Cynismus

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

literatura

 

Jméno: Cynismus

Zařazení: Literární pojem

Přidal(a): David Hampl

 

S pojmem cynismus se setkáváme v souvislosti s naší každodenní komunikací, politikou, filozofií i literaturou. Cynismus také často souvisí i s dalšími pojmy, jako jsou sarkasmus, satira, ironie a černý humor. S cynickými postavami se můžeme setkat v mnohých dílech světových i českých spisovatelů. Z české literatury cynismem vynikají postavy Milana Kundery či Josefa Škvoreckého.

 

Základní znaky

Synonymy, kterými lze slovo nahradit, jsou bezohlednost, mravní otrlost a nestoudnost. Cynický člověk tak jedná ve vztahu k druhým lidem a ke svému prostředí. Toto bezohledné jednání spolu často nese i pohrdání a zesměšňování toho, co naopak druzí považují za důležité mravní hodnoty. S tím souvisí i to, že cynické jednání často dokáže mnoho osob, především těch citlivějších, vnitřně zranit. S pojmem cynismus se v tomto významu setkáváme přibližně od začátku devatenáctého století. Často využívá prvky ironie, tedy vyjadřování, kdy mluvčí říká opak toho, co si ve skutečnosti o dané situaci či člověku myslí, a také sarkasmy, jedovaté posměšky a jízlivé vtipy. Název cynismus je odvozen kynismu, filozofické školy v antickém Řecku, kterou založil jeden ze Sokratových žák ve čtvrtém století před naším letopočtem. Základním rysem této filozofické školy bylo opovržení běžným životem a civilizací. Kynikové vyzdvihovali skromnost, jednoduchost a to, čemu dnes říkáme minimalismus.

 

Cynismus v literatuře

V literatuře se nejčastěji projevuje jako jeden z charakteristických rysů některých literárních postav. Velmi známým hrdinou, u nějž se cynismus hodně projevil, je Evžen Oněgin ruského romantického spisovatele Alexandra Sergejeviče Puškina. Oněgin ztělesňuje typ zbytečného člověka, znuděného a znechuceného životem v petrohradské společnosti a cynismus je jedním z rysů jeho chování i poté, co odjede na venkov a seznámí se s básníkem Lenským, Olgou i Taťánou. Najdeme ho i u anglického spisovatele Oskar Wilda, především v jeho konverzačních komediích Ideální manžel či Jak je důležité míti Filipa. Cynismem se zabýval i ruský spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij, podle kterého je cynismus možno jednoduše strhnout do věty, že pokud není Bůh, je vše dovoleno.

Z českých spisovatelů najdeme prvky cynismu například v některých dílech Karla Havlíčka Borovského či Viktora Dyka, ve druhé polovině dvacátého století poté v dílech Josefa Škvoreckého, v nichž je hlavní postavou Danny Smiřický. V románu Zbabělci jsou takto popisovány například první květnové dny roku 1945, tedy květnové povstání a konec druhé světové války. Právě přílišný cynismus, ironie a nihilismus byly románu dobovými kritiky velmi vytýkány a i když Škvorecký Zbabělce dokončil již v roce 1949, vyjít mohli až o deset let později. S cynismem se lze setkat i v mnoha dílech Milana Kundery, například ve slavných románech Žert, Nesnesitelná lehkost bytí či v povídkovém souboru Směšné lásky.