Jméno: Jean-Paul Sartre
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Tomáš Jakuba
Jean-Paul Sartre (1905 – 1980)
Jean-Paul Sartre byl levicově orientovaný francouzský filosof, dramatik, prozaik, esejista, literární kritik a významný představitel filozofického směru existencialismu. Mezi jeho zájmy patřila gnozeologie, ontologie a metafyzika. Za svůj věhlas vděčí hlavně existencialismu vrcholící po druhé světové válce.
Život
Narodil se 21. 6. 1905 v Paříži. Zásadní a první okolností počátku jeho spisovatelské chtivosti byla předčasná smrt otce, Jeana-Baptista Sartra, inženýra a důstojníka u námořního loďstva. Místo otce zastoupil dědeček, který svého vnuka vyučoval doma velmi přísně a striktně.
Později se matka znovu provdala, tentokrát ovšem za ředitele loděnice a přestěhovali se do La Rochelle. V 15 letech začal navštěvovat lyceum Jindřicha IV. a poté lyceum v La Rochelle. Později byl přijat na prestižní École normale supérieure. Během studií se seznámil s několika pozdějšími francouzskými mysliteli. Roku 1929 poznal Simone de Beauvoir,jeho životní lásku, se kterou se ovšem nikdy neoženil. V tomto období poznal i mnohé další budoucí významné autory, mezi něž patřili například Maurice Merleau-Ponty nebo Simone Weil. Studium ukončil roku 1929 jako nejlepší z celé filosofické třídy a poté pracoval jako učitel na lyceích v Le Havre, Laonu a Paříži.
V letech 1933–1934 absolvoval pobyt na Francouzském institutu v Berlíně, kde se seznámil s fenomenologickou filozofií. Ovlivnili ho především Hegel, Soren Kierkegaard, Karl Marx a René Descartes.
V průběhu druhé světové války roku 1939 byl povolán do armády i přes obtíže se zrakem a nedlouho po invazi Němců do Francie byl zajat. O 10 měsíců později byl propuštěn a stal se čelním pracovníkem francouzského hnutí odporu Résistance.
Od roku 1945 působil jako spisovatel na volné noze a založil časopis Les Temps modernes. V roce 1948 zařadil papež Pius XII. jeho spisy na Index zakázaných knih.
Ve svých politických vystoupeních se angažoval prakticky ve všech tehdejších problémech např. nezávislost Alžírska, emancipace bývalých kolonií, válka ve Vietnamu a dokonce se roku 1968 aktivně účastnil pařížského jara.
Zemřel 15. dubna 1980 v Paříži.
Dílo
Nevolnost (1938)
Obsah této knihy je vyplněn syntézou eseje a románu s filozofickým nádechem. Kniha je psána jako fiktivní deník historika Antoina Roquentina.
Zeď (1939)
Zeď je nejpopulárnější ze sbírky 5 novel, které napsal. Děj se odehrává za španělské občanské války v provizorním vězení s odsouzenci na smrt. Název „Zeď“ je odvozen od zdi, která byla na dvoře věznice a sloužila k popravám.
Bytí a nicota (1943)
Obsah knihy je o zkoumání vědomí z praktického hlediska. Je zde velmi znát Sartrovo extrémistické myšlení.
Mouchy (1943)
Jde o dramatické převyprávění Orestei (Aischylos). Toto drama je považováno za počátek existencialistického divadla.
Existencialismus je humanismus (1946)
Velmi jasně a stručně zde Sartre popisuje, o co existenciálním myslitelům jde. Píše zde o úzkosti, morálce, svobodě volby, zodpovědnosti, svědomí a Bohu. O této knize se říká, že je tzv. „manifestem“ existencialismu. Jedná se bezesporu o základní filozofickou knihu dnešní filozofie.
Počestná děvka (1946)
Divadelní hra, která ostře kritizuje rasové poměry na americkém Jihu.
Ďábel a Pánbůh (1951)
Velmi rozsáhlé filozofické dílo. Jde jednoznačně o nejlépe propracované Sartrovo drama.
Uragán nad cukrem (1960)
Kniha o revoluci na Kubě. Je zde popisován Fidela Castra s jeho společníky a kubánská verze komunizmu v lepší a dokonalejší podobě, než tomu ve skutečnosti bylo.
Slova (1964)
Jde o autobiografickou knihu, kde Sartre popisuje svoje dětství a rozhodnutí stát se spisovatelem.
Zajímavosti
- Nobelovu cenu za literaturu v roce 1964 odmítl převzít.
- 5 let před smrtí přišel o zrak.
- Několikrát navštívil Československo a přednášel dokonce na Karlově univerzitě.