Jméno: Čingiz Ajtmatov
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tento umělec působil jako romanopisec, scenárista, autor sci-fi, ale také jako novinář, překladatel, politik a diplomat. Svá díla psal kyrgyzsky a rusky a patřil k představitelům magického realismu.
Život
Čingiz Ajtmatov se narodil 12. prosince 1928 v kyrgyzském městě Sheker. Zemřel ve věku 79 let 10. června 2008 v Norimberku. Příčinou jeho úmrtí byl zápal plic a selhání ledvin. V jeho dílech dochází ke splynutí realismu a legend, využívá různá humanistická témata a věnuje se také hlubokému člověčenství. Ačkoli píše prózu, častokrát je přirovnávána k poezii.
Jeho rodiče Torekula Ajtmatov i on sám byli kyrgyszké národnosti, matka Tatarka. Právě kyrgyzská tradice, která říká, že každý má znát všechny své předky až do sedmého pokolení se projevuje v několika jeho dílech. Čingiz dostal své jméno po slavném vojevůdci Čingischánovi. Znal všechny členy své rodiny nejen podle jména, ale také podle toho, co ve svém životě dělali.
Díky své babičce, se kterou měl velmi blízký vztah, se setkával s vypravěči národních bájí. Tyto zážitky potom zužitkuje ve své tvorbě, která je inspirována kyrgyzským národním koloritem a mnohokrát reflektuje kyrgyzské tradice. V jeho díle se odráží také změny, které vznikly v období sovětské moci.
Jeho otec působil jako významný politický činovník Kyrgyzské sovětské socialistické republiky, v důsledku čehož byl i zatčen. Rodina pak neměla lehký život, protože na ni bylo pohlíženo jako na nepřítele sovětského národa.
Čingiz Ajtmatov vystudoval Vysokou školu zemědělskou a po studiu se živil jako zootechnik a veterinář až do roku 1966. to mu ale nezabránilo v tom, aby přispíval do novin a působil jako překladatel. Za svou literární tvorbu získal několik ocenění – v roce 1963 Leninovu cenu, v roce 1968 pak státní cenu za povídku Na shledanou, Gulsari!
Tato ocenění dostal navzdory tomu, že pocházel ze střední Asie. Za svého života pracoval jako velvyslanec Sovětského svazu v Lucembursku, poté jako velvyslanec Kyrgyzské republiky v Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, EU, NATO a UNESCO.
Dílo
Džamila
Tato milostná novela byla vydána v roce 1959 a vypráví o období ve druhé světové válce. Autor za ni získal v roce 1963 Leninovu cenu. Kniha byla několikrát zfilmována. Nejedná se o dílo, které reflektuje magický realismus. V malé západokyrgyzské vesnici žije krásná Džamila. Příběh vypráví její švagr. Džamila si musela vzít hrubiána Sadyka. Když musel odejít na frontu, zamilovala se do Danžára, který se jako válečný invalida z fronty vrátil. Po válce se Sadyk vrací, ale jeho žena ho opouští spolu s Danžárem. Tím Džamila porušuje zákony staré stovky let, které ženám přisuzují podřízenost vůči mužům.
Stanice Bouřná
Román z roku 1981 reprezentuje magický realismus. Hlavní děj je rozdělen do tří rovin: roviny mýtu, současnosti a budoucnosti. Současnost se zabývá stalinským obdobím a budoucnost kosmickými lety. Všechny tyto roviny se spojí v okamžiku, kdy si člověk uvědomí, že by měl žít po boku svých předků. Kniha byla upravena a vydána také pod názvem A věku delší bývá den nebo Den delší než století.
Bílá loď
Jedná se o jeden z nejvýznamnějších románů autora, který byl vydán v roce 1986 a představuje magický realismus. Hlavní postavou je sedmiletý chlapec, který vyrůstá se svým otcem. Jeho rodiče se rozvedli a ani jeden se o chlapce nechtěl starat. Děda vypráví vnukovi pohádky, které tvoří fantazijní svět malého chlapce. Když se zklamal v dospělých, chce se změnit na rybu, aby plaval k jezeru, kde se jeho otec živí jako námořník.
Popraviště
Také v tomto díle se objevuje magický realismus. Autor v knize odhaluje kritický stav dnešního světa, odhaluje zejména drogovou problematiku ve Střední Asii. Lidé přijíždí do Střední Asie na sběr anaši, což je jiný název pro konopí. V tomto regionu se jednalo o poměrně běžně pěstovanou rostlinu, zejména u starší generace.
Když padají hory
Román z roku 2006 reprezentuje magický realismus.
