Jméno: Baroko v literatuře
Přidal(a): Michaela Provazová
VZNIK BAROKA
- Itálie
- 1600-1750 (období 30leté války)
- „barocco“ = portugalsky (perla nepravidelného tvaru -> vzácné, neobyčejné, oslnivé, zdobené), „báros“ = řecky
- poslední universální sloh
- návrat k náboženství, odvrat od přírody -> soustředí se na nitro
- ženy oblých tvarů = symbol bohatství
FÁZE BAROKA:
- RANÉ BAROKO (16. stol. Itálie, 17. stol. Evropa bez Ruska)
- VRCHOLNÉ BAROKO (17. – 18. stol.)
- POZDNÍ BAROKO (2. pol. 18. stol. = přechází v ROKOKO)
ARCHITEKTURA:
-
- kopule, mohutnost, „přeplácanost“, pozlacení
- lorety, štuky, giganti, mušle, nika, Boží muka, akant, kartuš, salla terrena
- ARCHITEKTI – F. Borromini
SOCHAŘSTVÍ:
- v pohybu, plné emocí, rozevláté (šaty apod.)
- Matyáš Bernard Braun, G. L. Bernini
MALÍŘSTVÍ:
- portréty, krajiny, oltářní malby, náboženské motivy, pestré barvy
- Rembrandt, K. Škréta, P. Brandl,…
LITERATURA:
- návrat do středověku, silné city, erotismus, dynamičnost, rozporuplnost
- alegorie, lyrika, písně, legendy o světcích
- metafory, kontrasty, hyperboly, antitéze
DIVADLO:
- snaha zapůsobit všemi směry (zpěv, hudba, kostýmy), popravy
- po 30. leté válce
- DĚLENÍ:
- lidové
- jezuitské
- šlechtické
- pastorální
- KLČ (knížky lidového čtení)
HUDBA:
- varhany, opera
- F. Händl, J. S. Bach, J. J. Ryba, A. L. Vivaldi, Adam Michna z Otradovic
MANÝRISMUS:
- styl, který používají pořád stejné zvyklosti (šablona) à skrytý význam
- různé stejné symboly, myšlenky,…
- v baroku nebyl skrytý význam, pro všechny vrstvy obyvatelstva
POPULISTICKÉ:
- vstřícné k populaci/společnosti
- snaží se zavděčit populaci, vyobrazení člověka v sochařství a malířství
- dynamická, v pohybu, zaoblenost, emocionální výraz, napětí uvnitř i venku
DRAPÉRIE:
- zobrazení šatů, látky (rozevláté)
MILNÍK:
- důležitý bod, kterým procházíme v průběhu života
- sloup, který udává, kde se nacházíme
SAKRÁLNÍ = náboženský
- dosažení dojmu nekonečnosti
- kopule + obrazy na stropě
- perspektiva – vyvolání prostorové orientace kvůli obrazům
- kontrast (protiklady) – základní umělecký prostředek
- hyperbola (nadsázka, přehánění) – všechny pocity jsou zobrazovány v extrémní podobě
- naturalismus – nemilosrdně přesné zobrazení (i věci, které nejsou příjemné = choroby)
- ornament (ozdoby) – ozdoba obrazů, ale i ozdoba literatury -> složitost
RENESANCE | BAROKO | |
ČLOVĚK: | Plnohodnotný život, individualismus (každý člověk je jedinečný), studium | Ideální člověk je skromný a pokorný člověk, aby se zbavily svých špatných vlastností, neřestí (práce na svém charakteru) |
TÉMA: | Pozemský svět | Mystika (lákali je věci, které nebyly vědecky vysvětleny)
Chiliasmus – víra v poslední soud, armagedon Eschatologie – představa posmrtného života
|
NÁLADA: | Harmonie a klid | Expresivní (vzrušení, extáze), výrazné pocity |
PŘEDSTAVITELÉ BAROKA:
1) ZAHRANIČÍ:
- PEDRO CALDERON DE LA BARCA:
- španělský dramatik
- srovnáván s Lope do Vega
- někým oblíbený, někým podceňován
- teolog (studoval na několika školách)
- královský kaplan v Madridu -> dobré zázemí pro tvorbu
- asi 200 divadelních her (většinou náboženské téma)
- divadelní žánr– AUTOS SACRAMENTALES (předložil divákům soubor křest ctností)
- ŽIVOT JE SEN:
- 3 dějství
- dějově komplikované (hodně postav, hodně dějových linií)
- hlavní hrdina – princ Segismundo
- život je lež (naši blízcí, rodina, peníze, kariéra je jen přelud à probuzení, vnitřní klid)
- SOLIPSISMUS – název, že svět, jaký je kolem nás ej takový, protože my jsme si ho svým myšlením vytvořili
- jediný důležitý bod jsem JÁ (duše) à kdo to pochopí, vznikne z něj pak nadčlověk = životní filozofie
- královské prostředí
- zlá věštba à princ se má stát vrahem, zrádcem, krutovládcem à umístěn do věže v lese à test = řeknou, že se mu to jen zdálo à ples na princovu počest à masakr à uvězněn zpět, ale rebelie (možnost, že na trůně bude někdo cizí)à vysvobodí ho à usedá na trůn, ale nakonec nechce být králem, ani nechce majetek, zůstává ve věži
- JOHN MILTON:
- Anglie
- největší z barokních básníků
- duchovní eposy (pol. 17. stol.)
- zase se vracejí
- ZTRACENÝ RÁJ:
- největší barokní dílo svět. literatury
- 2 dějové linie:
- DL – pozemská (týká se lidské bytosti – o vyhnání Adama a Evy z Ráje)
- DL – nadpozemská (fiktivní příběh Lucifera, který byl kvůli povstání svržen z nebe)
- boj člověka se sebou samým
- Lucifer jako zraněný anděl, který chce odpuštění, ale ví, že to nejde
- typizace –člověk představuje jen jednu určitou vlastnost
2) ČESKÉ ZEMĚ:
- 1620 – bitva na Bílé hoře
- dostalo se k nám baroko
- rekatolizace – upevnění moci katolické církve
- konvertování – přestup do jiné církve à jinak exil
- germanizace – úředním jazykem (jediným) se stala němčina
- pomalé vymírání češtiny
- čeština jen na venkově (žádná gramatika, pravidla)
- spisovná čeština zanikla
JAN ÁMOS KOMENSKÝ:
- reprezentant exilové tvorby (nebyl kat. vyznání -> vyhnán)
- *1592 (Nivnice, Morava)
- evangelická rodina -> po smrti rodičů byl u tety -> jel do Istanbulu (centrum vzdělanosti) à pak do Přerova (nejmladší učitel)
- rektor gymnasia ve Fulneku
- 1626 – odsun z Čech do Polska (Lešno) = chtěl zlepšit situaci evang. církve
- 1656 – mu shořelo skoro všechno jeho dílo -> cesta do Istanbulu
- 1670 – zemřel v Istanbulu (Naarden)
- asi 11 děl (zbytek shořel)
- typický renesanční člověk (všestranný)
- obory:
- a) pedagogika – („UČITEL NÁRODŮ“), bohatá praxe (mnoho škol)
- b) didaktik(a) – učitelské metody, humanitní věda o učitelských metodách
- c)umění – estetická literatura, spisovatel, umělec
- d) filozofie a religionistika + teolog – srovnání náboženství, poslední biskup Jednoty bratrské (protestantská církev)
- PEDAGOGICKÉ KNIHY:
- výchova, didaktika, výuka jazyků
- encyklopedie
- pansofie – vševěda
- v Lešně – reforma školství v Českých zemích
- VÝCHOVA:
- 1) poznat svět okolo
- 2) poznat sám sebe
- 3) povznést se k BOHU
- nesouhlasil s tělesnými tresty
- rozdělil systém škol – učení doma (0-6 let) à obecná škola (6-12) à latinská škola (12-18) à akademie (18-24)
- FORMY:
- názornost
- systematičnost
- aktivnost
- trvalost
- přiměřenost
- LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE:
- satirská alegorie
- sám ji nedokázal žánrově zařadit
- možný žánr – Útěšný list:
- texty psané proto, aby utěšily obyvatele/čtenáře
- ALE bývají stručné (což se mu nepovedlo)
- 54 kapitol (1-36 labyrint světa, 37-54 ráj srdce)
- 1623-31
- Vševěd Všudybud, Mámení Mámil, královna věta Moudrost, Město východu a rozchodu
- lidé se neposlouchají (smrtka à šípy do hrudi)
Společnost rozdělená na STAVY:
- Domácí
- Hospodářství
- Učených
- Náboženský
- Vrchnosti
- Soldácký
OBSAH:
- část popisuje svět (část venku)
- část popisuje lidské nitro
FORMA:
- část – dějová, epická
- část – lyrická
- číst postavená na dialogu
- část postavená na monologu
ORBIS PICTUS:
- na začátku citát z Bible
- předmluva (příklady jen o klucích)
- znaky abecedy (zvuky zvířat)
- nemá děj: zabývá se vším, co by měli všichni vědět:
- náboženství
- základní živly
- nebe
- země (plody, kovy, stromy, kameny, zvířata)
- kapitoly o knihách
- války, města, instituce, lékařství
- VELKÁ DIDAKTIKA (didaktika magna)
ADAM VÁCLAV MICHNA Z OTRADOVIC:
- nejkvalitnější český básník té doby, který může konkurovat J. A. Komenskému
- katolík (neřešil tedy cirk. problém té doby)
- velmi inteligentní a tolerantní (přátelé měl i mezi protestanty = korespondence)
- dobře se oženil (byl nižší šlechtic), bohatá zámožná dívka, kterou miloval
- básník, literát, ale i hudební skladatel, varhaník, autor hud. skladeb (duchovní písně)
- nejlepší skladatel DP, rád měl písně s vánoční tématikou
KOLEDA | VÁNOČNÍ DUCH. PÍSNĚ |
Sloužila ke koledování | Profesionální tvorba
(autorská tvorba) |
Praktický ráz | Neměli účel něco
vykoledovat |
Lidový ráz a lid. původ (součást folklóru) | Součást liturgie, obřadu |
Adam Michna – Chtíc, aby spal (DP)
- 3 DÍLA:
- ČESKÁ MARIÁNSKÁ MUZIKA:
- žánrově – kancionál (sborník DP, zpěvník)
- neměli do této doby autora
- autorské dílo (většina písní jeho vlastní)
- jsou zde ESCHATOLOGICKÉ PÍSNĚ:
- vize posmrtného života (o lid. duši v očistci, pekle, ráji)
- žánrově – kancionál (sborník DP, zpěvník)
- SVATOROČNÍ MUZIKA:
- autorský kancionál
- písně seřazeny podle náboženských svátků
- LOUTNA ČESKÁ:
- rozdělena na 13. částí = SVITA
- jedna z nich: Mariánská myslivost
- děj: lov Panny Marie, která před nimi prchá (moře, les,…)
- motivy + symboly:
- LOV – získání obživy, existence (víra je existenčně nezbytná, aby člověk přežil tak ji potřebuje)
- ZBOŽÍ – věc, která je volně dostupná všem
- smysl básně – aby Marii následovali, ať je to sebetěžší
- není to kancionál, ale hudební skladba
- realizace orchestru
- neobvyklá přirovnání, originální (mohla být i špatně pochopena)
- mystická erotika – pozemskou lásku přeměnit v lásku k BOHU (největší možná forma lásky) à vykoupení
- velký erotický náboj (ale mysticky myšleno)
- směšuje pohanství + křesť. svět
- vystupují tam postavy z antiky (Venuše) – přirovnávána k Panně Marii
- Amor (láska, zamilovanost) – ztotožňován s Ježíšem (chápáno jako drzost)
- miluje popisování květnové přírody
- motiv MÁJE = LÁSKY (největší inspirace pro K. H. Máchu – Máj)
- ČESKÁ MARIÁNSKÁ MUZIKA:
BEDŘICH (FRIEDRICH) BRIEDL:
- Klementinum:
- universitní komplex, založili ho JEZUITÉ
- nejprve konkurence s Karlovou univer., později se sloučily
- meteorologická věž (od 1750 – 3x denně měří teplotu apod.)
- Národní knihovna ČR – obsahuje veškeré knihy, které vydalo české nakladatelství
- pracoval jako jezuitský tiskař v Klementinu
- úžasný řečník (studoval rétoriku)
- oblíbený napříč všemi spol. vrstvami
- putoval jako apoštol (o holi, žebravý mnich, od vsi ke vsi)
- smysl pro humor (nebývalo u jezuitů)
- DÍLO:
- Co Bůh? Člověk?
- aby zvýraznil Boha nad člověkem
- stojí na principu kontrastu, protikladů
- gradace
- ich-forma, ale myslí tím všechny lidi
- špatně – protože člověka stvořil Bůh k obrazu svému à rouhání
- píše s pomocí svých pocitů
- prvotní hřích (dědičný hřích) – Adam a Eva (jablko) à dědičně se to dějí až do dnes, proto děláme špatné věci
- první text, který je plný metafor (originálních)
- Co Bůh? Člověk?
BOHUSLAV BALBÍN:
- protiklad F. Briedla
- nevýrazný člověk bez rétorických schopností
- vědecká práce (pracovna), historie = odborné spisy
- velký vlastenec, hrdý na české dějiny
- jezuita
- vyučoval na gymnasiu -> po pár letech až z Vatikánu odvolán (pedofilní sklony)
- DÍLO:
- ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO (Balbínova obrana):
- traktát (ale není to úplně odborný text)
- lingvistické a vlastenecké téma
- důležité – jezuita, a přesto je proti germanizaci
- FÁZE:
- pojato jako osobní dopis jinému knězi
- až po Balbínově smrti, po mnoha letech, byla vydána jako kniha
- nenapsal ji česky, ale latinsky (do češtiny přeložena až v 19. stol.)
- obsahuje bajku
- o němčině – Češi jsou naivně důvěřivý (zajíc) a Němci přijdou sem a postupně začnou všechno měnit (ježek), až se stala národním jazykem němčina
- ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO (Balbínova obrana):