Médeia – rozbor uměleckého a neuměleckého textu

Rozbor uměleckého textu:

Úryvek patří do závěru knihy. Je typickou ukázkou antického dramatu. Poznáme to podle stylizace textu. Text je rozdělen do odstavců podle toho, která postava promlouvá a čtenář se v něm jednoduše orientuje. Zda se skutečně jedná o drama, poznáme také podle scénických poznámek. Scénické poznámky jsou psány v závorce, nebo kurzivou a slouží k tomu, aby herci věděli jak danou repliku zahrát. (MÉDEA (z domu)) Podle ukázky nelze jednoznačně poznat kdy a na jakém místě se děj odehrává. Z knihy ale víme, že děj se odehrává na více místech – na moři, na Kolchidě, v Thesálii a v Korintu.

Při psaní Médeii čerpal Euripidés z antické mytologie. Píše o Iásónovi, který je svým strýcem Peliasem donucen odplout na Kolchidu pro zlaté rouno. Na nebezpečnou plavbu se vydá s Argonauty. Na Kolchidě se sblíží s královou dcerou Médeiou, lstivým plánem získají rouno a uprchnou. Iásón pomstí smrt svého otce a docílí strýcovi smrti, pomůže mu Médeia a její čarovné schopnosti. Nakonec ale uprchnou do Korintu, kde začne Iásón usilovat o moc. Zklame tak Médeiu a začne usilovat o přízeň dcery krále Kreonta. Médeia je zarmoucená a rozzlobená. Pomýšlí na sebevraždu, ale nakonec spáchá i vraždu princezny korintské (napustí její svatební šaty jedem) a vraždu svých a Iásónových dětí.

Drama starořeckého dramatika Euripidea je antickou tragédií. Tragédie je prvním žánrem antického dramatu, který vznikl v 6. stol. př. n. l. V tehdejším Řecku směli hrát v divadle pouze muži s vyšší společenské vrstvy. Divadlo se hrálo pod širým nebem v tzv. Amfiteátrech. Jako kulisy používali staří Řekové hlavně přírodu. Drama se vyvinulo z obřadních her na oslavu boha Dionýsa.

Po tragédii vznikla i komedie, která ale patřila do nízkého dramatu a byla hrána jen zřídka a spíše pro neurozené obyvatele. Ztvárňovala náměty z běžného života. Komedie se stává oblíbenější až v období renesance (Shakespeare) a klasicismu (Moliére). Tragédie je oblíbenou i nadále a nejpoužívanějšími náměty bývají příběhy z Řecké mytologie a pozdější historie Říše Římské. Římané navazuji a přebírají většinu dovedností Řeků. V jejich literatuře je více komedií a v dramatech mohou hrát i ženy.

Kompozice tragédie má 5 částí:

• Expozice – tzv. uvedení do děje, nastínění, předpoklad ke vzniku konfliktu
• Kolize – (srážka) počátek konfliktu
• Krize – konflikt vrcholí
• Peripetie – možnosti řešení konfliktu
• Katastrofa – rozuzlení, většinou končí smrtí, vraždou všech hlavních a některých vedlejších postav

Spolu s Euripidem psal drama také Aischylos (Oresteia) a Sofokles (Antigona).

Dalším spisovatelem antiky byl Homér. Psal starořecké eposy (epos = dlouhý, většinou veršovaný text, který je založen na dějové linii), nejspíše je autorem nejznámějších dvou – Ilias a Odyssea.

Ilias (Iliada) je příběh o Trójské válce, líčí 51 dní obléhání Troji a také popisuje příběh Achillea a Hektora (syn Trójského krále). Achiles odmítá bojovat, protože je rozhněván na Agamemnóna, ale potom, co Hektor v souboji zabije jeho přítele Patrokla, jde a Hektora zabije, poté ho vláčí za vozem a na příkaz své matky (bohyně) jeho tělo vydá králi. Končí Hektorovým pohřbem.

Odyssea navazuje na Iliadu (i když počítačové analýzy naznačují, že Iliada byla napsána později). Líčí příběh Ithackého krále Odyssea. Ten se při návratu z Trojské války dal do sporu s vládcem moří Poseidónem a ten se mu snaží návrat do Ithaky znemožnit. Návrat mu trvá 10 let. Cestou se tedy dostane do potíží když potká Kyklopa, čarovnou Kirké, obludu Charybdu a další. Nakonec se do svého království dostane a najde svou manželku Penelope v obležení nápadníků. Jeho manželka mu po celou dobu jeho návratu zůstala věrna a na nápadníky si vymyslela důvtipný úkol – napnutí králova luku, který dokáže napnout pouze Odysseus. Odysseus luk napne, tím ho Penelope pozná a s pomocí svého syna nápadníky zabije.

Jako další zde tvořila básnířka Sapfó. Psala a žila na ostrově Lesbos. Její básně byly lyrické a milostné a po většinou věnované bohyni krásy Afrodité. Ve starověkém Řecku psal také básník Anakreon, jeho poezii se říká anakrónská lyrika, ve svých básních opěvoval život, víno a ženy.

Charakteristika postav:

• Médeia – Kolchidská princezna, má čarovné schopnosti, mladá, krásná, milující, oklamaná manželem, zdrcená – zešílí
• Iásón – následník trůnu v Thesálii, uminutý, pomstychtivý, přelétavý, sebevědomý
• Argonauti – tímto názvem se označili ti, kteří se plavili s Iáśonem do Kolchidy pro zlaté rouno. Toto pojmenování vzniklo od stavitele lodi Arga.

2) Neumělecký text

Úryvek:

Po dvaceti letech se dozvídá o svém skutečném původu i o vraždě otce – krále Aesona. Aby se pomstil, vrací se do rodného království, avšak zde je proradným strýcem Peliasem, jenž zde nyní vládne, odsouzen k smrti. Přesto má naději na záchranu života – pokud strýci přiveze Zlaté rouno, nejdrahocennější dar Bohů…

Ocenění:

Emmy Awards ´00 (USA): Nominace na ceny za nejlepší masky a za nejlepší speciální efekty.

Academy of Science Fiction, Fantasy & Horror Films – Saturn ´01 (USA): Nominace na cenu za nejlepší televizní film.

(Zdroj: www.kfilmu.net/film/iason-a-argonauti-tv/)