Kniha: David Copperfield
Autor: Charles Dickens
Přidal(a): Lydie
Vyprávění o životě Davida Copperfielda do věku 11 let. Jeho celý život od narození.
Období: Realismus
Způsob vyprávění děje: Ich – forma
Doba děje: 19. století
Místo děje: Anglie – Blunderstone – Vraní hnízdo, Yarmouth, Salemský ústav, Londýn – firma Murdstone&Grinby, Dover – dům tety Betsy
Žánr: částečně autobiografický dvoudílný román (přečteno pouze 1.díl)
Forma: próza
Literární druh: epika
Jazyk a styl:
Spisovný, až knižní, složitá syntax, v knize, je autor samotným Davidem. Když chce autor na něco poukázat, napíše to kurzívou. Občas se objevují básnické výrazy, slova převzatá z jiného jazyka. Např. z latiny (orakulum – věštba), z hebrejštiny (kabala – židovská mystika), z italštiny (filigránská – drobounká), z francouzštiny (bean ideál – představa dokonalé krásy), z němčiny (šnurbart – dlouhé kníry) a samozřejmě z angličtiny, protože je to anglický originál.
Děj ve zkratce:
David Copperfield vypráví o tom, jak žili sami s maminkou a chůvou, protože jeho otec zemřel. Jak se měli dobře do té doby, než do jejich vstoupil jeho otčím. Maminčin nový muž. Převrátí jeho dočasný raný život, protože je jak z kamene. Nastěhuje se k nim i jeho sestra, stejně bezcitná. David zažívá i první dětskou lásku, když s jeho chůvou jdou navštívit její příbuzné, kde je i malá sirota Emilka. Posílají Davida do školy bez návštěv domů a poté ho otčím po jedné aféře pošle pracovat. Všude vypráví, jak tam jeho život probíhal, jeho nesnáze a strasti. Jeho maminka z důvodu psychického týrání umírá spolu s jeho malinkým bratříčkem. David utíká z práce a útočiště nachází u své přísné tety, která se ho ujme.
Postavy
David Copperfield: bystrý chlapec, zvídavý, optimistický, vytrvalý, pilný chytrý, hodný, na svůj věk předčasně dospěl, kvůli životním událostem, posléze nešťastný
Maminka Klára: ještě skoro dítě, nezkušená, skoro až naivní, prostě pořád dítě, manipulativní, poté, co s nimi začnou žít ti dva, tak se z ní stane nešťastná, zatrpklá, uzavřená žena, je jí líto Davida, ale není schopná se jim postavit
Peggotka: taková ta vděčná služebná, oslovuje je jako děťátka, stará se o ně, asi není moc chytrá
Pan Murdstone: na začátku seznámení vypadá jako gentleman, hned jak si ale Kláru vezme, tak se z něho stane totálně bezcitný, bezpáteřní člověk, omezuje jejich osobnost
Slečna Murdstone: stejná jako jeho bratr, strašně konzervativní, říká jak se má kdo chovat, zapšklá, povyšující se
Teta Betsy: její slupka je hrozně tvrdá, vypadá jako strašně přísná žena, něco jako slečna Murdstone, ale pak se ukáže jak charakterní je, jak je milá a je schopna vřelosti
Pan Dick: je to podivín, opravdu, říkali o něm, že je blázen, pak se ho ujala teta Betsy, jakoby žil ve svém světě, ale je to laskavý a hodný člověk
Místa, kde se kniha odehrává: Blunderstone – Vraní hnízdo, Yarmouth – u strýčka Peggotyho v lodi, Salemský ústav, Londýn – firma Murdstone a Grinby, Dover – dům tety Betsy
Děj:
Začíná to tím, že David vypráví o tom, že když se narodil s ohledem na den a čas, tak ženy prorokovaly, že tohohle chlapce čekají dvě věci. Za prvé, že ho v životě čeká smůla a že bude mít výsadu vidět duchy a přízraky. David, ale píše, že může potvrdit, že ta druhá věc se mu ještě nedostavila a že si ani nestěžuje. A že to první máme posoudit sami na základě četby. Narodil se v březnu ve Skotsku jako pohrobek, protože jeho otec zemřel 6 měsíců před jeho narozením. Jeho sestra Trotwood – jeho teta Betsy měla v rodině velký respekt. Ta k nim přišla v den jeho porodu před samotným porodem. Byla taková rázná, žena od rány a lamentovala, proč ji tu chudinku usídlil v tak odlehlém domě Vraní hnízdo, že její bratr byl nezodpovědný a pošetilý. Že byla moc mlaďounká na vdávání a na to být matkou. Pořád byla přesvědčená, že se musí narodit děvče, byla si jistá. A potom se narodí David, pojmenovaný po otci David Copperfield. Když se to dozvěděla jeho teta, tak hned zmizela bez rozloučení, bez ničeho. Asi uražená, že to není holčička. Vypráví o tom, jak žil celý život jen s matkou a Peggotkou (jejich služebná). Jak to bylo hezké, když společně sedávali u krbu. Jak se cítil v bezpečí. Vypráví to tak, jakoby si všecko pamatoval, což je na batole realisticky nemožné. Popisuje, jak vypadal vnitřek domu a jak vypadal vnějšek. Už od malička byl hodně bystrý. Třeba se ptal Peggotky, jestli se někdy vdala atd. Jednoho dne se jeho maminka vrací domu krásně nastrojená a doprovází jí pán s krásnými černými vlasty a licousy, který je minulou neděli doprovázel z kostela. Za dveřmi Peggotka prohlásí, že by se panu Davidovi seniorovi nelíbil a za to dostane sprda od své paní. Potom je zase doprovázel z kostela a stavil se u nich na návštěvu. A už se u nich atmosféra a rodinná pohoda začala měnit. Trávili spolu méně času atd. A David si začal pomalu zvykat na toho pána, že se u nich objevuje – pan Murdstone . Neměl z něj moc dobrý pocit, protože v něm vzbuzoval pocity tísně a žárlivosti. Jednou kolem nich projíždí a vezme Davida na výlet. Přijdou do hotelového pokoje, kde dva páni kouří dýmky. Normálně se tam dospělí bavili, kde ty dva chlapi zmíní, že paní Copperfield je kouzelná a krásná vdovička. Pak se šli projít na skalnatý útes a vrátili se až navečer, kdy David vypráví mamince, jak o ní pánové mluvili. Nesmírně jí to zalichotí. Potom Peggotka navrhne výlet za jejím bratrem do Yarmouthu na 14 dní. David se strachuje o maminku, ale nakonec vyrazí. A tak stráví několik týdnů na lodi, kde zažívá poklidné ubytování. Bydlí tam Peggotky bratr spolu s jednou vdovou, jeho synem a malou sirotou Emilkou. K Emilce zvlášť přilne. Píše jak to byla nejčistší láska, kterou prožíval. Když se vracejí domů, tak to tam vypadá úplně jinak. Nová služebná, a tak mu Peggotka poví, že má nového tatínka. A tak to začalo, když se šel s ní přivítat, tak už byla bázlivější a pan Murdstone ji hned zkrotil. A tak se David vrátil do chladného domova jako cizí. Začíná se tam všechno měnit. Způsoby, zvyklosti, všechno. Pak se k nim nastěhuje jeho sestra – slečna Murdstone. Je úplně stejná, panovačná, peskoidní. Davidovi začíná tvrdý a nešťastný život. Z jeho matky se stává nešťastná a nesvéprávná žena. Občas se pokusí vzepřít atd., ale vždycky se setká s odporem a je smetena ze stolu. Tomu všemu David přihlíží. Začínalo se uvažovat o tom, aby Davy chodil do školy, ale zatím se nic nerozhodlo, a tak ho prozatím učili doma. Trénuje čtení před všema třema a nejde mu to. Dělá chyby a je čím dál víc nervózní. Kdyby tam nebyli Murdstoneovi, tak by mu to šlo raz dva, ale jejich přítomnost na něj vyvíjela hrozný tlak a strach. Za těch 6 měsíců z něj udělali zarputilého, otupělého a tvrdohlavého člověka. Při životě ho držely otcovy knihy z malé knihovničky a tak k nim utíkal. Pak jednou má na hodině pan Murdstone i rákosku a stane se zlomový bod. Při nezdárném učení, kdy jeho matka propukne v pláč, tak ho pan Murdstone odvede nahoru do pokoje. Při prvním šlehnutí ho Davy kousne do ruky a prokousne mu kůži do krve.Pak ho zmlátí tak, jako by mu chtěl vymlátit duši z těla. A tak mu začíná izolace na pět dní, kdy může jenom na chvíli do zahrady a zase zpátky. Během uvěznění se rozhodne, že Davy půjde do školy blízko Londýna. A tak nazítří Davy odjíždí, ale ještě se stihne rozloučit s matkou. Veze ho forman, pan Barkis. Při řeči se zmíní o Peggotce a pan Barkis se vyptává, jestli má nějakého nápadníka atd. a pošle po Davymu vzkaz, aby jí napsal, že Barkis by nebyl proti. Při cestě ho vysadí u hostince, kde musí počkat na dostavník. Dostavníkem dojíždí do Londýna. Tam ho vyzvedává pan Mell – jeden z učitelů Salemského ústavu (vychrtlý, snědý mladý muž s vpadlými tvářemi a černou bradou). Cestou se staví u jeho staré matky, která žije v nuzných podmínkách, ale je přívětivá. A tak se Davy dostává do Salemského ústavu o prázdninách. Je tam jediný žák. Celá škola čítala 45 žáků, spali tam pobývali. Je zde vrátný pan Tungay a ředitel ústavu pan Creakle. Za měsíc tam dorazili žáci a Davymu začal studentský život. Mezi jeho spolužáky jsou tam výrazní Traddles a Steerforth – vůdce třídy. Pan Creakle byl snad nejpřísnější a nejnelítostnější majitel školy, který řádil jak dragoun a mlatí všechny kolem hlava nehlava. Davy se spřátelí se Steerforthem. Pro Davyho je Steerforth vzorem, vzhlíží k němu a myslí se, že je mocný, protože na jediného Steerfortha si pan Creakle z neznámého důvodu nedovolí. David se stane Steerfothovým chráněncem a udělá si z něj vypravěče. A tak každý večer mu David vypráví příběhy z knížek. Ale kvůli tomuhle je ospalý a mrzutý. Vždycky, když mu přijde balík s jídlem, tak se automaticky rozdělí s ostatníma. Steerforth je ale na jednu stranu parchant a arogantní homolek. Steerforth jednou poníží pana Mella a on na následky ze školy odchází. Hodně velkou roli v tom hrají informace, co Davy vyzradil. Jednoho dne Davida čeká návštěva. Je to pan Peggoty s Hamem a přinese mu mořské raky a kraba. Vyruší je Steerforth a připojí se k nim. Davy se jím pyšní. Zbytek pololetí proběhne stejně stereotypně. Pak ma Davy prázdniny a jede domů. Vstupuje s bázlivostí a úzkostí, a nachází matku samotnou, jak kojí miminko samotná. Vřele a láskyplně ho přivítá. Davy se dozvídá, že má bratříčka. Pak přišla i Peggotka a spolu se tam objímali. A tak Davy stráví jedno šťastné odpoledne. V deset večer se ale vrátí tamti. Všichni se náhle změní. Davy se uklidí do pokoje a teprve ráno schází dolů. Paní Mudstone mu dává najevo, jak už se těší až vypadne. Když si Davy vezme do náruče bratřčka, nastane hysterický záchvat od té hysterky. Všechno je ve stejných kolejích. Zkrátka, zvláštní zalíbení ve mně neměl nikdo, ba ani já sám v sobě ne, neboť ti, kdo mě rádi měli, to nemohli dávat najevo, a ti, kdo mě rádi neměli, to dávali najevo tak okatě, že jsem měl trapně vědomí, jak rozpačitě, nemotorně a bezduše pořád vypadám. Vždycky, když Davy vešel, tak jeho maminka veselá hned zmlkla a zúzkostlivěla. Mudstone mu i zakáže bavit se s Peggotkou. Bylo to utrpení, až měl Davy radost, že odjíždí. V den odjezdu si pamatuje maminku, jak stojí u vrat s miminkem nad hlavou. V návratu do ústavu Davy přeskočí dva měsíce do jeho narozenin. V ten den mu paní ředitelová oznámí, že jeho maminka je těžce nemocná. Pak mu oznámí, že zemřela a děťátko nejspíš zemře také. Druhý den odjíždí domů na pohřeb. Cestou se musí stavit u krejčího, aby mu ušil oblek. Dozvídá se, že miminko umřelo taky. Dům je tichý. Peggotka noci proseděla u nebožky, Murdstone sedí a pláče a Mudstoneová píše u psacího stolu. Pak je pohřeb. Peggotka mu pak prozrazuje, jak maminka postupně chřadla a byla nešťastná. A jak když přijel na prázdniny, tak byla zase veselá a když odjel, tak prohlásila, že cítí, že už ho nikdy neuvidí. A taky říkávala, že umře a že už se nebojí. A popisuje, jak umřela v klidu ve spánku. Bratříček ji přežil jen o den. Hned druhý den dostane Peggotka výpověď. Jemu řeknou, že už se do školy nevrátí. Od té doby ho oba dva totálně zazdí. Ignorace úplná. Přehlížejí ho. A najednou Peggotka navrhne, aby s ní jel zase na 14 dní do Yarmouthu. Tímto Peggotka oficiálně opouští jejich dům. Zase se setká s Emilkou, ale už to není takové jako dřív. Dospěla a už si nenechá dávat pusy. Odcizili se a už se spolu netoulají. Začínají námluvy pana Barkise. Nakonec mají jet Barkis s Peggotkou na celodenní výlet a Emilka s Davym je mají vyprovázet. Byla to jakoby svatební cesta a po ní Peggotka Barkisová odjíždí do nového domova. Pak se Davy rozloučí s námořníky a stráví jednu noc u Peggotky, kde má svůj pokojík. Poté se vrací Davy domů. A pak jsem upadl do takového zanedbávání, že si na to nemohu vzpomenout bez hlubokého politování. Rázem jsem se ocitl v úplné osamělosti – odloučení od vší přátelské pozornosti, odloučení od společnosti všech ostatních chlapců mého věku, odloučení od veškeré společnosti vůbec kromě od společnosti svých beznadějných myšlenek – v osamělosti, která, jak se zdá, vrhá stín ještě i na tento papír, na nějž nyní píšu. Moc si přeje, aby mohl chodit do nejpřísnější školy na světě. Měli mě neradi a přehlíželi mě – sveřepě, zlostně, nelítostně a vytrvale. Málokdy mu dovolovali jet k Peggotce, ale přece jen. Tam shledal, že pan Barkis je trochu držgrešle. Jednou na svých toulkách narazí na pana Murdstona spolu s jeho přítelem, kterého Davy zahlédl tenkrát dávno na návštěvě. Chce je přejít, ale Quinion se ho začne vyptávat. Na odchodu Davy zjišťuje, že za ním koukají a evidentně se o něm baví. Quinion u nich přespí a ráno Davyho čeká rozhovor, kde zjišťuje, že bude pracovat u pana Quiniona v Londýně. A tak druhý den odjíždí. Pracoval ve skladišti. Jakoby tam prohlížel a vyřazoval láhve, balení láhví do beden atd. Byla to firma na dodávky vín a lihovin. A tak popisuje život v té práci. Bydlel u jedné rodinky v pokoji. Která byla taková zvláštní a měla i málo peněz. Měli ho ale rádi a náklonnost se prohlubovala. Kvůli nějakým dluhům, ale toho pána zavřou, pak ho propustí, ale musí se odstěhovat jinam. Takže Davy si opět musí shánět podnájem. Jak vždycky se těšil na to až si koupí dalamánek. Malé děcko ztracené ve světě. Je mu tak bezútěšně, že se rozhodne utéct ke své tetě, která ho, hned, jak se narodil, zavrhla. Zjišťuje přes Peggotku, její adresu. Na cestě ho bohužel okrade jeden holomek. Takže utíká ke své tetě s ničím. Musí nakonec prodat svoji vestu, aby získal peníze na cestu. Po příšerné cestě se konečně dostává k tetě. Ta ho na první pohled odbude, že ať jde škemrat jinam. Vypadá totiž příšerně. Jako opravdový tulák. On ji vypráví ve zkratce svůj příběh a zhroutí se. S tetou žije služka Janeta a pan Dick. Pan Dick je hrozný podivín, ale má laskavé srdce a teta Betsy dává na jeho úsudek. Jeho teta se o něj postará a zvažuje, co s ním. Oznámí mu, že napsala pana Murdstonovi, ať ji navštíví. Davy se zděsí. A tak přichází jak slečna Mudstoneová, tak i pan Murdstone. Tu ženskou vyvede tetička z míry už tím, jak na ní huláká, ať ji nešlape po záhonech. A tak se spolu dohadují. Teta ho skoro nepustí ke slovu a jedná s ním, jako ještě nikdo. Murdstone si ho chce odvést a defacto ji vyhrožuje, že by mu ho měla dát, že jinak bude stát proti němu do konce života. Že jestli mu ho nevydá, tak jeho dveře zůstanou pro něj navždy zavřeny. Teta to vyslechne a ptá se pana Dicka, co má s Davym dělat. On odpoví: Dejte mu hned vzít míru na šaty. A tak prohlásí, že to s Davym zkusí. A vymete mu do tváře všechno a vyhodí ho. Na poslední stránce Davyho pojmenuje jako Trotwooda a koupí mu několik obleků. A tak Davy začal nový život. S novým jménem v novém prostředí. Davy se snaží na všechno zapomenout. Poslední věta: Vím, jenom tolik, že byl a že přestal: a že jsem ho vypsal a tím to pro mě končí.
