Jméno: Groteska
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Většina lidí se domnívá, že s groteskou se můžeme setkat především ve filmu, asi každému se vybaví němé filmy s nezapomenutelným Charlie Chaplinem či dvojicí Laurel a Hardy. To je do určité míry pravda, ale stejně tak dobře se s ní můžeme setkat i v hudbě, výtvarném umění či literatuře obecně. Jejími základními znaky jsou především humor a komika, ale nejen ony.
Základní znaky grotesky
S pojmem groteska se poprvé setkáme v době renesance, kdy byly tímto slovem označeny bizarní nástěnné malby objevené v podzemí starořímských paláců pocházející z antiky. Slovo bylo odvozeno od slova „grotta“, česky jeskyně. Pokud jde o literaturu, jedná se o zvláštní druh komična, který se objevuje rovněž již v antice. Tempo jejího vývoje je úzce spojeno s různými uměleckými směry, neboť pro svou svéráznost a svébytnost mohla existovat jen v uměleckých érách, které byly otevřené novému umění.
Vymezení vlastního pojmu groteska je poměrně obtížné, i když většina z nás ji považuje za jakési synonymum komična či směšnosti. Pravdou ale je, že umělcům často slouží jako určitý způsob nenápadné humorné kritiky, jejímž cílem je pobavení, ale také zamyšlení. V průběhu literárních dějin byla pak často chápána jako určitá forma komiky, byla ztotožňována s nízkou komikou, v soudobých pojetích ale převažuje spíše vnímání grotesknosti jako samostatné kategorie a její povaha je popisována jako určitý zvrat komiky v hrůzu či smích, který ztuhne na rtech. To souvisí s tím, že důležitou součástí tohoto dramatického útvaru je také využívání satiry, ironie, jízlivosti, černého humoru a absurdity. Z tohoto důvodu je za jedno z významných českých děl obsahující prvky groteskna považován román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Jaroslava Haška.
Groteska a tragikomika
Groteska je ve své podstatě často tragikomikou, nachází se mezi komičnem a tragičnem, má podobný charakter. Přesto se od tragikomiky v některých rysech zásadně odlišuje, například nepoužívá komická gesta v tragických situacích, netrivializuje skutečnost, zobrazuje spíše zvláštní hořkost reality, osudy postav jsou často beznadějné a zároveň obsahuje navíc určitou karikaturu a deformaci skutečnosti.
Vývoj grotesky ve světové i české literatuře
Populární byla groteska především v šestnáctém století pod vlivem manýrismu, dále poté v období romantismu ve druhé polovině osmnáctého století a následně ve století devatenáctém. Ve druhé polovině dvacátého století poté byla jedním ze základních motivů a inspirací pro vznik absurdního dramatu, nového uměleckého směru, který je charakteristiky nesmyslnými frázemi a činy, pocitem beznaděje. Absurdita je podle autorů absurdního dramatu základním životním pocitem současného člověka, jehož život postrádá smysl, všude vládne pocit odcizení a osamění a on ztrácí schopnost dorozumění s ostatními lidmi. K nejvýznamnějším autorům patřil Samuel Beckett, Eugéne Ionesco či Václav Havel.
