Kniha: Audience
Autor: Václav Havel
Přidal(a): alpha700
1) Výňatek – umělecký text:
SLÁDEK: Jseš kamarád?
VANĚK: Jsem –
SLÁDEK: Prosím tě, dojdi pro ni – teď hned ji sem přiveď -prosím tě o to – (Pauza) Řekni jí: Jiřinko – je tam se mnou jeden kamarád – takovej pivovarskej trouba – ale férovej chlap – (Pauza) Vybojuju ti to místo ve skladě – žádný hlášení od tebe nebudu chtít – jen tohle, prosím tě, zařiď – (Pauza) Uděláš to pro mě? Na jedinej večer – pak mi už bude dobře – pak už bude všechno jiný – pak už budu vědět, že jsem nežil nadarmo – že ten můj posranej život nebyl tak úplně posranej – přivedeš ji?
(Pauza; pak Sládek uchopí Vaňka za šaty a začne mu zoufale vykřikovat do tváře)
Jesli ji nepřivedeš – já – já nevím – já snad – já snad – já snad-
(Sládek se tiše rozpláče a opět položí hlavu Vaňkovi na hruď. Pauza; po chvílí se sládkovo štkaní promění zvolna v hlasité chrápání. Vaněk chvilku vyčká, pak položí Sládkovu hlavu šetrně na stůl, tiše vstane a zamíří ke dveřím. Tam se zastaví, otočí se, chvilku váhá, načež řekne ke spícímu Sládkovi)
VANĚK: Nebuďte smutnej –
(Vaněk odejde. Krátce nato se ozve zaklepání. Sládek se ihned probere, je po krátkém spánku opět zcela střízlivý a chová se přesně jako na začátku hry: zřejmě zároveň zapomněl na vše, co předcházelo)
SLÁDEK: Dál –
(Do místnosti vstoupí Vaněk, dopíná poklopec) Á, pak Vaněk! Pojďte dál! Posaďte se –
(Vaněk usedne)
Dáte si pivo?
(Vaněk přikývne; Sládek vytáhne z basy láhev, otevře ji, naleje do dvou sklenek, z nichž jednu přisune před Vaňka. Vaněk ji okamžitě vypije)
Tak co? Jak to jde?
VANĚK: Je to všechno na hovno –
(Opona)
Rozbor uměleckého textu:
Kompozice:
- Audience od Václava Havla je jednoaktová hra. Dělí se pouze na jednotlivé dialogy dvou postav a scénické poznámky.
Postavy:
- Vaněk: je spisovatelem, který ale z politických důvodů nesmí vykonávat práci, za trest pracuje jako manuální pracovník v pivovaru na zcela bezvýznamném postavení – přikulovač sudů v pivovaře,vzdělaný (psal divadelní hry), tichý, slušný(mluví spisovně, za vše děkuje), nezapadá do prostředí (nepije pivo, nenadává jako Sládek, spisovná mluva), zásadový (dbá na principech- odmítá na sebe donášet, přestože by mu to tolik neuškodilo), rezignovaný, uvědomuje si, že nic nezmůže, snaží se získat drobné výhody – ne však za cenu morálních ústupků
- Sládek: Vaňkův nadřízený,prostý muž, nevzdělaný až hloupý, ovlivněný místem, kde pracuje a režimem (nespisovná mluva, vulgarismy, donáší na Vaňka (nemorálnost), ale nemá co by donášel, a tak prosí Vaňka, aby donášel na sebe sám- vrchol absurdity), opilec, má nedůvěru k inteligentním lidem, váží si pouze „svých“ lidi – tzn. těch, kteří jsou ochotni s nim pít, šmelit apod., arogantní (Vaňkovi začne hned tykat, říká mu Ferdinande)
Do postavy Vaňka promítl V. Havel sám sebe (autobiografie).
Děj se odehrává ve Sládkově kanceláři v období normalizace, kterou hra samotná odráží.
Dílo je pouze jediným dialogem dvou postav – Sládka a Ferdinanda Vaňka, který v pivovaru přikuluje sudy. Ukázka je ze závěru díla, kdy Sládek vyčerpaný a opilý usíná. Vaněk následně odchází a opět se vrací, aby celý dialog se Sládkem proběhl znovu, ale tentokrát s „jiným“, přizpůsobeným Vaňkem, jak naznačuje jeho poslední replika zcela jiného charakteru, než jaký doposud Vaněk předváděl.
Charakteristika díla:
Podle literárního směru je dílo řazeno mezi absurdní dramata. Jako prvek tohoto směru můžeme označit například devalvaci řeči, která ztrácí svůj smysl a přetváří se v holé fráze, které jsou i několikrát opakovány („SLÁDEK: A nebuďte smutnej / VAŇEK: Já nejsem smutný“; „SLÁDEK:Už jste byl na svačině? / VANĚK: Ještě ne – / SLÁDEK: Můžete jít pozdějc, na bráně řekněte, že jste byl u mě – / VANĚK: Děkuji – / SLÁDEK: A neděkujte pořád!“. Mezi postavami dochází až k nerozumění, navzájem si nevěnují úplnou pozornost, působí odcizeně. Děj není podstatný a je potlačen na minimum.
Dílo bylo napsáno v roce 1975 a zobrazuje dobu normalizace, její morálku – donašečství, zvýhodňování za nepeněžité úplatky (Sládek slibuje Vaňkovi místo skladníka za donášení informací na sebe samého) apod.
Postava Ferdinanda Vaňka provází několik Havlových děl a je jakýmsi autobiografickým prvkem, jelikož Václav Havel vycházel ze svých zážitků a tato postava představuje právě jeho. Vaněk je také spisovatelem, který z politických důvodů nesmí působit jako autor a musí se věnovat manuální práci. Později se také podobně jako Havel stává vysokým politikem a prezidentem (o tom například v dlaší Havlově hře Odcházení). Ve hře Audience zastupuje inteligentní část populace. Sládek až s opovržením a snad i skrytou závistí a zoufalostí v jedné replice takovéto inteligentní lidi uráží: „No vy! Inteligenti! Páni! To jsou jen samý hladký řečičky, jenomže vy si to můžete dovolit, protože vám se nic nemůže stát, o vás je vždycky zájem, vy si to vždycky umíte zařídit, vy jste nahoře, i když jste dole, zatímco obyčejnej člověk se tady plahočí a má z toho prd a nikde se nedovolá a každej se na něj vysere a každej s ním zamete (…)“.
Sládek na rozdíl od Vaňka představuje obyčejného občana nevzdělaného a ovlivněného režimem, který se snaží hlavně se uživit a udělat něco ve svůj prospěch. Mluví narozdíl od Vaňka hrubým, hovorovým jazykem. Během dialogu s Vaněk vypije několik piv a opije se do té míry, že po krátkém spánku vše, co se odehrálo, zapomíná (se ihned probere, je po krátkém spánku opět zcela střízlivý a chová se přesně jako na začátku hry: zřejmě zároveň zapomněl na vše, co předcházelo“), což působí absurdně, groteskně. Může to být také jakási kritika alkoholismu a jednoduchosti sládka. Absurditu a smutný fakt reality poukazuje také skutečnost, kdy „ten hloupější“ je v práci výšše postavený a dělá šéfa „tomu inteligentnějšímu“.
Ve scénických poznámkách se objevuje popis: „Vaněk odejde. Krátce nato se ozve zaklepání. Sládek se ihned probere, je po krátkém spánku opět zcela střízlivý a chová se přesně jako na začátku hry: zřejmě zároveň zapomněl na vše, co předcházel.“
V díle je mimo jiné aluze i na skutečné lidi – Jiřinu Bohdalovou a Karla Gotta. Žádost Sládka domluvit s „Bohdalkou“ schůzku opět působí až absurdně, když si vůbec neuvědomuje, se to obnáší, a chce ji přivést, kdy on si zamane.
Jazykové prvky:
- Hovorový jazyk: takovej pivovarskej ; férovej; jedinej; smutnej
- Vulgarismy: hovno; posranej
- Scénické poznámky: „Vaněk usedne.“; „Pauza“; – uvedeny v závorkách a kurzívou – jsou doplňujícím textem, vysvětlujícím situaci
- Apoziopeze: „Jsem – “; „Pane sládku – “
- Gradace: „já – já nevím“
- Opakování slov: „já snad – já snad – já snad“
- Oslovení: „Jiřinko – “
2) Výňatek – neumělecký text:
„Koho ale budu chválit a do nebe vynášet? Tomáše Kargera za roli pivovarského sládka. Přirozenost, nenásilnost, přesvědčivost. Tři hlavní charakteristické rysy jeho hereckého výkonu. Výkonu, který si zaslouží více než obdiv. Asi nejsympatičtější je jeho postupný a přitom naprosto pozvolný a přirozený přechod ze stavu střízlivého do stavu unavené opice… Viděl jsem audienci již několikrát, ale pouze Kargerův sládek nebyl v ničem přehnaný. A to se mi moc líbilo.“
Pavel Klejna, Recenze.cz (http://2010.divadelnisvet.cz/predstaveni-detail.php?detail=25)
Rozbor neuměleckého textu:
Text je úryvkem z recenze od Pavla Klejny na jednu adaptaci Havlovy hry Audience. Odkud byl text převzat lze dohledat z informací pod textem, kde je v závorce uveden zdroj.
Názor je subjektivní, autor vyjadřuje svůj názor: „Viděl jsem audienci již několikrát, ale pouze Kargerův sládek nebyl v ničem přehnaný. A to se mi moc líbilo.“ Zmiňuje pozitiva, vyzdvihuje například herecký výkon Tomáše Kargera. Vysvětluje, že jeho provedení se mu líbilo z důvodu přirozenosti a nepřehánění.
Recenze je psána spisovným jazykem, publicistickým stylem a informačním postupem. Objevují se zde jazykové prvky jako idiom (=ustálené spojení) – „vynášet do nebe“, což znamená vychvalovat, pozitivně hodnotit; výčet („Přirozenost, nenásilnost, přesvědčivost.“), řečnická otázka („Koho ale budu chválit a do nebe vynášet?“) nebo apoziopeze („Asi nejsympatičtější je jeho postupný a přitom naprosto pozvolný a přirozený přechod ze stavu střízlivého do stavu unavené opice…“).
Slohotvorní činitelé:
- subjektivní: Výňatek je psán v mužské osobě, autorem je tedy nejspíše muž. Na základě jeho slov („Viděl jsem audienci již několikrát“) můžeme říct, že je pravděpodobně znalý v oboru a má v něm přehled. Dramatické hry pravděpodobně budou jeho středem zájmu.
- objektivní: Projev působí připraveně, promyšleně. Projev je zřejmě cíleně připravován psanou formou. Účelem textu je informovat ostatní o dané hře a názoru autora.
Horizontální členění: Jedná se pouze o jeden odstavec. Na úvod dává řečnickou otázku, jejíž podstatu dále rozvíjí a poslední větu ji uzavírá.
Do vertikálního členění bychom mohli zahrnout zmínění autora pod textem společně s uvedením zdroje v závorkách.
