Jméno: Jakub Deml
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tento spisovatel a básník byl povoláním kněz. Svá díla vydával pod mnohými pseudonymy, například J. B. Polom, Vojtěch Běloch, Bohomír Vznata,J. Vznata, Znata. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Hrad smrti, Šlépěje, Moji přátelé a další. Ve své tvorbě byl ovlivněn Otokarem Březinou (mimo jiné) a sám ovlivnil například Vítězslava Nezvala či Ivana Martina Jirouse.
Život
Jakub Deml se narodil 20. srpna 1878 v Tasově a zemřel 10. února 1961 v Třebíči. Jeho otec byl kupec a chalupník Jakub Deml a matka Antonie rozená Bělochová. Když mu bylo jedenáct let, byl poslán do městečka Laa v Rakousku, kde žil u německé rodiny. Zde došlo k jeho poněmčení. Styděl se za to, že je Čech a hovořil německy až do smrti své matky.
Jeho literární tvorba začala během studií na třebíčském gymnáziu, kde publikoval v časopise nazvaném Sursum. Poté následovaly publikace také v jiných časopisech.
V Brně studoval v kněžském semináři a roku 1902 byl vysvěcen na kněze. Jeho tvorba byla do značné míry ovlivněna jeho blízkým přítelem Otokarem Březinou.
Od roku 1905 působil v časopisu Nový život. Kritizoval církev, díky čemuž ho spousta církevních představitelů neměla příliš v oblibě. Roku 1907 požádal o dočasné odstoupení z kněžských povinností ze zdravotních důvodů, čemuž bylo vyhověno.
Poté působil jako kaplan v Bystrci – v té době již měl zakázanou vlastní tvorbu i překládání. Vzhledem k církevnímu nařízení se musel v roce 1912 odstěhovat do Prahy. Od roku 1913 žil u rodiny Wiesenbergových, která se stala jeho mecenáši. Pobyt zde ale skončil neslavně – byl obviněn z cizoložství a následkem toho nesměl vykonávat kněžské povolání v Praze ani v Brně.
Poté hodně cestoval po českých městech. Od roku 1922 se usadil v rodném Tasově, kde postavil dům, ve kterém žil až do své smrti.
Patřil mezi kritiky Masaryka, proto ho stíhali prvorepublikoví nadšenci. Sám Masaryk toto stíhání zastavil. Deml se nechal slyšet, že ačkoli s Masarykem v mnohém nesouhlasí, jako člověka si ho velice váží.
Dílo
Vzhledem k tomu, že církev i stát některá jeho díla zakazovali, vydával je autor pod různými pseudonymy. Dnes řadu z nich považujeme za předchůdce surrealismu.
Slovo k Otčenáši Františka Bílka
Jedná se o první knihu, kterou tento autor vydal. Stalo se tak roku 1904. Věnoval ji zemřelému moravskému knězi Františku Sušilovi. O prolog se postaral autorův přítel Otokar Březina.
Homilie
Jedná se o básnickou sbírku z roku 1907. Vznikla v době, kdy autor vystoupil z kněžských povinností a bylo pro něj těžké, získat si povolení k vydávání knih.
Život ctihodné Kateřiny Emmerichové
Kniha vyšla roku 1912 a pojednávala o neobyčejném životě této řeholnice.
Hora prorokův
Kniha vyšla s podtitulem Z vidění ctihodné Anny Kateřiny Emmerichové a s dřevoryty Josefa Váchala.
Hrad smrti
Jedná se o surrealistické dílo, které bylo taktéž doplněno o grafiku Josefa Váchala.
Moji přátelé
Poté, co se musel přestěhovat do Prahy, bydlel autor u rodiny Wiesenbergových. V roce 1913 vydal tuto knihu.
Miriam
Jedná se o báseň v próze z roku 1916.
Šlépěje
Tento cyklus začal být vydáván v roce 1917. Toto dílo vydává postupně i v následujících letech a tvoří ho celkem sborníčků.
Betlémský poutník
Tato kniha obsahuje vánoční texty tohoto autora.
Cena skutečnosti
Tato kniha je sbírkou úvah a esejů ze čtyřicátých let 20. století. Původně vyšla pod názvem Sedm básní v próze roku 1948.
Česno
Toto dílo je věnované autorově rodnému kraji, obsahuje krátké fejetony, ale také úvahy z počátku dvacátých let.
Cesta k jihu
Nyní se jedná o autobiografickou knihu, kde spisovatel vypráví o své cestě na jih, do Jugoslávie, která se uskutečnila v roce 1928. dílo věnoval své přítelkyni Marii Rose Junové.
