pokoj

 

KOMPOZIČNÍ PLÁN:

· Počet částí: 18 slok

· Postup: chronologický, řetězový, retrospektivní

· Kontrast: bouřka X klid v pokoji

· Prostředky kompoziční výpravy: gradace – není (ale stoupá a klesá napětí)

– nestejně dlouhý verš, ale je zde rytmus

 

JAZYKOVÝ PLÁN, JAZY AUTORA:

· Spisovnost: jazyk archaický, knižní, básnický

· Tropy: personifikace, přirovnání, metonymie

· Figury: časté opakování slov – never more, anafora, epizeuxis

· Větný typ: vícečlenné, oznamovací, zvolací věty, přímá řeč

 

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Báseň se mi četla velmi dobře, jemný depresivní ráz, který chvílemi působil negativně ve mně chvílemi vzbudil děsivý dojem, ale v závěru se mi moc líbila.

 

Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí

vstoupil starodávný (3) 2)havran (6) z dob, jež jsou tak záslužné (3);

bez poklony, bez váhání, vznešeně (3) jak pán či paní

usadil se znenadání (3) v póze velmi výhružné (7)

na poprsí 3)Pallady – a v póze velmi výhružné (7)

si sedl jen a víc už ne. (5)

 

Pták v svém ebenovém zjevu (2) ponoukal mne do úsměvu

vážným, přísným chováním, jež bylo velmi vybrané –

“ač ti lysá chochol v chůzi (2), jistě nejsi havran hrůzy,

jenž se z podsvětního (3) šera v bludné pouti (1) namane –

řekni mi své pravé jméno,4)plutonovský (4) havrane!” –

Havran děl: “Už víckrát ne.” (5)

 

“Proroku (1),” dím, “mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,

synu podsvětí (1), a přece, proroku (1), pojď hádat mně –

statečně, byť opuštěný žiji (1) zaklet v této zemi,(2)

dům mám hrůzou obklíčený (2), zda tvá věštba uhádne (7),

zdali najdu balzám v smrti (1), zda tvá věštba uhádne (7)” –

havran dí (8): “Už víckrát ne.”(5)

 

“Proroku (1),” dím, “mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,

při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne, (9)

rci té duši, jež žal tají (1), zdali aspoň jednou v ráji (9)

tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine, (7)

jasnou (3) dívku Lenoru, kdy v náruči své (9) přivine” (7)-

havran dí (8): “Už víckrát ne.” (5)

 

“To řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení,

táhni zpátky do bouře a do podsvětí (1), satane! –

nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři,(2)

neruš pokoj mého stáří, opusť sochu havrane! (7)

Vyndej zobák z mého srdce,(2) opusť sochu, havrane!” (7)

Havran dí (8): “Už víckrát ne.” (5)

 

Pak se klidně uvelebí, stále sedí, stále sedí,

jako ďábel na bělostných (3) ňadrech Pallas Athéné (4);

oči v snění přimhouřeny na pozadí bílé stěny,

lampa vrhá beze změny jeho stín (8) jímž uhrane, (7)

a má duše z toho stínu (8), jímž mne navždy uhrane, (7)

nevzchopí se (8) – víckrát ne. (5)

 

Znaky romantismu (1), metafora (2), epiteton ornans (3), návrat k antice (4), refrén (5), symbolika (6), epifora (7), personifikace (8), náboženství (9)





Další podobné materiály na webu: