Jeden den Ivana Děnisoviče – rozbor díla (3)

 

Kniha: Jeden den Ivana Děnisoviče

Autor: Alexandr Solženicyn

Přidal(a): Petr Krob

 

 

 

 

Jeden den Ivana Děnisoviče  (1962)

novela ruského autora Alexandra Solženicyna vydaná původně v listopadu 1962 v sovětském časopise Novy Mir

děj se odehrává v 50. letech v pracovním táboře

dílo se řadí do světové literatury 2. pol. 20.století

 

Alexandr Solženicyn (1918-2008)

ruský spisovatel, publicista a politický činitel

strávil 8 let v sovětských lágrech za kritiku Stalinova režimu, proto specifické prostředí táborů pro politické vězně důkladně znal

část života žil ve vyhnanství a část v emigraci

2.svět. válka a fenomén Gulagu pro něj znamenaly dva největší inspirační zdroje

roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země

poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví GULAG, byl však v r. 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země

odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA

do Ruska se vrátil v roce 1994

roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd

zemře l3. srpna 2008v Moskvě na srdeční infarkt

 

Dílo:

Rakovina (forma románu), Rudé kolo (románový cyklus), Souostroví GULAG, Rusko v troskách, 200 let pospolu

 

Celková charakteristika:

Rozsáhlá povídka (kolem 120 stran) s dokumentárními a autobiografickými rysy, je napsána v er-formě.

 

Postavy:

Vypravěč se soustředí na Ivana Děnisoviče Šuchova, trestance odsouzeného na 10 let za údajnou velezradu a umístěného do jednoho ze sibiřských komunistických pracovních táborů, přitom však zachycuje i některé z dalších postav tvořících osazenstvo tábora – spolutrestance, vedoucího party a jeho zástupce, hlídače, kuchaře, vedoucího směny, lékaře ad.

Hlavní postava Ivana Děnisoviče Šuchva byla vytvořena podle vojína Šuchova, který s autorem bojoval za 2. světové války, ale ve vězení nikdy nebyl. Všechny ostatní postavy jsou vzaty ze života v táboře i s jejich skutečnými životopisy.

Ivan Děnisovič je prostý člověk, původem ruský rolník, který za 2. světové války upadl do německého zajetí a následně byl sovětskou vládou označen za špióna a odsouzen k 10 letům vězení v pracovních táborech za velezradu. 8 let z trestu si v nelidských podmínkách sibiřských táborů již odpykal, ale ze zkušenosti ví, že takoví jako on jsou obvykle po ukončení trestu odsouzeni k dalším 10 rokům vězení nebo vyhnanství. Příběh skutečně popisuje jeden den v pracovním táboře od budíčku po večerku, zlovůli dozorců a otřesné poměry a podmínky trestanců v období stalinismu.

Děj a kompozice:

Povídka je psána v er-formě, vypravěč zachycuje Šuchovovýma očima jeden lednový den v pracovním táboře na severu Ruska od budíčku v 5 hodin ráno přes nástup na jídlo a práci na stavbě teplárny až do večerní prověrky a večerky. Život trestancům ztěžuje kruté zacházení, nepřetržitý mráz hluboko pod nulou, nedostatek jídla a teplého oblečení, těžká dřina na stavbě i nařízení oklešťující osobní svobodu jednotlivce až na kost. Jediný způsob jak přežít je věnovat se různým melouchům, podlézat nadřízeným a bohatším šmelit s jídlem a být neustále ve střehu, kde přijít k soustu mimo příděl. Člověk zbavený lidské důstojnosti je navíc schopen všeho a jeho usilování se smrskává na systém fíglů a podvodů, jimiž se snaží udržet při životě. Šuchov si jako jeden z mála zachovává poslední zbytky hrdosti, které ho ještě dělí od žebrání a vylizování misek po spoluvězních. Přitom stejně jako ostatní ví, že po skončení desetiletého trestu, které se již blíží, přijde dalších 10 let anebo vyhnanství. Líčení událostí dne je sice chronologické, avšak vypravěč cítí potřebu řadu jevů komentovat a odbíhá do minulosti nebo i mimo tábor, např. aby vylíčil život Šuchovovy rodiny v kolchozu.

Jazyk a styl:

Jazyk povídky je charakteristický bohatou slangovou slovní zásobou, která je úzce spjata se specifickým prostředím lágru (parťák, machr, stočtyřka, štípnout něco, jít do díry, deset vostrejch, kárové atd.). Autentické lexikum výrazně napomáhá k vystižení atmosféry Gulagu. Příznačné je označení a vyvolávání trestanců čísly (Šuchov je SČ-854), které mj. potlačuje jejich identitu. Vypravěčovo líčení je prosté, neafektované, místo expresivity nechává působit holá fakta. Nesnaží se ani moralizovat, ani kritizovat chování jednotlivých vězňů, pouze je zachycuje jako svědectví o jistém místě v jistém čase.

Okolnosti vzniku díla:

Povídka vznikla na základě autorových vlastních zážitků z Gulagu a na základě vyprávění spoluvězňů v letech 1950-1951. Původní verze byla politicky mnohem ostřejší než o 11 let mladší první vydání. Solženicyn považuje sebe samého za kronikáře Gulagu a texty z tohoto prostředí píše prý pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli nebo byli neprávem zadržováni.

Vliv díla:

Povídka jeden den Ivana Děnisoviče byla jedním z prvních lit. děl, díky nimž se světová veřejnost mohla seznámit s praktikami stalinského ežimu a se skutečnými poměry, jaké panovaly v sovětských pracovních táborech. Od prvního vydání v časopise Novyj Mir (1962) se dočkala stovek dalších vydání v cizině. Gulagem či pracovním táborem obecně byla inspirována i další literární díla – např. Pasternakův Doktor Živago (1957) či Synové Gulagu Armanda Maloumiana (1976) . Mnohem rozsáhlejší svědectví podal sám Solženicyn o mnoho let pozdějí po své povídkové prvotině trojdílným románem Souostroví Gulag.





Další podobné materiály na webu: