Kniha: Cesta zpátky
Autor: Erich Maria Remarque
Přidal(a): Tuski
Erich Maria Remarque
- *1898 – †1970, německý spisovatel
- V 18 letech se účastnil 1. světové války na západní frontě, byl vážně raněn a konec války prožil v lazaretu v Duisburgu.
- Když se vrátil z války, nebyl schopen se zase včlenit zpátky do společnosti, byl poznamenán válkou a znechucen přístupem lidí k ní.
- Nacisté popřeli jeho účast na frontě, označili ho za Žida, protože jeho skutečné jméno bylo Paul Kramer (Remarque pozpátku).
- Byl označen za literárního zrádce a jeho knihy byly veřejně páleny, protože styl popisování války byl pro vládu nevyhovující. Proto roku 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství. Umírá roku 1970 ve Švýcarsku.
Další díla:
- Cesta zpátky, Tři kamarádi, Nebe nezná vyvolených, Na západní frontě klid
Rozbor díla: Cesta zpátky
Román je volným pokračováním románu Na západní frontě klid. V tomto románu autor vylíčil svůj vlastní zážitek z války a návrat do normálního života. Většina lidí si myslí, že koncem války skončilo utrpení všech vojáků. Opak je pravdou. Vojáci si sice největší utrpení prožili na frontě, ale doma je čekaly velké problémy. Přicházeli do země, kde byla hospodářská krize, do rozvrácených manželství nebo do neúplných rodin. Román Cesta zpátky líčí tyto problémy.
Vydání: 1931
Literární forma: próza
Literární žánr: historický, válečný román
Téma: Lidé, kteří se vrátili z války, mají zničené představy o životě. Jsou poznamenáni válkou.
Myšlenka: Ukázat návrat vojáků z fronty a jejich život po konci 1. světové války, jaké těžké pro ně bylo začlenit se zpátky do společnosti.
Kompozice: kniha má 304 stran
Jazyk: spisovný jazyk s hovorovými výrazy. Autor přechází z minulého času do přítomného, aby zvětšil napětí čtenáře. Forma vypravování, ich-forma
Doba: Po 1. světové válce
Místo: Německé větší město
Hlavní postava
- Ernst Birkholz – inteligentní, studoval gymnázium. Když dorazí domů z fronty, stává se z něho člověk se psychickými problémy. V jeho nitru je zakořeněna krutost války a návrat v normální život mu připadá absurdní. Nemůže se proto začlenit do poválečné společnosti. Jediné co dokáže uznávat je přátelství, které na frontě znamenalo nejednou přežití vlastní smrti. Proto si v ´´novém´´ životě, kde kamarádství již neznamená tolik, neví rady. Je zklamán lidmi, kteří jej povolali do války, a nedokázali mu pomoci v návratu do ´´nového´´ života.
Další postavy
- Adolf, Ludwig, Tjaden, Albert, Kosole – Ernstovy kamarádi z války
- Hromotluk Willy
- Seelig – bývalý poddůstojník, terorizoval jednotku
- Schröder – chráněnec
- Max – Ernstův přítel z fronty, je zastřelen při demonstracích
- Hell – bývalý velitel Ernstovy roty, při demonstracích jeho jednotka střílela do lidí
Obsah
v roce 1918 Ernestova rota zažívá poslední boje na území Francie, ke konci války se vydávají se na cestu zpátky domů. Při návratu potkávají velmi dobře vybavené americké vojáky a při pohledu na ně jsou naštvaní, proč zbytečně bojovali proti takové nevyvážené přesile. Seznamují se a obchodují s Američany a uvědomují si, že válčili proti lidem, kteří jim nic neudělali. Pokračují v cestě a vidí krásnou přírodu a jako kontrast mnoho zubožených lidí v nemocnicích. Loučí se Adolfem, který vystupuje o stanici před ostatními a uvědomují si, že za ta společně prožitá a těžká léta není vůbec snadné se rozloučit a žít samostatně. Z nádraží jdou Ernest a Ludwig společně domů, cestou jsou však napadeni revolucionáři, kteří se snaží zraněnému Ludwigovi strhnout nárameníky poddůstojníka, v tomto nerovném souboji jim pomůže hromotluk Willy.
Když přijde Ernst domů, ale hned mu schází přátelé a každá minuta mu připadá jako věčnost. Nemůže to vydržet a jde za Albertem a spolu jdou pak za Willym. Willy ukradne sousedovi kohouta a jeho matka má strach z problémů.
Když později Tjaden zjistí, že v blízkém hostinci čepuje Seelig, který dříve jako poddůstojník terorizoval jednotku, oznámí to Kosolovi a společně se vydají za Seeligem. V hostinci je Seelig moc ochotný a Kosole se tak rozmýšlí, jestli Seeliga zmlátit. Nakonec si vzpomněl, že nepřímo zavinil smrt Schrödera a pustil se do něj. Po nějakém čase jde Ernst ke strýci, který byl podplukovníkem zásobování. U něj lidé diskutují o válce, o které vlastně nic neví. U něj začne jíst jídlo rukama, což pro něj bylo za války běžné, ostatním je však k smíchu, a proto naštvaně odejde.
Brzy se vrací Ernst s kamarády do školy. První den má proslov ředitel, který vyzdvihuje statečnosti lidí ve válečném zázemí, což naštve vojáky a ředitel se omluví. Školní lavice velmi prořídli, jelikož mnoho spolužáků padlo ve válce. Ernst navštíví Adolfa, který má problémy s manželkou a také se životem bez války. Je stále větší nedostatek jídla, proto kamarádi jedou na venkov, seženou si něco k snědku a chtějí zpátky vlakem. Na nádraží narazí na kontrolu, zda se nepřevážejí potraviny. Když přijde kontrola na kamarády, spustí se rvačka. Mají vztek.
Při pozdějším setkání vojáků si Ernst uvědomuje, že se všichni změnili. Z plachých vojáků se stali panovační lidé. Po škole Ernst s Willym začínají pracovat jako učitelé v nedalekých vesnicích. Ernst doufal, že prací zapomene na válku, ale stále je pronásledován myšlenkami na válku, a proto se po čase rozhodne odejít a vrací se domů do města. Ve městě jsou tou dobou demonstrace, při kterých je zastřelen Ernestův přítel z fronty Max. Vojáky střílející do demonstrantů vedl bývalý velitel Ernstovy roty Hell. Přátelé nerozumí, proč Hell stoji proti svým lidem. Po čase jdou do vinárny, kde Albert zjistí, že mu byla přítelkyně nevěrná a přímo ve vinárně zastřelí jejího milence a jde se rovnou přiznat na policii. Nešťastné události pokračují, Ludwig spáchá sebevraždu, Albert je odsouzen na tři roky vězení a rozhořčení z ostatních lidí u přátel nekončí. Ke konci se však Ernst snaží nasměrovat myšlenky k lepší budoucnosti.
