HHhH – rozbor díla

rozbor-díla

 

Kniha: HHhH

Autor: Laurent Binet

Přidal(a): adelina0998

 

Laurent Binet (*1972)

Život autora:

  • narodil se v Paříži v rodině profesora historie
  • vystudoval literaturu na Pařížské univerzitě
  • chvíli literaturu i sám vyučoval na pařížském předměstí, poté na univerzitě
  • v devadesátých letech vyučoval francouzštinu v Košicích na Slovensku
  • v Česku a na Slovensku strávil spoustu času
  • do francouzštiny překládá básně Vítězslava Nezvala
  • za první dílo HHhH obdržel Goncourtovu cenu za nejlepší románovou prvotinu
  • mezi jeho oblíbené české autory patří Hašek, Hrabal, Kafka a Nezval

Další díla:

  • Sedmá funkce jazyka (2015) – krimiromán
  • Civilizace (2019)

 

Literárně historický kontext

  • 30. září 1938 – mnichovská dohoda
  • 16. března 1939 – vznik Protektorátu Čechy a Morava
  • 1. září 1939 – začátek 2. světové války (napadení Polska)
  • 27. září 1941 – Reinhard Heydrich se stává říšským protektorem
  • někde mezi dny 28. a 30. prosince 1941 – seskok výsadkářů u Prahy
  • 27. května 1942 – atentát
  • 4. června 1942 – smrt Heydricha
  • 10. června 1942 – vypálení Lidic
  • 18. června 1942 – obležení kostela a smrt výsadkářů

Soudobí umělci:

  • obraz 2. světové války ve světové literatuře v průběhu 2. poloviny 20. století a 21. století:

 

Rozbor díla: HHhH

Rok vydání:

  • 2010 (na knize pracoval 14 let)

 

Název:

  • HHhH je zkratka pro Himmlers Hirn heißt Heydrich (Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich)

 

Literární druh:

 

Literární žánr:

  • kniha se vyznačuje především zvláštním žánrem na pomezí historického dokumentu a románu, tedy žánru beletrie, který pracuje s fikcí
  • historický dokument:
  • v díle jsou reální lidé (Adolf Hitler, Hinrich Himmler, Adolf Eichmann, Herman Göring, Jozef Gabčík, Jan Kubiš…)
  • sám autor popisuje, jak knihu prolíná fakty a zároveň fikcí:

„Také čtu plno historických románů, abych zjistil, jak se s nástrahami žánru vyrovnávají ostatní. Někteří projevují značnou kázeň, jiní na přesnost tak trochu kašlou, dalším se daří zručně manévrovat mezi mělčinami historických skutečností, aniž by museli příliš fabulovat. Přesto mě zaráží, že v mnoha případech vítězí fikce nad historií.“

 

Literární směr:

  • postmoderna (postmoderna jako umělecký směr přináší spojování značně odlišných žánrových prvků, zdůraznění neurčitosti, nesouvislosti, hypotetičnosti a rovněž důraz na moment vznikání díla)
  • postmoderní rys knihy prohlubuje také autorova snaha co nejpečlivěji si vše ověřit, obstarat si všechny dostupné informace (ta se neomezuje jen na dobové dokumenty, ale rozšiřuje na vše, co bylo nejen o akci Anthropoid ale i o celé době napsáno a natočeno):

„Hltám všechno, co mi přijde pod ruku, ve všech možných jazycích (…) Dozvím se spoustu věcí, z nichž některé s Heydrichem souvisejí jen vzdáleně, ale říkám si, že hodit se může všechno, že pro pochopení ducha doby musím tu dobu vstřebat (…) Nakonec mě množství nasbíraných informací začne děsit. Na dvě napsané stránky jich tisíc přečtu. Při takovém tempu umřu dřív, než se mi podaří vylíčit, byť jen přípravy atentátu.“

 

Hlavní myšlenka:

  • autor chtěl vzdát hold odvážným Čechům a Slovákům, kteří i v tak bezvýchodné situaci a obležení nasadili život
  • významný čin, který má dodnes zanechává v lidech velký odkaz

„Tak tedy: Gabčík doopravdy existoval a na tohle jména zkrátka a dobře slyšel (i když ne vždycky). Jeho příběh je stejně pravdivý jako výjimečný. On a jeho přátelé jsou v mých očích strůjci jednoho z největších odbojových činů lidských dějin. Už dlouho mu chci vzdát poctu.“

 

Kompozice:

  • kniha se řídí chronologicky podle historických událostí (až na pár výjimek)
  • kniha je rozdělena do zpravidla krátkých kapitol (257), autor často totiž přeskakuje v pohledu na příběh
  • v jednotlivých kapitolách rozebírá také historické okamžiky, které mají co dočinění s atentátem (mnichovská dohoda, podpis dokumentu o vytvoření atentátu, ale také zahraniční hrůzy 2. světové války, v kterých vidí souvislosti – masakr v Babím Jaru u Kyjeva)
  • kniha je formálně rozdělená na dvě části:
    • první část se věnuje životům aktérů atentátu až do okamžiku výbuchu granátu
    • druhá část se věnuje dění po výbuchu (skrývání, heydrichiáda, Lidice a další vesnice, zrada Karla Čurdy, Moravcovi, obléhání kostela, střelba)
  • některé kapitoly jsou podrobně rozebrané až na minuty

 

Vypravěč:

  • autor je vypravěčem příběhů jak výsadkářů a nacistických pohlavárů, tak i svého života, který vkládá jako jednotlivé kapitoly
  • v knize vyznává svůj vztah v Československu:

„A tak rozsudek smrti nad Československem, mou nejmilovanější zemí, pronese takřka divadelním způsobem francouzský básník.“

 

Jazyk:

  • autor si zakládá na krásném líčení Prahy:

„V Praze, ve stověžatém městě, v tom srdci světa, v oku uragánu mé představivosti, v Praze s prsty deště, ve městě Josefa K., ve městě, kde byl vložen šém do Golemova čela, …“

„Ticho. A pak ta fistule, kterou by poznal mezi tisíci: „On ještě není mrtvý? Tak ho nechte vykrvácet jako prase!“ Heydrichův hlas je posledním lidským hlasem, který opřed smrtí uslyší. I když lidským – jak se to vezme“.

„Přemysl Otakar II. se rozhodne podpořit rozsáhlou německou imigraci do Čech, kterou vysvětluje potřebou německých pracovních sil do dolů. Doufá, že tím oslabí pozici místní šlechty, rodů výbojných a dravých, kterými nevěří a kterými pohrdá. Z dlouhodobého hlediska to byl ale velice špatný nápad“.

„To není žádný tmavovlasý trpaslík a jeho fysis vysoko pozvedá prapor němectví. Věřil tomu? Myslím, že ano. Vždycky si vzpomenu na to, co říkal Paul Newman: ´Nemít modré oči, v životě neudělám takovou kariéru.´ Jestlipak si totéž nemyslel i Heydrich?“

  • chiasmus (syntaktický paralelismus dvou textových celků, z nichž jeden má právě opačný slovosled nebo sled témat či motivů než druhý):

„Mohli jste volit mezi válkou a hanbou. Zvolili jste hanbu a budete mít válku“ – Winston Churchill

 

Prostředí:

  • hlavní dějová linka: Praha, Protektorát Čechy a Morava mezi lety 1941–1942 + období heydrichiády
  • datum a místo atentátu: 27. května 1942, Praha-Libeň

 

Postavy:

  • Jozef Gabčík:
    • narodil se 7. dubna 1912 v Rajeckých Teplicích na Slovensku
    • po splnění obecné školy na Slovensku šel studovat měšťanskou do Čech, kde se vyučil kovářem a zámečníkem
    • v roce 1932 nastoupil na vojenskou službu
    • v roce 1939 se stejně jako Kubiš dostal do Polska, z Polska do Francie a z Francie do Anglie, kde byl vycvičen k plnění speciálních úkolů
    • atentát byl původně úkol pro Jozefa Gabčíka a Karla Svobodu, Svoboda se ale vážně zranil a na Gabčíkovo doporučení byl nahrazen Kubišem
  • Jan Kubiš:
    • narodil se 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích na Moravě
    • po povinné školní docházce byl topičem v cihelně, než nastoupil v roce 1935 na povinnou vojenskou službu
    • v armádě zůstal až do demobilizace roku 1938
    • v roce 1939 ilegálně přešel do Polska, kde se přidal k československé vojenské jednotce v Krakově, kde se poprvé setkal s Jozefem Gabčíkem
    • z Polska se dostal do Francie a poté do Anglie, kde se v roce 1940 přihlásil na výcvik pro speciální úkoly
  • Reinhard Heydrich:
    • nacista
    • SS-Obergruppenführer
    • generál policie
    • šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD)
    • v letech 1941–1942 zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava
    • byl jedním z hlavních organizátorů „Konečného řešení židovské otázky“
    • narodil se 7. března 1904 v Halle nad Sálou
    • po vystudování gymnázia se dal k námořnictvu, odkud byl ale propuštěn
    • v roce 1931 se zasnoubil s Linou von Osten, která ho přivedla k NSDAP (národně socialistická německá dělnická strana/nacistická strana) a SS (Schutstaffel)
  • výsadkáři, kteří byli ukryti v kostele svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici (Praha 2):
    • Adolf Opálka (Out Distance)
    • Josef Valčík (Silver A)
    • Jan Hrubý (Bioscop)
    • Josef Bublík (Bioscop)
    • Jaroslav Švarc (Tin)
  • rodiny, které jsou součástí sítě Tři králové a pomáhají s úkrytem a zásobami odbojářům (autor si zejména oblíbil tetu Moravcovou, u které výsadkáři měli úkryt, pro její odvahu a odhodlání)

 

Děj:

  • Gabčík a Kubiš vstupují na scénu až v polovině knihy:

„Jsem si dobře vědom, že mí dva hrdinové se vstupem na scénu otálejí“

  • autor se v knize potýká s problémy, jak nakládat s nabytými informacemi, aby je nedegradoval sám a rozlišil ty falešné
  • ale také svým humorem popisuje poznatky při zkoumání historických událostí, jakou jsou například už jen podobná či přímo stejná jména jiných lidí:

„V žádném běžném románu by se nestalo, že by se tři postavy jmenovaly stejně. Přitom já mám co do činění s plukovníkem Moravcem, šéfem českých tajných služeb v Londýně, dále s rodinou Moravcových, s Emanuelem Moravcem, nechvalně známým kolaborantským ministrem. A to nepočítám kapitána Morávka. (velitel odbojové skupiny Tři králové) Ve smyšleném románu by se taková politováníhodná homonymie musela rychle napravit.“

error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.