John William Polidori (1795 – 1821) byl anglický spisovatel a lékař s italskými kořeny, který se významně zapsal do dějin gotického románu. Jeho nejznámější dílo vzniklo během slavného setkání ve vile Diodati u Ženevského jezera, kde se zrodila i myšlenka Frankensteina. Často bývá spojován s lordem Byronem, kterému dělal osobního lékaře na cestách po Evropě a jehož postava ho inspirovala k vytvoření nového literárního archetypu. Přestože zemřel velmi mladý za tragických okolností, je považován za otce moderního upířího mýtu v literatuře. Jeho tvorba položila nezbytné základy pro pozdější slavná díla hororového žánru, jako je například Stokerův Dracula.
Život a tragický osud
- Narodil se v Londýně do rodiny italského politického emigranta a anglické guvernantky, což mu zajistilo vzdělání v podnětném multikulturním prostředí.
- Již v devatenácti letech získal doktorát z medicíny na univerzitě v Edinburghu, kde se projevil jako mimořádně nadaný student se zájmem o somnambulismus.
- Jeho literární ambice však byly silnější než ty lékařské, a proto v roce 1816 přijal osudovou nabídku stát se osobním lékařem slavného lorda Byrona na jeho cestách, což zásadně ovlivnilo jeho krátký osud i budoucí literární tvorbu.
- Cesta s Byronem vedla přes Belgii a Německo až do Švýcarska, kde se u Ženevského jezera setkali s Percym Bysshe Shelleym a Mary Godwinovou (později Shelleyovou).
- Během deštivého léta zde vznikla sázka o napsání strašidelného příběhu, která dala vzniknout nejen Frankensteinovi, ale i Polidoriho stěžejnímu dílu.
- Vztah s Byronem byl však komplikovaný a plný urážek, což citlivého a ambiciózního Polidoriho deptalo a nakonec vedlo k jeho propuštění a návratu do Anglie, kde se pokoušel vykonávat lékařskou praxi.
- Po návratu do Londýna se snažil prosadit jako spisovatel, ale jeho díla byla často ignorována nebo mylně připisována Byronovi, což prohlubovalo jeho frustraci a těžké deprese.
- Utrpěl vážné zranění hlavy při nehodě s drožkou, což zhoršilo jeho fyzický i psychický stav a vedlo k závislosti na hazardních hrách.
- Jeho život skončil tragicky v pouhých pětadvaceti letech, kdy spáchal sebevraždu požitím kyanovodíku.
- Koronerova zpráva z milosrdenství k rodině uvedla jako oficiální příčinu smrti přirozené selhání srdce.
Literární styl a témata
- Jeho styl je hluboce zakořeněn v tradici gotického románu a romantismu.
- Vyznačuje se temnou a melancholickou atmosférou, psychologickým napětím a prvky nadpřirozena.
- Často využíval motivy odcizení, zhoubné vášně a rodinných tajemství.
- Do svých postav promítal rysy takzvaného byronského hrdiny – charismatického, ale morálně zkaženého aristokrata, který se stává predátorem.
- Jazyk jeho děl je květnatý, emotivní a dramatický, zaměřený na vyvolání pocitu hrůzy a fascinace zlem.
Významná díla
- The Vampyre (1819) – Gotická povídka o lordu Ruthvenovi, která je prvním moderním příběhem o upírech v anglické literatuře a změnila vnímání upíra z monstra na aristokrata.
- Ernestus Berchtold; or, The Modern Oedipus (1819) – Román s prvky gotiky a incestní tematikou, vyprávějící tragický a spletitý příběh dvou milenců ve švýcarských horách.
- Ximenes, The Wreath and Other Poems (1819) – Sbírka obsahující tragickou divadelní hru zasazenou do středověku a různé básně, ukazující jeho dramatický talent.
- The Fall of the Angels (1821) – Epická báseň s náboženskými a mytologickými motivy, která zkoumá témata hříchu, pádu a zatracení v kontextu biblických příběhů.
Eseje a odborné texty
- On the Punishment of Death (1816) – Esej zabývající se morálními a etickými aspekty trestu smrti, kterou napsal během svých studií a jež ukazuje jeho intelektuální rozsah.
Literární kontext a odkaz
- Polidori je nedílnou součástí druhé generace anglického romantismu, literárního směru, který kladl důraz na emoce, individualismus a fascinaci přírodou i tajemným nadpřirozenem.
- Konkrétně spadá do proudu gotické literatury, která se vyžívala v temných kulisách, ruinách a hrůze.
- Jeho nejvýznamnější postavení je v rámci úzké skupiny autorů spojených s rokem bez léta 1816 a vilou Diodati.
- Právě zde, v interakci s klíčovými postavami romantismu, pomohl transformovat folklórní postavu upíra z odpudivého venkovského monstra na sofistikovaného městského aristokrata.
- Tímto posunem definoval zcela nový archetyp v hororovém žánru, který rezonuje dodnes.
- Ačkoliv byl ve své době zastíněn giganty jako Byron či Shelley, jeho přínos pro vývoj gotické fikce je zpětně hodnocen jako zcela zásadní a iniciační pro celý subžánr upírské beletrie.
Související autoři
Anglický romantismus a gotický román
Lord Byron
- Anglický básník a vůdčí osobnost romantismu.
- Polidoriho zaměstnavatel a hlavní inspirace pro postavu aristokratického upíra lorda Ruthvena.
- Anglická spisovatelka a autorka slavného románu Frankenstein.
- Účastnice legendárního setkání ve vile Diodati, kde vznikla nejznámější díla obou autorů.
- Významný anglický romantický básník a vizionář.
- Manžel Mary Shelleyové a blízký přítel lorda Byrona, který byl rovněž přítomen u Ženevského jezera.
Matthew Gregory Lewis
- Anglický spisovatel a dramatik.
- Autor slavného gotického románu Mnich, který výrazně ovlivnil temnou literaturu té doby.
Charles Maturin
- Irský protestantský duchovní a spisovatel.
- Autor gotického románu Poutník Melmoth, patřící k vrcholným dílům žánru.
Citáty a myšlenky
O povaze zla a aristokracie
Zlo často nenosí tvář odpudivého netvora, ale skrývá se za maskou šarmantního aristokrata, který svou oběť nejprve okouzlí, než ji definitivně zničí.
Časté otázky k autorovi
Jaký je největší přínos Johna Williama Polidoriho literatuře?
Jeho největším přínosem je vytvoření moderního archetypu upíra v povídce The Vampyre. Upíra představil nikoliv jako nemyslící venkovské monstrum, ale jako charismatického, sofistikovaného a nebezpečného aristokrata.
Jaký byl jeho vztah s lordem Byronem?
Polidori působil jako Byronův osobní lékař na jeho cestách po Evropě. Jejich vztah byl však velmi komplikovaný, plný napětí a urážek ze strany Byrona, což nakonec vedlo k Polidoriho propuštění.
Jak John William Polidori zemřel?
Zemřel tragicky ve věku pouhých 25 let, kdy spáchal sebevraždu požitím kyanovodíku v důsledku těžkých depresí a dluhů z hazardu. Koroner však z ohleduplnosti k rodině uvedl jako oficiální příčinu smrti přirozené selhání srdce.
