Baron Prášil – rozbor díla Karla Zemana

rozbor

 

Téma: Baron Prášil od režiséra Karla Zemana

Slohový útvar: Esej

Přidal(a): Jakub Mareš

 

Ukázka připojena k eseji:

 

Baron Prášil, aneb co dokáže trocha barvy,  ruční práce a vizionářský pohled.

„Zemanův film byl neobyčejný, protože se vrací zpět k původním sci-fi příběhům Cyrana z Bergeracu. Zeman samozřejmě také miluje Julese Verna. Náhle je zde však jeho verze, která je opravdovým romantickým filmem, plným skvělých efektů a nezvyklého pojetí Prášila, jakožto veliké romantické postavy.” [1]

V této práci bych rád rozebíral tvorbu českého filmového režiséra Karla Zemana. Konkrétně jsem si zvolil jedno z jeho slavných filmových děl, adaptaci na knihu Gottfrieda Augusta Bürgera Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství Barona Prášila, jak je vypravuje při víně v kruhu přátel. Film byl natočen roku 1961 a na svoji dobu se stal skutečně přelomovým dílem. Jak už v citaci pronesl i slavný americký filmový režisér Terry Gilliam, člen skupiny Monthy Python a autor animovaných pasáží v jednotlivých dílech Monthy Pythonova létajícího cirkusu, mimo jiné autor filmu Dobrodružství Barona Prášila z let 1988, jež bylo inspirováno právě dílem Karla Zemana. Jednalo se částečně o romantický příběh, jehož cílem bylo uchvátit diváka na tehdejší dobu nadčasovými filmovými efekty a triky. Neuvěřitelně zahranou roli barona Prášila v Zemanově satiře zpodobil zasloužilý umělec, herec Miloš Kopecký. [2]

Filmový režisér Karel Zeman se narodil 3.11. 1910  v Ostroměři u Nové Paky a už v dějství byl nadaným malířem a ilustrátorem. Nejprve cestoval a působil několik let ve Francii, Itálii, Maroku, Turecku i v Egyptě. Právě odtud si do své tvorby autor přináší náhled na  tehdejší orientální zvyklosti. Právě v díle Baron Prášil se prvky Orientu často zobrazují. Po své zahraniční cestě si Karel Zeman vydělává jako prodavač aut v Kolíně, znalost aut mu později pomohla i pracovat s technickými záležitostmi, s kamerou a s perspektivou. Pro svůj výtvarný um však dostává nabídku designéra pro reklamní upoutávky české obuvnické firmy Baťa, jejíž produkty se prodávají po celém světě. Po večerech se Karel Zeman učí jako samouk animaci a rozpohybování statických loutek, neboť již tehdy věděl, že by se tomu rád věnoval i v budoucnu. Vzhledem k jeho tvorbě byl následně přijat do Zlínských trikových ateliérů, kde se dal dohromady s týmem animátorů, kteří měli podobnou lásku k filmu a byli nadšeni novými možnostmi animační tvorby. To se uplatnilo především v Zemanově prvním větším projektu s názvem Vánoční sen, kdy zpracoval animovanou část tohoto filmu. Zeman v druhé polovině 40. let natáčí sérii krátkých filmů s panem Prokoukem, animovanou postavičkou, která využívá pohybů Charlieho Chaplina, a podobně jako on se snaží  satiristicky upozornit na problémy, jež panovaly po druhé světové válce ve společnosti. Filmový postoj pana Prokouka se zaryl do paměti po dlouhé generace diváků a i dnes můžeme říct, že tyto filmové scénky mohou ukazovat na nešvary ve společnosti a že jsou stále aktuální i dnes. Od roku 1945 se Karel Zeman svou tvorbou vrací do světa fantazie, když začíná točit film Inspirace, pro jehož použití nechal naanimovat skleněné figurky. Toto dílo například dodnes inspiruje japonského režiséra a animátora Osamu Dezakiho (1943 – 2011). [3]

Poválečná léta znamenala pro rozvoj kinematografie veliký útlum ovlivněný tvrdými politickými omezeními. Roku 1945 schválil tehdejší ministr informací paragraf o znárodnění českého filmu. Český film byl zestátněn a svůj vliv na něj uplatňovalo již od roku 1945 ministerstvo informací, které z velké míry ovládala KSČ a přítel Klementa Gottwalda, Lubomír Linhart. Po komunistickém převratu 1948 již ministerstvo informací ovládala celá strana a filmy měly zejména v 50. letech převážně propagandistický účel. Na Karla Zemana ovšem změna stranické ideologie neměla příliš veliký vliv, jelikož pracoval ve studiích ve Zlíně zejména na svých animovaných filmech a jeho tvorba nebyla režimem nijak ovlivněna ani kontrolována. Roku 1955 započíná svoji nejslavnější éru celovečerním trikovým filmem Cesta do pravěku. Po tomto velkofilmu vytvořil ještě další filmy, jako byla Ukradená vzducholoď (1967) a Vynález zkázy (1958), které bylo inspirováno dílem Julese Verna. Odkaz Julese Verna je patrný i v této ukázce, kdy hned v prvních minutách můžeme spatřit raketu s jeho jménem. Tento detail patrně odkazuje na vliv knihy Julese Verna Ze Země na Měsíc z roku 1865.

Fantaskní dílo nám přináší Zemanovo ztvárnění příběhu o baronu Prášilovi od německého autora G. A. Biergera. Jeho tvorba z roku 1786 se nazývala Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství Barona Prášila. Inspirací pro tohoto německého protestantského autora má být původně baron Karl Friedrich Hieronymus Münchausen. Tento Baron z Bonderwertu, žijící v 18. století, byl pážetem vévody Antona Ulricha II. Brunšvického, vojákem a vypravěčem. Podle pramenů se odstěhoval do Ruska, za něž nastoupil do armády a bojoval v Rusko – turecké válce roku 1735.  Kromě toho se účastnil i tažení ve Švédsko – ruské válce roku 1740. Podle příběhů, které sepisoval Gottfried August, je chvástavý Münchausen proslulým cestovatelem na Měsíci, nebo jezdcem na dělových koulích. [4]Právě tímto Augustovým vyprávěním se Zeman inspiruje pro vytvoření sci – fi filmu s historizujícími a verneovskými prvky. Stejně jako historická předloha i Zemanův baron Prášil umí létat na dělové kouli, utkávat se s osmanskými sultány, nebo chodit po Měsíci.  Odkazy na dílo Julese Verna se v Zemanově tvorbě objevují nezvykle často, neboť sám autor si verneovky v dětství velmi oblíbil. Režisér se také inspiroval rytinami tisku rytce a ilustrátora Gustava Dorého. Výrazně patrný je také vliv Cesty na Měsíc, francouzského vědeckofantastického filmu z roku 1902 od režiséra George Milése, jenž vznikl také na motivy Julese Verna a H. G. Wellse. Film byl jedinečný vytvářením kamerových triků, kdy se Milés, jako jeden z prvních filmařů, pustil do stříhaných záběrů, a tudíž jednotlivé záběry, které jdou po sobě, dají filmu ucelený souvislý příběh. Dalo by se říct, že film Cesta na Měsíc je počátkem stylu kinematografie, který se dodržuje i dnes. George Milés je považován za zakladatele filmového triku. Když mu bratři Lumierové odmítli prodat jejich vlastní kinematograf, vyvinul si svoji vlastní kameru – kinetograf, při jehož konstrukci vycházel z původního výrobku Thomase Alvy Edisona. Milés také přinesl filmu další techniky, jako je animace stop motionu, dvojité a vícenásobné expozice a speciální efekty jako např.: mizející objekty a stmívání či rozšeřování.[5]  Karel Zeman při tvorbě filmu Baron Prášil čerpal z designu a některých efektů tohoto revolučního filmu Georga Milése. Hereckým výkonem zase Baron Prášil připomíná hry francouzského dramatika Edmonda Rostanda, a to konkrétně drama Cyrano z Bergeracu, který má v jeho filmu také svoji malou roli. Na rozdíl od Rostanda však Zeman točí komedii, nikoliv tragédii. Milostný trojúhelník, který je hlavním motivem francouzského dramatu, se však ukazuje i v díle Barona Prášila.

Karel Zeman byl znám pro své neobyčejné filmové triky, které posunuly český film a ovlivnily i spoustu zahraničních umělců. Baron Prášil je prvním autorovým filmem, kde se rozhodl použít barvu, a film proto barvami opravdu hraje. Film začíná modrým studeným světlem, hrou se stíny a je v kontrastu se scénami, jež na diváka vyzařují teplou zlatavou záři. Toto střídání teplých a studených barev má vyjadřovat střídání pobytu na Měsíci a na Zemi. Využíval barvu tím způsobem, že natočil záběr černobílého negativního materiálu, a posléze do něj barvu přidával. Barevnost je také aktivním dramatickým prvkem a plní stejně závažný úkol jako stylizace postav, které ve filmu hrají. Jedním z nejslavnějších Zemanových triků je používání červeného kouře, který se objeví při krvavé bitvě mezi Baronem Prášilem a osmanskými Turky, kteří hlídají palác sultána. Tento kouř není kouřem, nýbrž se jedná o barevné tempery, které nechal Karel Zeman kapat do vody, což poté nasnímal. Vytvořil tak epické barevné obrazce mlhy a kouře a nechal je do filmů následně přidat. Herci tak mnohdy hráli ve scénách, aniž by věděli, jaký bude výsledný efekt, neboť se v Baronu Prášilovi neustále střetává, prolíná a překrývá hraný a animovaný film.[6] Zemanova tvorba, zejména Baron Prášil, je typická také využitím techniky, již bych pojmenoval jako techniku „dvojí filmové pásky”. Karel Zeman při natáčení na analogovou kameru, jež veškerý snímaný obraz přenáší na speciální filmové pásky, zakryl vždy jednu polovinu pásky a natočil tedy pouze polovinu záběru. Jelikož měl vše rozvrhnuté a zapsané ve svém storyboardu, věděl, co se v které minutě záběru přesně odehrává. Následně tedy na další pásku nechal dokreslit a naanimovat část filmu, kterou si přál do filmu vložit a vzhledem k tomu, že filmové pásky jsou průhledné, bylo možné zaznamenat danou polovinu na záběr, který byl již předtím natočený. Techniku dokreslování můžeme najít téměř v každém záběru Zemanova filmu. Zeman se nesnaží zachycovat skutečnost, jde mu o atmosféru, o prožitek, který by působil na diváka, snaží se pomocí animace vytvořit něco, co by bylo herecky nemožné, jako třeba v části, kde jsou dvě osoby v brnění vystřeleny rovnou na Měsíc. Za zmínku stojí následně i práce Karla Zemana s perspektivou. V Baronu Prášilovi nechává hýbat prostorem, postupné vrstvení a noření se hlouběji do scény evokuje v divákovi, že je součástí scény a že prostor, který pozoruje, jej následně obklopuje. Pro jeho filmy je rovněž charakteristická tzv. živá rytina připomínající ilustrace z Verneových knih. K dosažení charakteru rytin se využívalo jen výtvarných prostředků, nikoliv optických. To znamená, že nikdy nepoužili restrukturalizace před kamerou nebo filmovým materiálem. Většinou byla celá dekorace malována formou připomínající techniku dřevořezů, čímž byla jeho díla také jedinečná. [7]

Tento film projevoval naprosté uvolnění imaginace a odpoutání se od reality, což jen dokazuje inspiraci u preromantického autora, který taktéž své dílo zakládá na legendách, povídkách a poloporavdách hlavního hrdiny. Zeman se však nepokouší dílo německého autora mechanicky přepisovat. Předlohu vnímá jako pouhý podklad a námět, ale přidává do tvorby své vlastní nápady, či inspiraci dalších autorů, jako je například Jules Verne. Inspirace z preromantického díla je zřejmá i z Barona Prášila 20. století. V Baronu Prášilovi spatřujeme ideál svobodomyslnosti a volnomyšlenkářství tolik potřebné ve společnosti totalitního režimu, svázané politickou situaci 50. let v Československu. To, že vychází z preromantického kontextu z předchozích děl, dokládá i tematický výběr vztahů mezi postavami a pojetí lásky a jejího vlivu na jedince. Tak jako v preromantických dílech se objevují legendy, romantické vztahy a mýtické prvky, tak i v Zemanově filmu se objevují tyto prvky především ve scénách bitevních a dobrodružných, například pobytem v útrobách velryby, v pařátech ohromného ptáka Noha a plavbou na mořském koníkovi pod vodní hladinou, či v přesunech na dělové kouli. Průvodcem v těchto scénách je nejen baron Prášil, ale i odvážný snílek Toník. Na rozdíl od klasicky pojatých preromantických milostných scén, jež končívají pro hlavního hrdinu tragicky, je tento film v postavě barona Prášila pojat s nadsázkou a smířením se s nenaplněnou láskou a jakýmsi posunem k vyšším ideálům.

Toto dílo má široké spektrum zařazení, od cestopisného fantasy dobrodružného příběhu, až po úroveň absurdního dramatu. Dobrodružný příběh se snaží napodobit snový základ Verneovek s touhou poznávat zatím neznámé končiny, kdy postava barona Prášila pluje pod mořskou hladinou, putuje vzduchem a během těchto fantaskních eskapád se snaží okouzlit a hlavně vysvobodit půvabnou princeznu. Absurdní drama naznačuje měsíční prostředí, ve kterém se děj odehrává, a hlavně vývoj vztahů mezi postavami dvou rozdílně pojatých mužských postav ve vztahů k ženě – naivního Toníka a světaznalého barona Prášila. Bledý Měsíc totiž patří nejen básníkům a fantastům, ale především milencům. Karel Zeman svým jedinečným pojetím oslavuje nezkrotnou lidskou imaginaci, která je podstatou každého příběhu. Symbolem v tomto filmu jsou i klobouky vyhozené v závěru filmu do vzduchu, aby pomyslně doletěly až ke hvězdám, které zde představují lidské touhy a sny.

Kompozice příběhu je zpracována lineární formou. Setkání hlavních postav probíhá na Měsíci, po něm následně navazuje další děj, ale filmový prostor je rámcový ve svém záběrovém směru, setkání na Měsíci, návrat k Zemi, kde probíhá hlavní dějovost a návrat romantických milenců zpět na Měsíc. Mohlo by se to považovat za symboliku vytvoření nového způsobu života a uplatnění osvobození se od dřívějšího zažitého způsobu myšlení a chápání života, života bez válek, nebezpečí a útlaku. [8]

I hlavní postavy vyjadřují kontrasty a zastupují zde svými projevy typické představitele lidstva. Baron Prášil je Zemanem zobrazován jako energický, světaznalý svůdník, jehož vychloubalé lži představují bezstarostnou společenskou vrstvu, která prahne po dobrodružství, užívání si života a po uznání. Vůči postavě Měsíčňana, neboli Toníka, se snaží vystupovat jako mentor a vůdce. Aby tohoto postavení dosáhl, lhal a vymýšlel si své hrdinské činy, kterými chtěl imponovat nejen ostatním, ale hlavně krásné dívce. Do této postavy režisér Karel Zeman vložil možnost, aby si divák představil své smyšlenky a ideály. Pro režiséra není baron Prášil jen chvástajícím se hrdinou, nýbrž také vynalézavým důvtipným protagonistou, který ztělesňuje lidské ctnosti a hodnoty. I přes komičnost a nešikovnost, která se pojí s postavou barona Prášila, je vyobrazován spíše jako kladný hrdina, který dokáže potlačit ve výsledku své nectnosti a touhy pro ideu dobra a ustoupit ve prospěch ideálu láskyplného vztahu druhého člověka. V postavě barona Prášila nabízí režisér divákům možnost ztotožnit se s myšlenkou, že i vysněné touhy lze uskutečnit a že lze přistupovat k životním situacím s jistým nadhledem a humorem. Oproti němu je Toník pojat jako idealistický snílek a z pohledu barona Prášila nezkušený a neobratný mladík, jakýsi nepopsaný list představitele měsíčního obyvatele, kterého má Pozemšťan seznámit se skutečným světem. Paradoxně právě baron Prášil je však tím, kdo je vlastně pouhým snílkem a fantastou, což dokazuje právě fakt, že považuje Toníka za údajného Měsíčňana. Karel Zeman  dotváří také výběrem hereckých představitelů jednotlivých rolí koncepcy a charakteristiku filmových postav, do nichž obsazuje významné herce tehdejší doby, jako např. Miloše Kopeckého, Janu Breychovou, Jana Wericha, Rudolfa Hrušínského.

Atmosféru díla dotváří výrazně knižní a archaizující forma divadelního jazyka s výraznými slovními akcenty při dramatizaci situací. Jazyk místy připomíná přednes výraznými změnami tempa a melodií hlasu. Novátorstvím jsou i zvukové efekty zastupující řečnický projev některých postav. Je to jakýsi neverbální projev. Pro dotváření atmosféry je v Baronu Prášilovi užita typická komunikace v obrazech pomocí vizuálních a zvukových podnětů. Pomocí technologie mohou být hlasy různě deformovány, aby utvořily nevšední zážitky. I Filmová hudba ztvárněná symfonickým orchestrem a další zvuky jsou záměrně měněny, aby podpořily sluchem vnímanou změnu různých prostředí a situací probíhajících v příběhu.  [9]

Důležitým prvkem celého filmu je jeho nadčasovost. Zeman nás bere na Měsíc již roku 1961, přičemž na Měsíc se američtí astronauti podívali až roku 1969. Dílo Baron Prášil tedy revolučně předpovídá, jak bude prostředí na Měsíci vypadat, ačkoliv v té době uběhlo teprve pár měsíců od vypuštění prvního člověka na oběžnou dráhu Země. Zeman tak těmito inovátorskými výtvory dokázal předbíhat svoji dobu a již uvažovat o všech možných budoucích scénářích. Baron Prášil je tedy film, který ve své době byl novinkou a něčím nepřekonatelným. V době kolem roku 1961 dochází k výraznému rozvoji kosmonautiky, což Karel Zeman zasadí i do tohoto poetického sci – fi filmu. Protihráčem romantického fantasty a kavalíra Prášila se stává moderní astronaut Toník. Do kontrastu se zde tedy dostává imaginární svět fantazie se světem vědy a techniky. Motiv přistání na Měsíci je v Zemanově tvorbě nezvyklý a rozplyne se v běhu fantazijního dobrodružství. Zemana bychom však mohli považovat za jakéhosi předchůdce filmového žánru sci-fi, který známe dnes. Stal se důležitým průkopníkem animace a vizuálních efektů a inspiroval mnoho nejen českých filmařů. Na Zemanovo vizionářství převážně v práci s efekty později navážou i další tvůrci, jako např.: George Lucas se svou ságou Hvězdné války, Stephen Spielberg s filmem E. T či Blízká setkání třetího druhu. Zemanovy filmy divákovi poskytnou neustálé cestování v čase. S baronem Prášilem se podíváme do 18. století na války proti Osmanům, ale zároveň jsme na Měsíci a nosíme skafandry. Jako kdyby baron Prášil porušil i ten nejzákladnější řád světa – čas a cestuje do minulosti a budoucnosti tak, jak se mu zachce. Ve spojení s animací a filmovými efekty se nám to však nezdá vůbec neobvyklé, naopak snáze to vtáhne do celého příběhu a divák si zároveň z filmu může odnést vlastní jedinečnou interpretaci. Dnes už je možná Zemanova tvorba spíše ve stínu nově zpracovávaných filmů a vyspělejších CGI efektů. Musíme si však uvědomit, že právě jeho tvorba byla jedním z důvodů, jež vedly k natočení úspěšných sci – fi CGI sérií. Všichni tito slavní režiséři, ať Tim Burton, Spielberg nebo Lucas, Zemana znali a sledování jeho filmů je nutí ptát se, jak je možné zpracovat technicky takovýto druh filmu v podmínkách, které Zeman ve své době měl. Divák je veden ke zkoumání trikového filmu a k úžasu nad tím, co  vše  trikový způsob animace umožní. „Lucas, Spielberg, Scorses, Di Palma, to byli „filmoví spratci”, neboť byli prvními, kdo byli vyučováni na filmových školách, na nichž se neučili pouze o americké historii a americké animaci, ale i o Evropě a o Karlu Zemanovi,” říká Paul Wells, ředitel Akademie animace, kde se věnuje špičkovému zapojení do animace a souvisejících postupů v oblasti pohyblivých obrázků. [10]

Jsou-li ústředním motivem celého díla důmyslné legendy a nepravdivé příběhy barona Prášila, můžeme si domyslet, co tím autor zamýšlel. Podle mého názoru je autorovým záměrem využít motivů a zápletek z preromantistické literatury a navléknout jim však nový „kabát”. Filmem chce poukázat na obyčejné lidské vlastnosti, jako je láska, poctivost, pracovitost, statečnost či silná víra. Baron Prášil je zpočátku zobrazován jako sebestředný dobrodruh, který lže, či si přibarvuje pravdu proto, aby získal uznání od Měsíčňana, ale zejména od krásné Bianky. Po zhlédnutí filmu však k baronu Prášilovi necítíme odpor, ani jej neviníme za jeho lidské chyby, neboť právě ony jej zlidšťují a připomínají nám nás samotné. Baron Prášil pro nás tvoří svět, který se tolik liší od toho skutečného, až se zdá nemožným, přesto víra barona Prášila jej zhmotnit dokázala. Podobně jako román Utrpení mladého Werthera slouží Goethemu, aby se díky němu osvobodil ze spárů milostných strastí, slouží film Baron Prášil k tomu, aby pomohl českému národu uprchnout do světa fantazie a dodat mu sílu i přes všechny nástrahy, které s sebou nesl totalitní režim. Vidíme zde důraz na cit a morálku, neboť baron Prášil vystupuje jako vznešený šlechtic, který si zachovává aristokratické ctnosti, a i když s nimi v průběhu filmu bojuje, nakonec se k nim vrátí a celý film se jich tak silně drží. Baron Prášil je také typickým svobodným filmem, odmítá pojetí jasně daného světa, ale vytváří nový, kde se může uskutečnit cokoliv, což naráží na další znak preromantismu. Zeman netočil politický film, vytváří však důmyslný fantazijní svět, do něhož přidává satirizující prvky, snad aby se každý člověk na chvíli mohl stát baronem Prášilem, vzpomenout si na své vlastní lidské chyby a nejspíš v postavě barona Prášila uprchnout na chvíli do jiné reality, například na Měsíc, což mu má pomoci vypořádat se s někdy krutou realitou tehdejšího světa.

Osobně reflektuji dílo Karla Zemana velice kladně, diváka okamžitě vtáhne svoji dynamičností do děje, výborné herecké výkony Miloše Kopeckého dodají Baronu Prášilovi charismatický výraz, s nímž vystupuje po celý děj filmu. Větší dynamičnost dále přináší také hudba od Zdeňka Lišky, která svými údernými tóny bravurně odděluje epické bitvy od slavnostního setkání aktérů na měsíci, kde atmosféra hraničí již s Sci – Fi žánrem.  Film Baron Prášil je z uměleckého hlediska velice různorodý, při jeho sledování jsem se chvílemi ocitl mezi živými postavami, následně jsem mohl vidět jejich animované podobizny a nové tvary světa, které nám Zeman jeho vizionářstvím a trikovými schopnostmi dokázal představit. Odnáším si z něj nejen příběhovou linii a sílu postavy Barona Prášila, ale nutí mě i přemýšlet nad tím, co vše bylo potřeba k tomu, aby se papírové či kreslené postavičky dokázaly rozhýbat a včlenit do takovéhoto filmového počinu. Po návštěvě muzea Karla Zemana, kde jsem mohl na vlastní oči spatřit, jakým technickým způsobem Zeman svých filmových efektů docílil, jsem změnil svůj pohled na celou kulturní a uměleckou hodnotu filmu. Myslím, že je obdivuhodné, co vše přinesla Zemanova tvorba nejen pro českého laického i odborného diváka, ale svým novátorským výtvarným zpracováním upoutala a přivedla na podobnou filmovou cestu mnoho světových tvůrců. Za své filmové počiny byl Karel Zeman mnohokrát vyznamenán na různých filmových festivalech, které potvrdily jeho nejen český, ale i celosvětový význam. Zemanovy filmy byly původně tvořeny jako díla pro mládež, např. Cesta do pravěku, ale právě filmovými triky a úžasným propojením fantazie a techniky, zaujal nakonec i dospělou populaci. To, že autor vychází především ze starších literárních i grafických námětů, není náhodou. Myslím si, že chtěl svými díly nejen vzdělávat, ale především dávat divákům jakýsi přehled odkud vycházíme a kam kráčíme, zaměřil se na popularizaci starších literárních děl, jako byly Verneovy romány, ale především jim dával možnost propojit i své představy o světě s nekonečností fantazie.

 

Zdroje:

 

[1] Filmový dobrodruh Karel Zeman – Filmová výchova – Perly české kinematografie – JSNS. JSNS – Promítejte ve škole zdarma a legálně dokumentární filmy. [online]. Copyright © Vzdělávací program JSNS [cit. 03.12.2021]. Dostupné z: https://www.jsns.cz/lekce/15745-filmovy-dobrodruh-karel-zeman

[2] Filmový dobrodruh Karel Zeman – Filmová výchova – Perly české kinematografie – JSNS. JSNS – Promítejte ve škole zdarma a legálně dokumentární filmy. [online]. Copyright © Vzdělávací program JSNS [cit. 03.12.2021]. Dostupné z: https://www.jsns.cz/lekce/15745-filmovy-dobrodruh-karel-zeman

[3] Theses.cz – Vysokoškolské kvalifikační práce [online]. Copyright © [cit. 03.12.2021]. Dostupné z: https://theses.cz/id/bjeo69/zaverecna_prace.pdf

[4] BÜRGER, Gottfried August. Baron Prášil. Ilustroval Gustave DORÉ, přeložil Jiří KOLÁŘ. [Statenice]: Millennium, 2010. Sci-fi a dobrodružství. ISBN 978-80-86201-68-9.

[5] Informační systém [online]. Copyright © [cit. 03.12.2021]. Dostupné z: https://is.jamu.cz/th/bhzdi/Trikovy_film_Z._Caletkova.pdf

[6] SPÁLENÁ, Ludmila a Linda ZEMAN-SPALENY. Karel Zeman a jeho kouzelný svět. Ilustroval Karel ZEMAN. Brno: CPress, 2015. ISBN 978-80-264-0941-0.

[7] Theses.cz – Vysokoškolské kvalifikační práce [online]. Copyright © [cit. 03.12.2021]. Dostupné z: https://theses.cz/id/bjeo69/zaverecna_prace.pdf

[8] Informační systém [online]. Copyright © [cit. 03.12.2021]. Dostupné z: https://is.jamu.cz/th/bhzdi/Trikovy_film_Z._Caletkova.pdf

[9] Theses.cz – Vysokoškolské kvalifikační práce [online]. Copyright © [cit. 03.12.2021]. Dostupné z: https://theses.cz/id/bjeo69/zaverecna_prace.pdf

[10] UNITEDFILM – Paul Wells: Guys like Spielberg or Lucas liked and were inspired by Karel Zeman. UNITEDFILM [online]. Copyright © 2021 Unitedfilm. All Rights Reserved [cit. 03.12.2021]. Dostupné z: http://www.unitedfilm.cz/unitedvision/index.php/en/articles/item/497-paul-wells-guys-like-spielberg-or-lucas-liked-and-were-inspired-by-karel-zeman

error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.