Jméno: Aristofanés
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Představitel antického dramatu, jeden z nejvýznamnějších autorů řecké komedie. Ve svých hrách prostřednictvím humoru a satiry upozorňoval na některé špatné lidské vlastnosti a společenské nedostatky. Byl velmi kritickým pozorovatelem své doby.
Život
Aristofanés se narodil kolem roku 445 př. n. l. v Athénách. O jeho životě se nedochovalo příliš mnoho informací. Jeho otec Filippos pravděpodobně patřil ke střední vrstvě a to mu umožnilo studovat a získat dobré znalosti literatury, především Homéra, ale i dalších básníků a také autorů řecké tragédie. Vyrůstal v době rostoucí slávy Athén, ale tato prosperita byla narušena vypuknutím peloponéské války, kolem roku 430 zažil také morovou epidemii. Již v mládí začal psát komedie s mnoha různými tématy, například komedie o politice a společenských problémech, ale také lyrické fantazie a satiry na vládnoucí politiky a athénský způsob života. Údajně za svůj život napsal celkem čtyřicet čtyři her, do dnešní doby se jich ale dochovalo pouze jedenáct. V nejrůznějších athénských divadelních soutěžích věnovaných bohu Dionýsovi, se několikrát umístil na předních místech. Jeho tři synové Ararós, Filippos a Nikostratos byli rovněž autory komedií.
Aristofanés byl přesvědčen o morálním a vzdělávacím účelu divadla, ve svých hrách si tak kladl za cíl vzdělávat občany a zároveň dávat jim určité politické rady. Ve svém postoji k politice i k novým tendencím v kultuře byl poměrně konzervativní. Hlavním prvkem většiny Aristofanových politických komedií byla satira, pomocí níž veřejné osoby zesměšňoval. Cílem bylo vyvolat v obecenstvu nedůvěru vůči nim či k jejich názorům. Dalším typickým rysem jeho komedií je také jazykový humor, především vtipy, slovní hříčky či rozmanité komické historky. V této souvislosti je ale problémem překlad jeho her do cizích jazyků, neboť jeho slovní hříčky jsou často nepřeložitelné. Během svého života byl váženým občanem, o čemž svědčí i úřad prytana, který zastával. Aristofanés zemřel v Aténách přibližně roku 386 př. n. l.
Dílo
Žáby
Jedna z nejznámějších her, ve které Aristofanés kritizuje Eurípida, autora řeckých tragédií. Kritizuje především skutečnost, že postavy v Eurípidových dílech jednají samy za sebe, a Eurípidés tím tak porušuje víru v to, že o osudu lidí rozhodují bohové. Aristofanés Eurípida kritizoval za jeho přílišnou modernost, kdy podle něj postavám nemá příslušet, aby přemýšlely a diskutovaly o otázkách práva a křivdy, o víře v bohy, postavení ženy ve společnosti a podobně. Kromě Eurípida se v komedii Žáby setkáme i s dalším známým řeckým dramatikem Aischylem. Překvapivým prvkem a ve své době velmi novátorským je použití kontaktu a komunikace s publikem.
Lysistrata
Slavná protiválečná komedie, jejímiž hlavními hrdinkami jsou ženy. Po obsahové i formální stránce je hra velmi kvalitní, Aristofanovi se podařilo vytvořit konzistentní logickou zápletku, dramatické napětí, propracované charaktery postav i rafinovaný humor. Hlavní hrdinkou je Lysistrata, která přemluví ostatní ženy, aby se pokusily lstí přemluvit muže k tomu, aby ukončili válčení. Touto jednoduchou lstí má být odpírání manželských povinností, dokud muži budou válčit. Děj se odehrává během jednoho dne, od chvíle, kdy se ženy rozhodly uskutečňovat svůj plán, až do uzavření míru. Aristofanés ale v této hře neobhajuje nadřazenost ani rovnost žen, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ženy chtějí svými prostředky pouze dosáhnout míru a pak se vrátit do svých domovů, nejde jim o moc či politiku.
Jezdci
Komedie, ve které kritizuje athénského vojevůdce Kleóna a jeho populismus, zkorumpovanost, nekompetentnost a proválečnou politiku, což vše vede k potlačení principů demokracie.
Oblaka
Komedie, ve které kritizuje sokratovskou školu za její příliš moderní přístup k výchově a vzdělání, který kazí občanskou společnost a její mravy. Sám Sokrates byl údajně přítomný na premiéře hry a traduje se, že se během kry v hledišti postavil, aby ho diváci mohli porovnat s postavou Sokrata na jevišti.
