Jméno práce: Bílá nemoc
Slohový útvar: Interpretační esej
Přidal(a): Daniela
Mír? Jak naivní přání!
Narodil se roku 1890 v Malých Svatoňovicích. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, avšak po odhalení jím vedeného protirakouského spolku, musel přestoupit na brněnské gymnázium. Získal doktorát z Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Od mládí Čapek trpěl Bechtěrovou chorobou, a pro své onemocnění také nemusel nastoupit do rakouské armády za první světové války. Stal se redaktorem v několika denních časopisech a od svých jednatřiceti let pracoval jako dramaturg a režisér Vinohradského divadla. Jeho díla jsou proslulá především díky Čapkově neobyčejné slovní zásobě a používáním rozvinutých souvětí. K jeho nejznámějším knihám patří bezpochyby např. R.U.R., Krakatit, Povídky z jedné a druhé kapsy, Bílá nemoc a mnoho dalších. Čapek získal řád T. G. Masaryka I. třídy. Zemřel na plicní edém v prosinci roku 1938.[1]
Popis děje díla:
Čapkova divadelní hra popisuje předválečný stav obyvatelstva, které je válkou naprosto zaslepeno. Národ však není vytížen pouze přípravami na válku, ale i velice nepříjemnou a smrtelnou nemocí. Nemoc je přezdívána bílou, a to kvůli bílým skvrnám, které se nakaženým objeví na těle. Doposud nepřišel nikdo s léčivem, které by dokázalo postup nemoci zastavit. Na Lilienthalově klinice se pod vedením dvorního rady Sigelia, nemoc léčí pouze potíráním kožních skvrn vonnými mastmi a tlumením bolesti morfiem. Jednoho dne však do nemocnice přijde neznámý doktor, doktor Galén, a přesvědčí Sigelia, aby mu dovolil léčit nemocné jeho novou metodou. Galén se dočká velikého úspěchu, protože celá řada nemocných se po jeho léčbě zcela uzdraví. Galén však odmítá léčit bohaté lidi, a to bez výjimky. Je tomu tak, protože Galénovým přáním je ukončit zbrojení a nastolit mír na celém světě. I přes pokusy o úplatky, Galén odmítá léčit zbohatlíky, a to kvůli jejich možnému vlivu pro ukončení války. Nakonec však onemocní i sám maršál (válečný vůdce). Nechá si k sobě tedy Galéna přivést a je přesvědčen, že válku ukončí. Cestou však Galéna „ušlape“ zfanatizovaný dav. Zkáza lidstva je tak nevyhnutelná.
Interpretační část:
Jelikož jsem už před zahájením četby této divadelní hry znala její konec, nepřekvapilo mě nic, co se týče děje. Ráda bych se však věnovala psychologické stránce tohoto díla. Opravdu mě překvapilo, jak moc je stav obyvatel v knížce podobný tomu v nacistickém Německu. Velmi proto Čapka obdivuji, že se takové dílo nezdráhal napsat. Je patrné, že mentalita obyvatel té doby byla silně narušena. Čtenář si toho může všimnout hned v několika případech. Například u oné rodiny, která je zde líčena, kdy otec prosazuje válku, neb pracuje v továrně na zbraně, a dokonce prohlašuje, že je vděčný, že bílá nemoc lidstvo postihla. Rovněž je to vidět, když baron Krüg přijde Galéna žádat o jeho lék. Ani jeho vlastní život mu není natolik cenný, aby zastavil výrobu válečných zbraní. Já si podobné situace představit nedokážu. Připadá mi však smutné, jak naivně působí postava doktora Galéna pro dnešní společnost. Ač je svět bez válek a zbrojení nejspíš snem každého rozumného člověka, nemyslím si, že by k něčemu takovému mohlo kdy dojít. Touha po penězích a moci už po staletí hýbe světem a vždy se v historii našel někdo, kdo se nezdráhal překročit hranice, aby toho dosáhl. Musím ovšem dodat, že jsem byla potěšena, když jsem si takto mohla přečíst, že i v té době, kdy se většině lidí zdála válka tím nejlepším řešením, našli se i tací (jako Karel Čapek), kteří ji odsuzovali a opovrhovali jí.
[1] Karel Čapek. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2018 [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_%C4%8Capek
Hodnocení: 1 = výborně
