Jméno: Jiří Kolář
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Jiří Kolář
Český spisovatel, překladatel, dramatik, malíř a básník Jiří Kolář je jedním z nejvýznamnějších umělců, který mimo jiné působil také jako mecenáš samizdatové literatury.
Život
Jiří Kolář se narodil v chudé rodině v Protivíně. Jeho matka byla švadlena a otec pekař. Proto i on sám neměl problém s manuální prací – vyučil se truhlářem. Avšak po dobu svého dospívání četl poezii a v šestnácti letech začal psát své vlastní básně.
V roce 1941 mu vyšla první sbírka veršů s názvem Křestný list, když své básně předtím poslal Františku Halasovi. Ten chtěl uvést Koláře mezi mladé literáty. Zde se seznámil také s Jindřichem Chalupeckým. Spolu založili roku 1940 Skupinu 42. Tato skupina se rozpadla poté, co Jiří Blatný emigroval, a někteří kolegové se stali součástí KSČ.
V roce 1952 byl zatčen, protože STB objevila u Václava Černého, historika a profesora, Kolářovu básnickou sbírku Prométheova játra. Kvůli ní strávil devět měsíců ve vazbě. Byl propuštěn na základě prezidentské amnestie.
V roce 1949 se Jiří Kolář oženil s Bělou Helclovou.
Od konce 50. let se Jiří Kolář začal věnovat spíše výtvarnému umění. Vedl fotografický deník, tvořil koláže, vystavoval zejména v zahraničí, a to i na velmi prestižních výstavách v Londýně, Kasselu, Osace i New Yorku. Díky těmto výstavám se stal finančně nezávislý a mohl pokračovat v podporování českých literátů a výtvarníků.
Po sovětské okupaci v roce 1968 sponzoroval vydávání samizdatové Edice Petlice a Ceny Edice Petlice. Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77.
V roce 1980 získal oficiální povolení k bydlení v Paříži. Prodloužení pobytu na další rok mu ale nebylo poskytnuto. Přesto však v Paříži zůstal – měl sjednán byt a pravidelný příjem od ředitele významné pařížské kanceláře. Jeho žena mohla přijet za manželem až roku 1985. Za nedovolený pobyt v Paříži přišel Kolář o veškerý majetek – některá díla se však díky Jiřímu Kotalíku stala součástí Národní galerie a bylo umožněno, aby si je Kolář odkoupil. V roce 1989 se Kolář rozhodl konfiskovaný majetek převést prostřednictvím darovací smlouvy.
V roce 1998 se vážně nemocný přestěhoval zpět do Prahy, kde také roku 2002 ve věku 88 let zemřel.
Dílo
Jiří Kolář patřil mezi významné básníky, ale také výtvarné umělce. Proto se v jeho díle častokrát objevovaly prvky obojího.
Křestný list – Tato básnická sbírka byla vydána roku 1941. Jedná se o jakousi literární koláž, která je ovlivněna surrealismem. Jedná se o útržky běžných hovorů vytvořených do formy básnických obrazů. Sbírku ovlivnil také známý básník František Halas.
Sedm kantát – V roce 1945 vyšla tato básnická sbírka, ve které se autor srovnává s událostmi tohoto roku (zejména válečné události).
Limb a jiné básně (1945), Ódy a variace (1946) – Básnické sbírky, které jsou psány volným veršem, které se ve své složitosti podobají kantátě.
Dny v roce – Tato básnická sbírka z roku 1946 zachycuje každodenní život. Na tuto sbírku navazovala kniha Roky ve dnech, kterou ale komunistická cenzura zakázala vydat. Vyšla tedy jako samizdatové vydání edice Petlice v roce 1975, oficiálně pak až roku 1992.
Očitý svědek – Jedná se o deník z roku 1949, který vyšel až v roce 1983. V této knize se střídají deníkové záznamy s verši.
Prométheova játra – Tato sbírka je stěžejním dílem Jiřího Koláře. Ve sbírce odsuzuje totalitní vládu, což se samozřejmě nemohlo líbit tehdejšímu komunistickému režimu. Kniha je složena z několika částí, z nichž první je považována za vůbec nejlepší – Rod Genorův. Je zde zobrazena postřelená žena, která umírá při útěky z transportu.
Mistr Sun o básnickém umění – V roce 1957 vyšla tato sbírka, která byla inspirována vznešeností údělu básníka.
Básně ticha – V roce 1970 vyšla básnická sbírka Básně ticha. Jedná se o experimentální poezii, kterou nemůžete číst nahlas. Vyjadřuje vztah mezi vizuálním a literárním uměním.
Život je všude – Během svého života podporoval celou řadu výtvarníků a literátů. Příkladem je almanach Život je všude, na kterém se podílela řada (tehdy ještě neznámých) umělců, jako byl Václav Havel, Josef Škvorecký, Jan Zábrana nebo Bohumil Hrabal. Kolářův honorář z tohoto almanachu šel na vydání Hrabalova prvního díla Hovory lidí.
