Audience – rozbor díla k maturitě (2)

rozbor-díla

 

Kniha: Audience

Autor: Václav Havel

Přidal(a): Ivča

 

 

Audience

  • dílo bylo napsáno 1975 -> je to tzv. doba normalizace
    • jedni tvrdili, že se politická situace u nás vrátila k normálním poměrům (komunisté věrní SSSR), jejich odpůrci říkali, že nenormální se stalo normálním
    • byli trestáni lidé, kteří nějakým způsobem odmítali vstup vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 k nám, nebo se jim nelíbila politika sovětského svazu
    • v KSČ došlo k boji o moc, tzv. reformní komunisté z 60. let byli odstraňováni z vedoucích funkcí, někteří i vězněni, všichni komunisté museli projít tzv. prověrky, kde komise hodnotily jejich vztah k novému vedení státu

 

Literatura u nás se dělí do tří skupin

  • oficiální
  • samizdatová
  • exilová

Po potlačení Pražského jara (1968) musel Václav Havel opustit divadlo a jeho díla se v Československu přestala vydávat a hrát. V té době byl však již autorem uznávaným i v zahraničí → to pro něho v následujících dvaceti letech normalizace znamenalo jistou finanční nezávislost a podporu světového veřejného mínění, kdykoli byl komunistickým režimem za své názory vězněn

 

Literární směr

  • absurdní literatura (40. – 50. léta 20. stol.), blízko k existencionalismu
    • většinou se týká dramatu, prvky existencialismu
  • absurdita = životní pocit bezmocného člověka
    • lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení, člověk v mezní situaci, chybí souvislý děj, nemá smysl hledat v rozhovorech smysl

 

Literární druh a žánr

 

Témata, motivy a hlavní myšlenka

  • hry Audience, Vernisáž a Protest (1978) → autobiografický prvek

 

Postava disidenta Ferdinanda Vaňka, který za trest pracuje v pivovaře (jako Havel), není v hrách příliš aktivní, spíše umožňuje postavám kolem sebe, aby k němu, jako odpůrci režimu, zaujali nějaké stanovisko – tím se ukazuje jejich charakter, většinou: strach nebo absence morálky, …

dialog sládka a Vaňka není příliš konstruktivní – sládek neposlouchá, co Vaněk říká, baví se o ničem → objevují se opakující se fráze → typický prvek absurdního dramatu

 

myšlenka

  • ukázat absurditu doby 70. a 80. let, ve které se děj odehrává – normalizace

 

motiv:

  • Jiřina Bohdalová, Karel Gott – nevzdělaný arogantní sládek nutí Vaňka, aby přivedl Bohdalovou na piatiku – vůbec si neuvědomuje absurditu své žádosti
  • když Vaněk váhá → sládek mu podsouvá, že jím pohrdá

 

motiv: pracovní morálka

  • Vaněk chce několikrát odejít dělat – sládek ho nepustí, říká mu, že dříve to bylo lepší – chlastali celou noc – pracovní morálka socialismu

 

Kompozice, čas a prostor

jednoaktovka

  • odehrává se během jediného rozhovoru v kanceláři sládka v pivovaru (autobiografický prvek)
  • doba normalizace (70. – 80. léta 20. století)
  • je obtížné rozdělit hru na klasické části (úvod, zápletka, vyvrcholení)
  • celý dialog je rozdělen jen několika odchody Sládka na záchod

 

Postavy a děj

Ferdinand Vaněk

  • je spisovatelem, který ale z politických důvodů nesmí vykonávat práci a za trest je dán jako manuální pracovník do pivovaru na zcela bezvýznamné postavení – pracuje jako přikulovač sudů v pivovaře
  • absurdita se ukazuje i v tom, jak postoupil v kariéře – že přikulovač je lepší než kouleč
  • inteligentní člověk, což se objevuje i ve způsobu jeho hovoru – je zdvořilý, používá spisovný jazyk a někdy i odborné termíny a cizí slova, čímž dráždí sládka
  • je rezignovaný, uvědomuje si, že nic nezmůže, snaží se získat drobné výhody – ne však za cenu morálních ústupků

sládek

  • neustále opilý, arogantní (Vaňkovi začne hned tykat)
  • nevzdělaný a velice pravděpodobně i hloupý, má nedůvěru k inteligentním lidem, vážní si pouze „svých“ lidí – tzn. těch, kteří jsou ochotni s ním pít, šmelit apod.
  • jako svého člověka vnímá i tajného policistu, který má Vaňka na starosti a kterému sám na Vaňka podává zprávy – přitom si vůbec neuvědomuje nemorálnost svého počínání
  • nakonec Vaňkovi navrhne, aby donášel sám na sebe – vrchol absurdity
  • je charakterizován i svým jazykovým projevem – nespisovný, vulgární, jednoduchý

 

Zajímavosti, inspirace

  • Havlovy divadelní hry jsou ovlivněny především tradicí absurdního divadla; mimochodem Samuel Beckett, jeden z jejích zakladatelů, uvězněnému Havlovi věnoval v roce 1982 hru Katastrofa. Není to ovšem jediný inspirační zdroj; například k Čechovovi se Havel sám odkazuje ve hře Odcházení (2007) citací motivu z Višňového sadu
  • postavu sládka ztvárnil Pavel Landovský, postavu Vaňka
  • Havel byl v podstatě v postavení Vaňka → zanedlouho na to byl prezidentem ČR

 

Audience – ironie, satira (- znamená přijetí u někoho významného → zde je ale vzdělaný člověk přijat nevzdělancem a morálně špatným člověkem, který je ale jeho nadřízeným)

 

Autor – Václav Havel

  • Život autora + vlivy na jeho tvorbu
  • narozen v Praze, potíže na škole kvůli komunistickému režimu
  • 1967: projev proti KSČ
  • až do roku 1969 mu bylo v ČSR zakázáno publikovat → do časopisů (Divadelní noviny)
  • 1989: účastnil se založení Občanského fóra – protitotalitní hnutí
  • kampaň „Havel na hrad“ – 29. prosince 1989 jednomyslně zvolen prezidentem Československa
  • Havel navazuje na české myslitele, jako Tomáš Garyk Masaryk, Josef Šafařík a především Jan Patočka, přes něhož přijímá tradici fenomenologické filozofie (- zkušenosti)

 

Další autorova tvorba

Tři žánry:

60. léta 20. století – poezie a kaligramy

  • divadelní hry ovlivněny tradicí absurdního divadla
  • 1966: první kniha „Protokoly“ – obsahuje také „Zahradní slavnost“, sbírku typogramů a dvě eseje
  • „Vyrozumění“ (1969) a „Ztížená možnost soustředění“ (1970) → cena Obie v New Yorku
  • „Audience“, „Vernisáž“, „Protest“ – postava disidenta Vaňka
  • „Largo desolato“ – studie strachu pronásledovaného disidentského spisovatele o svou identitu
  • „Odcházení“ – dotýká se korupce a bulvárního tisku

eseje, kritika, dopisy a projevy

  • doba normalizace: „Dopis Gustavu Husákovi“, „Moce bezmocných“, „Dopisy Olze“

esejistická literatura v době prezidentství – např. „Letní přemítání“

 

Další představitelé

Havel patří do samizdatu, většina her zůstala jenom ve čtené podobě, nehrála se, provozovala se domácí divadla (např. u Vlasty Chramostové nebo na Havlově hrádečku – jeho chalupa)

Bytové divadlo – domů si pozveš kamarády a pro ně to hraješ

mezi další autory této doby – ne dramatiky by patřili:

error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.